napsal hoch

Před týdnem skončený ročník první fotbalové ligy byl ve znamení dominance Sparty a Slavie, úřadující mistr Viktoria Plzeň především na jaře značně zaostával. Pražská S získala stejný počet bodů, celkové skóre i skóre vzájemných zápasů měla lepší Slavia, přesto skončila druhá. Proč? Díky diskutabilní nadstavbě, po které při rovnosti bodů rozhoduje umístění po základní části.

Myšlenku zda je nadstavba vůbec spravedlivá rozvinul zkušený trenér Václav Kotal. Podle jeho názoru nadstavba a celá konstrukce ligy není příliš obvyklá, v okolních a s námi srovnatelných zemích se rozhodně takto nehraje. Podle současného kouče žižkovské Viktorie by bylo spravedlivější, kdyby se hrála jen dlouhodobá soutěž se stejným počtem zápasů doma i venku, což v současné formě nadstavby není. A takto se vyjadřují i někteří další odborníci. Kluby, které se v nadstavbě ocitnuly v nevýhodě, ji teď kritizují. Ale sami si tak rozhodly prostřednictvím ligové asociace, která profesionální první a druhou ligu řídí.

1. Sparta Praha – 3. předkolo Ligy mistrů

Po podzimu by málokdo vsadil na mistrovský titul hráčů z Letné. Po 16. kole ztráceli na vedoucí Viktorii Plzeň a na druhou Slavii 7 bodů. Svěřence trenéra Briana Priskeho nastartovala ještě na podzim výhra 1:0 v Plzni, když před tím utrpěli na hřišti Slavie debakl 0:4. Vydařila se ale zimní příprava a mužstvo vstoupilo do jara náležitě fyzicky, herně, ale především mentálně výborně připravené. Po úvodní remíze 1:1 se rozjelo k vítězné sérii, která sice skončila ve 27. kole v domácím derby se Slavií remízou 3:3. Ve skutečnosti byl nerozhodný výsledek malou výhrou, protože Sparta srovnávala až v nastaveném čase vlastním gólem soupeře. V nadstavbě vítězná jízda pokračovala včetně vítězného derby se Slavií a titul si rudí zajistili už v předposledním kole bezbrankovou remízou na půdě Slovácka. Prohra přišla až na úplný závěr při oslavách doma s Viktorkou 0:1.

Mužstvo táhl čtyřiadvacetiletý kapitán Ladislav Krejčí. Na podzim hodně laboroval s nemocnými zády, ale na jaře se stal trvalou oporou, ať už nastupoval v obraně nebo v záložní řadě. Byť je to trochu hajzlík, dokázal potlačit vlastní negativní emoce a proměnit je v pozitivní ego. Je soubojový, má dobrý timing, čtení hry, výskok a razanci hlavou. V mladém věku táhl mužstvo na hřišti i v kabině, mužstvo táhlo za jeden provaz. V sestavě s Ladislavem Krejčím prohrála Sparta pouze jeden zápas, v průměru navíc nastřílela přes dva góly za utkání. Během jara nasázel dohromady 11 gólů, celkem jich dal 13. Neomylný byl při střelbě pokutových kopů. Apropó penalty! Sparta jich za sezonu kopala nejvíc z ligy a hodně jich bylo v nastaveném čase za nerozhodného nebo nepříznivého stavu pro ni. A o řadě z nich by se dalo diskutovat, ve prospěch jiných mužstev by se většinou nepískaly. Ve vzájemných utkáních se Slavií sice Sparta herně zaostávala, potřebné body se ji však podařilo získat.

V ofenzívě Spartě nejvíce prospělo sestavení útočného trojzubce Tomáš Čvančara – Jan Kuchta – Lukáš Haraslín. Tito tři hráči nastříleli dohromady 29 gólů. Celkem jich Sparta dala 76, z toho 34 ze standardních situací! Dánský trenér Brian Priske má na titulu obrovskou zásluhu. V pravý čas přešel na systém 3 – 4 – 3, pro který má Sparta vhodné hráče. Dokázal připravit mužstvo po stránce fyzické, na každého soupeře volil většinou účinnou taktiku a hlavně uměl povzbudit mužstvo i po nezdarech, které na podzim Spartu provázely. Zřejmě je výborný psycholog. Před novináři hráče i způsob hry obhajoval, přestože se třeba nevyhrálo nebo dokonce prohrálo. V mužstvu vládla pozitivní atmosféra a po dílčím neúspěchu se vždy dokázalo zvednout. Otázkou je, zda předvedené výkony, které v závěru ligy už nebyly tolik dominantní, a body Sparta uhrávala jen silou vůle, budou stačit na kvalifikaci Ligy mistrů.

Na odchodu z kádru jsou brankář Milan Heča, který odchozí do Slovácka, dále Ladislav Krejčí st., Jakub Jankto a australský reprezentant Awer Mabil. Zájem je údajně o Tomáše Čvančaru, za kterého je prý Borussia Mönchengladbach ochotna vyplatit 200 miliónů korun. Zájem je v Maďarsku o Martina Vitíka a v řadě evropských klubů o Ladislava Krejčího ml. Rovněž Lukáš Haraslín se ocitnul v cizině v hledáčku. V mužstvu zůstane ještě rok brankář Matěj Kovář hostující z Manchesteru United, Sparta definitivně za 60 miliónů vykoupila Jana Kuchtu z Lokomotivu Moskva a před formálním dokončením je přestup Michala Ševčíka z Brna. Dále má letenský klub zájem o L’ubomíra Tuptu z Liberce. Sparta také bude muset vyřešit další působení těchto hráčů, které má na hostování: Florin Nita (Pardubice), Andreas Vindheim (Schalke 04), Filip Souček (Brno), Václav Drchal (Bohemians), Michal Trávník (Slovácko), Václav Sejk (Jablonec) a Matěj Ryneš (Hradec Králové).

2. Slavia Praha – 3. předkolo Evropské ligy

Slavia hrála po celou sezonu nejatraktivnější ofenzivní fotbal, nastřílela 98 gólů a především v domácích zápasech byla absolutně k neporažení. Venku už to bylo horší a sešívaní tam zbytečně poztráceli hodně důležitých bodů, které jim v konečném účtování chyběly. Po celou sezonu hledalo mužstvo z Edenu na cizích hřištích ustálenou herní tvář a díky tomu přišlo o mistrovský titul. Má ve svém středu střelce Václava Jurečku, kanonýra velkého formátu. Nastřílel 20 gólů a v posledním kole nadstavby přeskočil brněnského Jakuba Řezníčka, který jinak celou sezónu tabulku střelců vedl. Otázka je, zda Slavia nejlepšího ligového střelce udrží, zájem je o něj především v Turecku a tam jsou některé kluby hodně bohaté.

Možnou příčinou střídání výborných především domácích utkání s méně kvalitními až někdy mizernými může být neustálé točení sestavou. Těžko bychom hledali dva zápasy po sobě, ve kterých Slavia nastoupila ve stejné základní sestavě. Důvodem byla častá zranění, ale i taktické záměry trenéra Jindřicha Trpišovského. V sestavě sešívaných se během ligové sezony protočilo 35 hráčů, což je velké číslo v porovnání s ostatními mužstvy. Na jedné straně je výhodou, když má trenér široký kádr hráčů, na druhé straně ho to stále nutí zkoušet něco nového, co nemusí být zrovna to nejlepší řešení. Například Sparta začala podávat nejlepší výkony, když sestavu ustálila. A to měla Slavia na jaře ještě rozeseto po republice 24 hráčů na hostování! Ale některé posily si ani v dresu A mužstva příliš nezahrály. Například Petr Hronek, který v zimě přišel, co by velká opora Bohemians a byl jejich klíčový hráč, v červenobílém dresu dostal šanci pouze v šesti zápasech a stejný počet jich odehrál za druholigové béčko, a to nakonec sestoupilo do ČFL. Nebo Brazilec Ewerton Da Silva, kterého sice poznamenalo podzimní zranění v utkání se Zlínem, ale po uzdravení se na něho příliš nedostávalo. Slavia má zájem o ostravského útočníka Muhameda Tijaniho, údajně je ochotná za něj zaplatit 60 miliónů korun, naopak do Ostravy by mohl zamířit právě Ewerton Da Silva.

3. Viktoria Plzeň – 2. předkolo Konferenční ligy

Po podzimních šestnácti kolech vedla Viktoria v roli obhájce mistrovského titulu ligovou tabulku se stejným počtem bodů jako Slavia a Sparta na třetí pozici zaostávala o 7 bodů. A po skončení ligy za pražskými „S“ ztrácí propastných 16 bodů! Srovnání podzimu a jara v podání plzeňských fotbalistů, je jako srovnávat nebe a peklo. Přestože deník Sport a řada expertů před jarem favorizovali Viktorku na první místo, osobně jsem byl pesimistický, viděl jsem to na třetí příčku. S odstupem času si myslím, že v zimní přípravě se muselo něco zanedbat. Pravděpodobně kondiční příprava týmu nebyla na odpovídající úrovni. Neexistovalo na jaře totiž jediné utkání, ve kterém by Viktorka jela na plný plyn celých devadesát minut, část utkání dokázala šlapat naplno a potom ji začaly docházet síly. Úvaha, že špatné výsledky byly záležitostí psychickou, že hráči neunesli tíhu obhajoby titulu, neobstojí. Psychika je dokonale svázána s fyzickou připraveností, jsou to propojené nádoby. Když hráč nemá natrénováno, přestává si věřit, nechodí důrazně do soubojů, nesprintuje, nestřílí, hraje alibisticky. A přesně tak hra řady hráčů na jaře vypadala.

Na podzim klíčoví borci jako Milan Havel, Lukáš Hejda, Václav Jemelka, Lukáš Kalvach, Jak Kopic, John Mosquera, Jan Sýkora, Adam Vlkanova, ale i nejlepší střelec Tomáš Chorý na jaře ztratili formu, oproti podzimu předváděli poloviční výkony. Ano, třetí místo je z celkového pohledu i z pohledu historie úspěch, ale jsem přesvědčen, že při zachování podzimní formy, by se Viktorka prala o titul do posledního kola. Velkým otazníkem jsou i jarní výkony brankáře Jindřicha Staňka. Na podzim, stejně jako v předchozí mistrovské sezoně, téměř neprůstřelný, chytal i nemožné. Po zásluze stanul v čele nejlepších hráčů ligy. Ale jaro? Opět vychytal řadu šancí, ale také si dovolil v několika utkáních pár chyb, které stály body. Bez chyby snad odchytal jediné jarní utkání a to bylo to poslední na Spartě, kde Viktorka vyhrála 1:0. Rozhodně ho nepranýřuji ani neodsuzuji, na slabší chvilku má právo každý hráč, jen mi zaráží, že dlouhodobá Staňkova suverenita se během zimy vytratila někam do neznáma.

Když bych měl jednoduše vystihnout jarní hru celého týmu, tak budu konstatovat, že složitě střílel góly a jednoduše je dostával. Viktorka zahodila neuvěřitelné množství vyložených gólových příležitostí a na druhé straně inkasovala prakticky z ničeho, především po hrubých chybách, ať už systémových, taktických či individuálních. Řada gólů, které dostala, byla lidově řečeno nafackovaných. A to se Viktorce v minulosti nestávalo. V herním systému postrádalo mužstvo variabilitu, přesnou rychlou kombinaci s častou střelbou. Sázka na defenzívu s nakopáváním míčů nejen, že není líbivá, ale oproti podzimu a mistrovské sezoně ji už soupeři přečetli a tak ztratila na účinnosti. A změna herního stylu za pochodu se prakticky nekonala. Přitom na lavičce často seděli rychlí tvořiví hráči, například Adam Vlkanova, Jan Sýkora, Erik Jirka, Matěj Vydra, kteří přicházeli na hřiště až ve chvílích, kdy už nepříznivý výsledek nešlo zlomit. Nevím, co k tomu trenéra vedlo. Možná nebyli doléčeni, možná, že stále věřil svému systému a doufal, že se série neúspěchů zlomí.

Přesto trenér Michal Bílek zaslouží za své působení v Plzni jedničku s hvězdičkou. Dokázal s Viktorkou nemožné a prakticky ji zachránil od krachu. Vysoce zadlužený klub přivedl k titulu mistra ligy a do základní skupiny ligy mistrů proti evropským gigantům, což přineslo do pokladny přibližně 400 miliónů korun. Teď ale vyvstal problém, kdo za něj? Vše záleželo na novém majiteli či spolumajiteli. Jednání údajně s Red Bullem nevedla k žádnému konci a se švýcarskou investiční skupinou stále jednání probíhají. A tak musela přijít na řadu krizová varianta. A s ní staronový trenér Miroslav Koubek. V Plzni už byl tento perfekcionalista, který dokáže z hráčů dostat maximum, dvakrát. Přestože je mu 71 let, hodlám tvrdit, že je to v této situaci nejlepší varianta. Přivedl Viktorku v roce 2015 k třetímu titulu mistra, který hráči věnovali Mariánu Čišovskému, dokázal důkladně připravit mužstvo na každého soupeře a dokázal ho potom i porazit. Včetně dvojnásobného pokoření Sparty i vítězství nad Slavií v rozhodujících chvílích. Dokázal v mužstvu udržet kázeň a disciplinu, tyto atributy letos na jaře prý mužstvu chyběly. Přísný Michal Bílek se najednou proměnil v hodnějšího trenéra a povolil uzdu. Zřejmě proto odchází. Jako asistenta si vybral Jana Trousila, který úspěšně vedl druholigový Vyškov. Asistenty nadále zůstávají Matúš Kozáčik a Marek Bakoš. Kde bude působit Pavel Horváth je zatím s otazníkem. Hráčské změny jsou zatím v přísném utajení.

Viktoriánskou káru tedy potáhne dál zatím Adolf Šádek. Bude hledat, jednat a jistě časem najde a dojedná. Možná to bude ještě chvíli trvat, já tomu ale rozumím, nechce za žádnou cenu naletět, chce mít jistotu, že novému investorovi půjde jen a jen o to, aby Viktoria vzkvétala. Chce pro klub dojednat ty nejlepší podmínky. Ve volných chvílích si přehrávám šest dílů nového dokumentu „ZÁZRAK ZE ZÁPADU“ a při řadě záběrů se neubráním dojetí z toho, jak se Viktorka dokázala vyhrabat z ekonomické krize, jak opět proslavila klub i samotné město. Ne, Viktorka si nezaslouží nějaký úpadek či dokonce případnou velkou krizi.

4. Bohemians Praha – 2. předkolo Konferenční ligy

Největší překvapení ligové sezony. Po podzimní části byla Bohemka na 7. místě s dvaadvaceti body ale předváděla kvalitní výkony. Na jaře dokázala třeba vyhrát na půdě Hradce Králové, v Liberci a dokonce dvakrát v Plzni. V konečném účtování ji k třetímu místu scházelo 9 bodů, ale čtvrtou a pohárovou pozici uhrála celkem v pohodě. Před pátým Slováckem měla na konci dvoubodový náskok. A to ji v zimě odešli dva klíčoví hráči: Roman Květ do Plzně a Petr Hronek do Slavie. Oba však dokázala nahradit. Klíčovou roli sehráli brankář Martin Jedlička hostující na jaře z Plzně, obránci Daniel Köstl, Lukáš Hůlka, nestárnoucí záložník Josef Jindříšek a útoční borci Václav Drchal a Jan Matoušek. Obrovský podíl na konečném úspěchu má trenér Jaroslav Veselý. Dokázal vytvořit jednolitý kolektiv, určit mu nejvhodnější herní styl a hráče na něj připravit. Jaroslav Veselý dostal lukrativní nabídku z Blízkého východu, kterou však odmítl. Bohemka v létě chce udržet hostující hráče Martina Jedličku (Viktoria), Václava Drchala (Sparta) a Jana Matouška (Slavia).

5. FC Slovácko

Po podzimní části bylo Slovácko na 8. místě, když nedokázalo nahradit svého nejlepšího střelce Václava Jurečku, který v létě odešel do pražské Slavie. Své sehrála také náročná účast v základní skupině Konferenční ligy, v ligových utkáních často chyběly síla. Na jaře tým pod vedením trenéra Martina Svědíka zabral a do posledního kola nadstavby usiloval o čtvrtou pohárovou příčku, což se mu nakonec nepodařilo a zaostal za ní o pouhé 2 body. Nejstarší mužstvo ligy předvádělo výkony na hranici svého maxima, ale i v druhé části ligy mu stále chyběl střelec, který by gólově zúročil práci celého týmu. Z Uherského Hradiště však Slovácko vytvořilo téměř nedobytnou tvrz, z které se body vůbec snadno neodvážely. Úkolem do nejbližší budoucnosti je postupné omlazování týmu. Zářili především třicátníci včetně velice dobře hrajícího Milana Petržely, kterému bude 19. června 40 let!

6. Sigma Olomouc

Olomouc byla po podzimní části na 4. místě, na třetí Spartu ztrácela 8 bodů. Nejlepším střelcem byl Mojmír Chytil se šesti brankami a okamžitě ho měla v hledáčku pražská Slavia, s kterou se Olomouc dohodla na přestupu po skončení sezony. Střelec tří reprezentačních gólů do sítě Faerských ostrovů měl pomoci Hanákům vybojovat pohárovou pozici. Nadstavbovou skupinu o titul se svěřencům trenéra Václava Jílka sice podařilo vybojovat, ale nakonec skončili na 6. místě čtyři body za poháry a dva za Slováckem. Velkým plusem v klubu je práce s vlastními odchovanci. Před jarem jich v širším kádru Olomouce bylo celkem 13! Tolik odchovanců nemělo v kádru žádné naše ligové mužstvo.

7. Slovan Liberec

Liberec na podzim střílel málo gólů, celkem jich dal 21, ale devět z nich vstřelil Mick van Buren hostující ze Slavie, kam se ale v zimní přestávce vrátil. Severočeši přezimovali na 9. místě a nějaký velký vzestup se vzhledem k odchodu nejlepšího střelce neočekával. Na poslední chvíli však před jarem získal Liberec nigerijského útočníka Victora Olatunjiho z kyperské Larnaky a přestože mužstvo ve druhé části ligy nepředvádělo trvale kvalitní výkony, jednou zahrálo, podruhé nikoliv, nakonec se umístilo na 7. místě. Ve skupině o umístění nejdřív přehrálo České Budějovice 2:3 a 4:0, ve finále potom Hradec Králové 2:3 a 4:0. U mužstva nadále zůstává trenér Luboš Kozel.

8. FC Hradec Králové

Po podzimu byl Hradec Králové na pátém místě se ziskem 23 bodů a dělal si zálusk na konečnou skupinu o titul. Mužstvo pod vedením zkušeného pedanta Miroslava Koubka hrálo nesmlouvavý důrazný fotbal, na což doplatilo velkým množstvím žlutých a červených karet. Trenérský lišák dokázal tým připravit na každého soupeře, na podzim třeba zvítězil 1:0 nad Slavií. V úvodu jara však absentovali klíčoví hráči Daniel Vašulín s Filipem Kubalou a na výsledcích se to negativně projevilo. Navíc se objevily určité rozpory mezi trenérem Miroslavem Koubkem a hráči. Nakonec trenér skončil sám, prodělával těžký Covid. Nahradil ho dosavadní asistent Stanislav Hejkal a vybojoval s celkem konečné 8. místo. Ve skupině o umístění hradečtí přešli přes Mladou Boleslav po výsledcích 0:0 a 2:0. Ve finále potom nestačili na Liberec (3:2 a 0:4). Mužstvo hrálo všechny své domácí zápasy v Mladé Boleslavi, nový ligový ročník by mělo zahájit na vlastním novém stadionu. V nastávající sezoně povede Hradec Králové trenér Jozef Weber.

9. FK Mladá Boleslav

Po podzimu byla Mladá Boleslav na 6. místě, které si chtěla udržet a v nadstavbové skupině o titul a poháry, mínila zabojovat o Evropu. Vstup do jara však neměli Středočeši dobrý. Střídali dobré výkony s těmi horšími, chyběla ustálená forma. Mužstvo se stále muselo opírat o výkony jednačtyřicetiletého (!) dispečera Marka Matějovského. Přestože se v zimě podařilo z Prostějova získat mládežnického reprezentanta dvaadvacetiletého Vasila Kušeje, který v několika utkáních zazářil, nakonec z toho po základní části byla jen skupina o umístění. A v ní přišel hned v semifinále propadák s Hradcem Králové. Domácí bezbranková remíza s Hradcem Králové a následná prohra 0:2 odsunula svěřence trenéra Pavla Hoftycha až na 9. příčku. Vzápětí se trenér z lavičky přesunul na post sportovního ředitele a nahradil ho bývalý vynikající hráč Marek Kulič.

10. Dynamo České Budějovice

Podzimní neuspokojivé výsledky a výkony vedly ještě v průběhu října nespokojené klubové vedení k odvolání trenéra Jozefa Webera. Nahradili ho asistenti Jiří Lerch s Jiřím Kladrubským. Ale ani s třináctou pozicí v tabulce po podzimu nepanovala na jihu spokojenost, byť k 10 místu a skupině o umístění chyběly pouhé2 body. Proto přišli z druholigové Příbrami Marek Nikl s Tomášem Zápotočným a dostali za cíl vytáhnout Dynamo do nadstavbové skupiny o umístění. Oba rovnocenní kouči měli výborné reference, vždyť na podzim vytáhli Příbram na první příčku. A také se jim dařilo i na novém působišti. V úvodu jara to sice nevypadalo, že se jim to podaří, ale nakonec to dokázali. V posledních třech kolech základní části Jihočeši dvakrát zvítězili, jednou remízovali a skupině o záchranu unikli. V mužstvu zazářil útočník Quadri Adediran a rázem o něj byl zájem v movitějších klubech. Ve skupině o umístění však České Budějovice hned v semifinále s Libercem. Doma sice vyhráli 3:2, ale pod Ještědem padli 0:4. Oba trenéři zůstávají i pro další sezonu.

11. Baník Ostrava

Pravděpodobně největší ligové zklamání. Před startem ligy Ostrava vyhlašovala útok na evropské poháry, teď už je silný kolektiv připraven Evropu vybojovat. I trenér Pavel Vrba věřil, že má silný kolektiv. Když však byl tým po 11. kole na třetím místě od konce byl odvolán. Důvodem byly neuspokojivé výkony a také údajné neshody se sportovním ředitelem Luďkem Mikloškem. Přišel nový trenér Pavel Hapal, Baník se zvedl a přezimoval na 10. místě pouhé 2 body od nadstavbové skupiny o titul. Široká obec ostravských fanoušků očekávala, že na jaře Baník na tuto skupinu zaútočí. To se však nestalo a nakonec se ambiciózní celek propadl až do skupiny o záchranu. U většiny hráčů chyběly trvale kvalitní výkony. Když nezahrál rychlík Srdjan Plavšič a góly přestali střílet často zraněný Ladislav Almási či Jiří Klíma, tak bylo zle. Naštěstí se v závěru rozstřílel Muhamed Tijani, Ostrava skupinu o záchranu vyhrála, přestože ani tady nebyly výkony nijak přesvědčivé. Trenér Pavel Hapal bude na ostravské lavičce přesto pokračovat.

12. FK Teplice

Podzimní 12. příčka nebyla důvodem k velkému jásání, přestože odborníci tvrdili, že odpovídá kvalitě mužstva. Na jaře však Teplice z prvních šesti zápasů pětkrát prohráli, mužstvo se pomalu, ale jistě sunulo tabulkou dolů a trenér Jiří Jarošík byl odvolán. Nahradil ho Zdenko Frťala, který výsledky a herní projev mužstva zlepšil. Severočeši nakonec zvládli ve skupině o záchranu vyhnout se přímému sestupu i baráži a obsadili konečné 10. místo. Mezi týmy skupiny o udržení 3x vyhrály, 1x remízovali a jednou prohráli. V defenzívě se Teplice opíraly o výkony zkušených hráčů, v útočné činnosti zase těžili z rychlosti a střeleckého umění Abdallaha Gninga, který má rozhodně schopnosti na uplatnění ve větším klubu. U mužstva bude i v další sezoně trenér Zdenko Fťala. V Teplicích, které vlastní sklárna AGC, se v posledních týdnech intenzivně řeší také prodej klubu. Podle sporzovního ředitele Rudolfa Řepky už existuje také potenciální zájemce, který je z Česka a s nímž už se vedou jednání. Další proběhne v průběhu června.

13. FK Jablonec

Nový trenér David Horejš, který přišel před sezonou z Českých Budějovic, začal pracovat v úplně jiném módu než jeho předchůdce Petr Rada. Celý podzim nové metody nemohlo mužstvo vstřebat, výsledkem byly porážky a velké množství vyloučených, Jablonec dohrával v polovině podzimních zápasů v deseti hráčích. Podzimní 10. místo byl velkým zklamáním jak pro šéfa klubu Miroslava Peltu, tak i pro fotbalovou veřejnost. Čekalo se, zda nenastane změna na lavičce, pro jaro však zůstalo vše při starém. Zlepšila se však disciplína, herní projev a tím i výsledky. Nakonec Jablonec sahal i po střední skupině o umístění. To se sice nepodařilo, ale skupinu o záchranu zvládli Severočeši celkem s přehledem a přímému sestupu i baráži se vyhnuli. Zdálo se, že David Horejš na lavičce zůstane, ale odevzdaný výkon a porážka 0:2 v posledním nadstavbovém kole doma s Teplicemi hnuly žlučí Miroslavu Peltovi natolik, že trenér skončil. Kdo ho nahradí, to je zatím s otazníkem.

14. FK Pardubice – záchrana v baráži s Příbramí

Po podzimu poslední celek tabulky a největší kandidát na přímý sestup. Nejdříve skončila dvojice trenérů Jiří Krejčí – Jaroslav Novotný, ale sérii porážek nedokázal zastavit ani Pavel Němeček a po 8. kole tak přišel Radoslav Kováč z druholigového Táborska. Když se odehrálo 10. kolo, měli Východočeši v tabulce pouhé tři body a byli nejvážnějším kandidátem na přímý sestup. Po 16. kole na baráž ztrácely Pardubice 2 body a na přímou záchranu 6 bodů. Herní projev mužstva přitom nebyl špatný, hrálo pohyblivý kombinační fotbal, z vypracovaných šancí však nedokázalo střílet góly. Hodně zápasů mělo dobře rozehráno, body však ztrácelo v samotných závěrech. V zimní přestávce trenér Radoslav Kováč zapracoval na defenzívě a s příchodem na vlastní nový stadion se hra mužstva na jaře zlepšila. Zlepšily se i výsledky, mužstvo konečně začalo proměňovat šance. Nakonec Východočeši v tabulce pod sebe dostali Brno i Zlín, baráži však neunikli. K přímé záchraně jim chyběly 3 body.

V samotné baráži šli na Příbram. První utkání hráli venku a zvítězili 2:0, když svého druholigového soupeře fotbalově přehráli. Příbramští sice v první části nastřelili dvakrát tyč, ale jinak se neprosadili. Ani sedmnáctigólový Tomáš Wágner. V odvetě hrály Pardubice na jistotu. Zabezpečená defenzíva hostům nic nedovolila a pár vypracovaných šancí domácí neproměnili. Mužstvo táhli v baráži i v celé sezoně středopolaři Dominik Janošek s Michalem Hlavatým a zkušený útočník Pavel Černý.

15. FC Trinity Zlín – záchrana v baráži s Vyškovem

Už na podzim měl Zlín velké problémy. Zvítězil pouze dvakrát a s dvanácti body skončil předposlední. V listopadu po domácím výprasku od Slavie 0:4 šéfové klubu vyhodili trenéra Jana Jelínka a osmifinále MOL Cupu proti Vyškovu měli pod palcem druhý asistent Vít Vrtělka a bývalý reprezentant Petr Jiráček. Ševci však prohráli a byli vyřazeni. Mužstvo doklopýtalo do zimní přestávky a před přípravou ho převzal zkušený Pavel Vrba. Mávnout kouzelným proutkem však nedokázal a Zlín se po vlastních nevýrazných výkonech a zlepšení Pardubic dokonce propadl až na poslední příčku. Z ní se sice ve skupině o záchranu dostal, poté co poprvé v sezoně a právě v Pardubicích dokázal zvítězit 2:1, ale definitivní jistotu úniku z přímého sestupu získal až v posledním kole bezbrankovou remízou v Brně. Zarmoutil tak reprezentanty moravské metropole, kde budou fanoušci v další sezoně chodit jen na druhou ligu.

Zlín se v baráži utkal s Vyškovem, který ho na podzim vyřadil z poháru. Začínalo se ve Zlíně a domácí favorit celek z druhé ligy, který měl v sestavě sedm Afričanů, porazil horko těžko 1:0. Hosté nastřelili tyč a zahodili několik šancí. Před odvetou se čekalo, že domácí v sestavě s technickými hráči z ciziny rozjedou ofenzivní smršť, ale díky obezřetné taktice Pavla Vrby se vlastně žádné velké útočení ani na jedné straně nekonalo. Chvílemi se hra dokonce proměnila v nudnou záležitost. A když už pár minut před koncem zlínský Vukadin Vukadinovič vstřelil gól, tak ho zase za chvíli VAR odvolal pro hru rukou někde uprostřed hřiště. Zlín se zachránil.

16. Zbrojovka Brno – přímý sestup do II. ligy

Obrovské zklamání pro celou Moravu. Druhé největší město v republice přišlo o nejvyšší soutěž. Přitom po podzimní části to vůbec na přímý sestup nevypadalo. Zbrojovka okupovala 11. místo, na kontě měla 20 bodů a jarní prognózy říkaly, že by se mohla pokusit prokousat se do střední skupiny o umístění. Optimismu nahrávala i skutečnost, že zkušený útočník Jakub Řezníček byl ve výborné střelecké formě, trefoval se do černého téměř v každém zápase a s jedenácti góly byl v čele tabulky střelců. Dalších 7 gólů plus 5 asistencí přidal dvacetiletý Michal Ševčík, který se v zimní přestávce zatím jen slovně upsal Spartě s tím, že v Brně zůstane až do konce sezony. Jenže přišlo jaro, po úvodní remíze v Mladé Boleslavi šly výkony a výsledky dolů. Nespokojenost majitele Václava Bartůňka vyvrcholila, když fotbalisté Brna měli na třináctém místě stejný počet 27 bodů jako čtrnácté Teplice. Pod nimi byly už jen Zlín a Pardubice se 22 body. Brněnský patriot Richard Dostálek, který mužstvo přivedl do první ligy bal odvolán a mužstvo převzal Martin Hašek. Dlouho netrénoval, naposledy s Ústím nad Labem sestoupil z druhé ligy do ČFL. Brněnský tým nepozvedl, ba právě naopak. Přišly další prohry a sestupný trend se nezastavil ani v nadstavbové skupině o udržení, kde nevyhrálo Brno jediný zápas a kleslo na poslední příčku. Martin Hašek nakonec do základu nestavěl ani jednoho z tvůrců hry Michala Ševčíka, prý proto, že maturoval. Přestalo to střílet Jakubu Řezníčkovi. O bytí a nebytí se rozhodovalo v posledním kole, kdy na půdu posledního Brna přijel předposlední Zlín. Domácí museli zvítězit, aby se vyhnuli přímému sestupu, Zlínu naopak stačila k baráži remíza. A tu svěřenci trenéra Pavla Vrby uhájili a po výsledku 0:0 Brno spadlo přímo do II. ligy. Troufnu si tvrdit, že kdyby na lavičce zůstal Richard Dostálek, alespoň baráž by s mužstvem uhrál.

Co napsat závěrem. Úroveň naší ligy v sezoně 2022 – 2023 rozhodně příliš nahoru nešla, spíše bych řekl, že zůstala na úrovni minulých ročníků. Stále je hodně soubojová s velkým množstvím nedovolených zákroků, je svázána taktikou a většina zápasů postrádá fotbalovou líbivost. Když jsem v sobotu u televize srovnával fotbalovou úroveň anglického pohárového finále mezi Manchesterem United a Manchesterem City (1:2) s českou nejvyšší soutěží, má naše liga ke světové dokonalosti hodně daleko. Což se týká nejen úrovně hry především v kombinaci a rychlosti, ale i fotbalového prostředí. Ve Wembley se hrálo o hodně, masa téměř 90 000 fanoušků byla rovnoměrně rozdělena mezi oba tábory, neexistovalo nějaké byť slovní napadání, nebyly žádné světlice, dýmovnice, pouze se fandilo a zpívaly chorály.