„Pro celý klub je záchrana obrovskou úlevou a velkým štěstím. Největší hrdinové jsou pro mě hráči společně s fanoušky, kteří nás k záchraně dotlačili. Bez nich bychom to nezvládli. Taky děkuju vedení klubu za důvěru mně a realizačnímu týmu. Vím, že první měsíc tady padaly otázky, proč přichází trenér, který spadl z ligy s Opavou,“ vracel se k začátkům pardubického působení Kováč.
Byly to po vašem příchodu těžké chvíle?
Nejtěžší, kterou jsem v Pardubicích za deset měsíců zažil, byla po zápase se Zlínem (1:2) ve skupině o udržení. Všichni jste asi viděli i to, co jsem předvedl na následné tiskovce, to se nepovedlo. My trenéři jsme se všichni vždycky snažili tady být pro hráče, ale musím přiznat, že po Zlínu podrželi spíš oni nás. Druhý den přišel Míša Hlavatý a řekl mi, že to zvládneme. To byla neskutečná věc, celý tým měl sebedůvěru a kvalitu. Všichni tvrdě pracovali celých deset měsíců a jsou to pro mě absolutní hrdinové. Jsem největším fanouškem našeho týmu.
Můžete svoje pocity po Zlínu ještě nějak víc rozvést?
Nebyl jsem nijak zničený, ale když ztratíte zápas, který vás mohl a měl zachránit od přímého sestupu a najednou byl rozdíl v tabulce jeden bod, tak to bylo těžké. Ale nehroutili jsme se, Míša Hlavatý jen navázal na mou řeč v kabině, ať se nebojím, že to zvládneme.
Radost i úleva jsou na místě, potřeba je ale také velká pokora. Co se musí stát, aby se záchranářské souboje už v Pardubicích nemusely opakovat?
Absolutní souhlas. Tušíme, že nám odejde několik hráčů, kteří jsou na hostování, takže budeme muset kádr zase dobře doplnit. Možná ho budeme stavět zase úplně od základů. Potřebujeme zvýšit konkurenci v týmu a přivést kvalitu. Stávající hráči bezesporu kvalitní jsou a někteří určitě udělají díru do světa, ale ukázalo se, že potřebujeme být ještě mnohem lepší.
S Příbramí jste nakonec v rozhodujícím zápase remizovali 0:0. Byl jste nervózní?
Trochu víc než před prvním utkáním, ale věřil jsem. Měli jsme vysoké sebevědomí, ale o fotbal nakonec moc nešlo. Pardubice jsou příští rok v lize a to je důležité. Na začátku zápasu jsme měli nějaké příležitosti, ale především jsme věděli, že to potřebujeme uhrát na nulu. Chtěli jsme zvítězit, ale viděl jsem, že nám ve hře taky spoustu věcí chybí. Vážím si toho, že jsme v baráži nedostali ani jeden gól, i když v Příbrami dali domácí dvě tyčky a měli jsme štěstí. Ale štěstí přeje připraveným a my připravení byli.
Jak klíčové pro baráž nakonec byly vaše výhry s Jabloncem (2:0) a na Baníku (4:2)?
Pomohlo nám hlavně to vítězství v Ostravě. Vyměnili jsme pár hráčů v základní sestavě a podali jsme výborný výkon. Prohrávali jsme 0:1, ale zase jsme se nevzdali, ten zápas se mi moc líbil. Emil Tischler hrál úžasně, to samé Denis Darmovzal, pomohl nám i Kamil Vacek a proti Příbrami pak třeba i Jan Jeřábek. Utvrdilo mě to v tom, že naše parta je zdravá a i když někdo nehrál, tak pořád žil s týmem.
Co gólman Jakub Markovič? Možná už s ničím nepočítal a najednou po zranění Florina Nity chytal nejtěžší zápasy.
Zvládl to skvěle. Příchod Florina byl pro Markyho možná tím nejlepším, co se mu doteď v kariéře mohlo stát. Začal na sobě úplně jinak pracovat, přehodnotil spoustu věcí. Bylo pro něj těžké, že z jasné jedničky najednou nechytal, ale změnil nastavení a byl připravený na svůj moment. Celé se mu to vrátilo, dal o sobě hodně vědět, možná si řekl o nějaké angažmá.
