Dlouhou jsem přemýšlela, co o Velké ceně Monaka vlastně napsat.
Závod byl tak nějak klasický, stejně jako jeho vítěz. Moje naděje a doufání, že Charles Leclerc v Monte Carlu konečně prolomí domácí kletbu a vyhraje, mi rozprášila už kvalifikace a já byla z výsledku stáje z Maranella zase smutná.
I to už je letos tak nějak ohraná písnička. Jediné vybočení z letošní klasiky završené nizozemskou hymnou bylo třetí místo Estebana Ocona.
Nedvěd v Monaku? Populárnější než Schumacher, vzpomíná Turek |
Nabízí se otázka, co bude dál?
Budeme znát jméno mistra světa už v půlce sezony?
Dost možná ano. Což spousta fanoušků považuje za „chybu“ Red Bullu. Že jsou tak dobří, že ze závodů dělají exhibici Maxe Verstappena. Jenže není to spíš naopak?
Ano, Red Bull má výborné auto, ale jeho soupeři jsou letos výrazně slabší, než byli minulý rok. McLaren je rád, když v závodě udělá jeden bod, Mercedes doufá, že v Barceloně zazáří s vylepšeními (což možné je, to trochu naznačilo i Monako), ale nejhorší ze všech je bez debat Ferrari.
Vyhrajte luxusní zájezd na formuli 1 do Rakouska! Doprava, hotel i vstupenka |
Tým, kterému jsem já sama (lehce naivně, přiznávám) před sezonou věštila šestnáctý titul pro jezdce s číslem šestnáct. Teď to vypadá, že bude Charles Leclerc spíš rád, když šestnáct závodů vůbec letos dokončí na bodech. Nebo dokončí vůbec.
Pitwalk s Karolinouunikátní glosář Karoliny Bulisové k formuli 1  1. DÍL: Vítej, nová sezono, aneb modlitba pro jezdce s číslem 16 2. DÍL: Zastaví kletba prvního závodu rozjetého Maxe a slzy tifosi? 3. DÍL: Zmatená FIA dělá F1 špatné jméno. Jak dopadne boj v Red Bullu? 4. DÍL: O hořících autech, demoličním derby a neschopnosti FIA 5. DÍL: Jak jsme odjely do Baku a zamával nám Pierre Gasly 6. DÍL: Kam kráčíš, F1? Diváci ti odchází z tribun 7. DÍL: Alfa Romero, mořské panny a udivený kamarád Norrise v Miami 8. DÍL: Formulové bingo a Ferrari jako fotbalová Sparta |
Nedávno se mě někdo zeptal, jaké to je fandit letos Ferrari a zda ze mě sledování italského trápení neudělalo alkoholika.
Začneme popořadě.
Sledovat poslední sezony Ferrari je bolest, letos ještě o něco větší, než v minulých letech.
U těch, co mě sledují na Twitteru, pak asi trochu chápu obavy z toho, zda ze mě sledování letošní sezony neudělalo alkoholika.
S kamarádkou (fanynkou Mercedesu, takže taky žádné velké slavení tento rok) jsme si totiž vytvořily takové bingo. Když se na obrazovce například objeví Toto Wolff, napijeme se drinku. Za neobvyklejší věci, jako třeba Charlese na podiu, na nás čeká panák slabého likéru.
Ač by se hra mohla zdát smrtící, letošní sezona je k nám a našim játrům zatím docela shovívavá. Tedy dokud nezačnou padat pětisekundové tresty.
Hru s námi začalo hrát i několik dalších lidí z Twitteru a zdá se, že pro smutné fanoušky Ferrari, Mercedesu a McLarenu jde o alespoň malou zábavnou náplast na jinak bolestivé závody.
Ale zpět k F1 samotné.
Co bude s Ferrari dál? Těžko říct, odhady mi očividně moc nejdou. Ale pod Fredem Vasseurem mám z celého týmu daleko lepší pocit.
Snaží se celou stáj přetvořit, v zákulisí se vedou jednání o přestupech důležitých lidí, třeba i z Red Bullu. A jak víme, velké změny se nedějí přes noc. Možná jsem naivní, ale věřím, že i když ne letos, titul pro Ferrari je blízko.
Přeci jen, stejně jsem devět let sledovala turbulence ve fotbalové Spartě. A ač hodně lidí nevěřilo, i tam titul nakonec přišel.
