Na výstavě Tichá hrdinství ožije láska, která „přežila“ i jáchymovský lágr

  13:36
Nová brněnská expozice připomíná příběhy lidí, kteří se postavili nacistické a komunistické zvůli. Nese příznačný název Tichá hrdinství a zasahuje do období druhé světové války a padesátých let minulého století. Vypráví o těch, jež nedokázaly rozdělit ani lágry či stalinistické bezpráví.

Když komunisté ve vykonstruovaném procesu soudili Miladu Horákovou, měla dnes osmaosmdesátiletá Milena Blatná patnáct let. Strachem bylo však protkáno téměř celé její dětství a dospívání. Po maturitě v létě 1952 získala místo v účtárně jáchymovských dolů a teprve až tam se začala psát nebezpečná kapitola jejího života.

Příběh Mileny Blatné, která se narodila 10. října 1934 v Uhelné Příbrami na Vysočině, je jedním ze čtyř, jež mohou zájemci odhalit při návštěvě nové interaktivní výstavy muzea Institutu paměti národa v Brně.

„Byla jsem velmi nervózní a zvědavá zároveň. Ale jsem z výstavy nadšená, i když to nikdy nebude takové, jako když to člověk zažil na vlastní kůži,“ svěřila se po včerejším slavnostním otevření brněnské expozice Blatná.

Interaktivní výstava Tichá hrdinství dokumentuje příběhy z druhé světové války a 50. let minulého století.

Spolu s ní prozradili své životní příběhy i Jaryna Mlchová, která díky objevu neznámé sloučeniny způsobující nepravou žloutenku zachránila stovky Židů před transportem, Tomáš Sedláček, jenž prošel snad všemi evropskými druhoválečnými bojišti, a Leopold Färber, který zakusil trýznivé komunistické vězení. „Tyto čtyři příběhy jsme vybrali z více než deseti tisíc rozhovorů sbírky Paměti národa. A spojuje je jedno – všichni nezištně svými odvážnými rozhodnutími pomáhali druhým navzdory tomu, že tím často riskovali vlastní bezpečí,“ podotkl kurátor výstavy Viktor Portel.

Milena Blatná se z jáchymovské účtárny dostala postupem času až do úseku technické kontroly, kde měřila obsah rudy ve vytěženém materiálu a zároveň byla s tamějšími vězni v bližším kontaktu. „Pro většinu jsem pronášela dopisy. Někdy jsem je i posílala poštou, ale to jen velmi opatrně, protože se vědělo, že je kontrolují,“ zavzpomínala.

Ne vždy to šlo hladce. „Tichá hrdinka“ musela být neustále ve střehu, jednou ji estébáci tlačili ke spolupráci s tím, že v takovém případě vše uhladí. To ale pro ni nepřicházelo v úvahu. „Už za války se mluvilo o tom, že ten nebo onen spolupracoval. Brala jsem to tak, že se to prostě nedělá,“ podotkla Blatná.

Naštěstí v té době krátce po sobě zemřeli Stalin a Gottwald, pozornost se zaměřila jinam a její osud byl zachráněn. V jáchymovských dolech poté nadále pomáhala vězňům s dopisy rodinám, až se do jednoho z trestanců zamilovala.

Její budoucí manžel Jiří Blatný se dostal do lágru už v roce 1951 a za velezradu a špionáž si měl odseděl třináct let. Tehdy totiž jako vysokoškolák patřil k odbojové skupině Tábor a roznášel protikomunistické letáky. Propustili jej až v roce 1958, čtyři roky poté, co Milena místo opustila. „Vztah jsme udržovali korespondenčně, bylo to náročné. Nejprve jsme si psali přes kamaráda, pak napřímo. Dopisy totiž začaly být povolené. Jenže často pak bývaly zase začerněné, protože je hlídači četli,“ vysvětlila pamětnice.

Svatbu měli týden po propuštění. Do manželství se jim poté narodily dvě děti. Tvůrci projektu Paměti národa už bohužel neměli tu čest Jiřího Blatného osobně vyzpovídat.

Poučte se z chyb minulosti

Expozice v brněnské Radnické ulici chce kromě silných příběhů zaujmout také moderním způsobem vyprávění. Každý návštěvník dostane u vchodu svůj vlastní tablet se sluchátky a prochází si výstavu po vlastní ose. Vždy pro představení části konkrétního děje musí načíst speciální kód. Nová expozice využívá audio i video projekce, ale také speciální promítací komory, rozšířenou realitu nebo například interaktivní obrazovky.

Na jednom ze stanovišť si příchozí návštěvníci můžou osahat téměř identické repliky osobních věcí daných hrdinů, jako jsou například spisy či oblečení.

Takovou formu zvolili tvůrci mimo jiné i kvůli tomu, že chtěli oslovit také mladší generace, aby se mohly poučit z chyb minulosti. „Myslím, že je velmi důležité, abychom kromě toho, kdy se historické události staly, také věděli, proč se staly. A projekt Paměti národa tomu velmi pomáhá, vysvětlení prostřednictvím konkrétních osudů je ohromně důležité,“ pochválil výstavu jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL).

Do budoucna by chtěli tvůrci netradičního brněnského muzea výstavu rozšířit také o příběhy z doby normalizace, sametové revoluce či devadesátých let. „Tento projekt svědčí o tom, že naše společnost není lhostejná k minulosti a že si váží hrdinů, kteří se dokázali postavit oběma totalitám,“ poznamenal český premiér Petr Fiala (ODS).

Institut Paměti národa má kromě Brna další pobočky v Praze, Olomouci a Pardubicích.