„Socha byla původně určena před poštu na sídlišti Ovčárna v Sokolově. Později byla přesunuta do chodovské Poděbradovy ulice, kde stála do devadesátých let, než byla pro špatný stav odvezena do skladu technických služeb,“ připomněl osud sochy Michal Durdis.
Snad vydrží co nejdéle
Ten začal umělecké dílo restaurovat v loňském roce. Rozsáhle znečištěné povrchy kamene čistil za pomoci vody, chemických rozpouštědel i abrazivně, poškozenou modelaci dotmelil umělým kamenem a vizuálně nesourodé partie sjednotil retušemi. Sokl pod sochou je zcela nový a je vysekán do původní podoby podle starší fotografie.
„Po výběru nového místa expozice byl vytvořen betonový základ, na němž je socha zajištěna navrtaným průchozím čepem, aby nedošlo k jejímu zborcení a poškození jako v minulosti. Po zaspárování a chemickém ošetření povrchů je práce hotova. Nezbývá než věřit, že socha tady vydrží co nejdéle,“ popsal práce restaurátor. Podotkl, že za spolupráci se základy a instalací děkuje Frantovi Fečovi.
Kuchař měl k Chodovu blízko
S prací pro chodovskou radnici má Michal Durdis už své zkušenosti. „Kromě kompletní realizace hrobky Karla Fenkla a obnovy několika dalších hrobek na hřbitově se jednalo již o mou osmou realizaci v Chodově, přičemž další ještě probíhá,“ upřesnil sochař.
Antonín Kuchař, v jehož ateliéru Radost v šedesátých letech vznikla, měl k Chodovu blízko. „Vzal si za ženu Ernu Gizelu Zuberovou, dceru chodovského kameníka a sochaře Aloise Zubera. Ten je i autorem kamenného městského znaku na fasádě dnešní chodovské radnice,“ uvedl historik Miloš Bělohlávek.
Společně se svou ženou pak Kuchař vytvořil další sochy. Například Gagarina, který dnes stojí u karlovarského letiště.
