Po české stopě Káhirou. Unikátní procházka ukazuje historii a kouty české komunity v Egyptě
S lokalitou Abúsír nedaleko Káhiry jsou čeští egyptologové spojeni už desítky let. V těchto týdnech na místě znovu pracuje expedice Českého egyptologického ústavu. Život archeologů se ale neomezuje jen na vykopávky v poušti za městem. O svou minulost i současnost prožitou přímo v ulicích dvacetimilionové Káhiry se teď chtějí čeští egyptologové podělit s veřejností.
Tereza Svášková je spoluautorkou projektu, který organizuje České centrum. Jak sama říká, jde o testovací poznávací procházku po československých a českých stopách v Káhiře.
„Věřím, že by to zajímalo nejen naši českou krajanskou komunitu, ale že by to zajímalo třeba i širší veřejnost. Ta procházka bude hlavně sledovat stopy českých egyptologů tady v Káhiře,“ přibližuje zpravodaji Radiožurnálu.
Průvodcem bude tentokrát egyptolog a plzeňský rodák Ladislav Bareš. Nasedáme do přistaveného mikrobusu.
Nejvíce poseté českými stopami jsou podle Bareše Dokki. „Funguje v nich původně československá, dnes česká ambasáda už přes čtyřicet let, ale je to i Garden City, ta protilehlá část Káhiry na pravém břehu, možná i Zamálek, kde byla předchozí budova české ambasády,“ říká.
„Na levé straně ten druhý krám od rohu je sklenářství, které jsem v podstatě vykoupil v roce 1982, když jsme v Abúsíru našli druhý set abúsírských papyrů objevených námi,“ vzpomíná.
„Jak bývá dobrým zvykem, tak asi týden před zakončením expedice se začaly z písku objevovat papyry. Nakonec to bylo přes dva tisíce zlomků. Když jsem tam za ten týden přišel už potřetí, to už jsem objednával asi deset tabulek dvacet na dvacet a osm čtyřicet na čtyřicet, a když už mě viděl, šel rovnou pro diamant a po těch třech nedělích už tam žádnou z těch velkých tabulí neměl,“ dodává.
Česká literatura pod širým nebem Káhiry. Evropská literární noc přilákala zejména studenty
Číst článek
Zázemí egyptologů
Profesor Bareš přijel do Egypta poprvé před bezmála padesáti lety, takže má rozhodně na co vzpomínat. V Káhiře měli egyptologové veškeré zázemí pro svou práci v poušti.
A někdy doslova životně důležité: „Tady fungoval i lékař, ke kterému jsme měli čest chodit. Já si tam pamatuju návštěvu 24. prosince 1975, kdy jsme tu byli na stáži s kolegou Vachalou, a mně se nějak nedělalo dobře, tak jsem si říkal, skoro čas, abych zašel za doktorem, právě na Štědrý den, on se tak na mě podíval přes tu místnost a zajásal: Á, žloutenka!“
Projíždíme z náměstí Tahrír po třídě Talaat Harb centrem města, míjíme bývalou kancelář Československých, později Českých aerolinií, a profesor Bareš má doslova ke každému káhirskému nároží nějakou vzpomínku.
„Tady Talaat Harb, za námi Groppi, oblíbené místo, taková kavárna, prodávali tam i různé marmelády, a když mě tam profesor Verner poprvé vzal v roce 1974, a když si sedl na židli a já vedle něj, tak se tak na mě podíval a říkal: Dobře jste si vybral, Ladislave, na téhle židli sedával Jaroslav Černý. To byla jedna z největších pochval, jakou jsem za život dostal,“ říká.
Česká komunita
Míjíme i místa, kde bydleli čeští krajané, zaměstnanci firem, a také bývalý penzion v Garden City, který vlastnili čeští manželé Haisovi. Ten už ale profesor Bareš nepamatuje. Zato pamatuje některé praktické káhirské podniky, které přispívaly k blahu Čechů a Slováků ve městě.
Přibývá Čechů, kteří se usazují v Egyptě. Stěhují se hlavně kvůli zdražování nebo obavám z války
Číst článek
„Tam z té uličky, tam byl takzvaný Řetízkář, řezník, a měl tam v několika řečech nápis, včetně češtiny, který v češtině zněl ‚Vítáme vás a jsme vám k službám‘. A to bylo jedno z mála míst, kde se dalo koupit vepřové maso. Když jsme tu měli pány geodety, tak ti si velmi potrpěli na uzené na hrachu a s velkou oblibou tam chodili. No, bohužel tenhle krám už také nefunguje.“
Dnešní projížďka končí u francouzského archeologického institutu, častého badatelského cíle českých egyptologů. A asi to nebyla projížďka po českých stopách poslední, ale naopak první.
„V těch procházkách pokračovat budeme. Doufáme, že bychom ji mohli v příštích měsících otevřít i širší veřejnosti,“ uzavírá Tereza Svášková z Českého centra.
