 |
| Autor díla: Ondřej Neumajer |
Bett Show pořádaná v Londýně patří již čtvrté desetiletí mezi největší festivaly zabývající se technologiemi ve vzdělávání na světě. Název akce vznikl původně z anglického British Educational Training and Technology Show. Z českých výrazů mi pro Bett přijde nejpřiléhavější pojmenování výroční veletrh, protože akce neslouží pouze jako show nových produktů či konference inovativních myšlenek, ale například její část Connect @ Bett nabízí také možnost producentům a poskytovatelům technologických řešení sjednat si schůzku se zástupci států a vzdělávacích institucí a navázat nové či prohloubit stávající pracovní vztahy. Podle organizátorů je posláním veletrhu podněcovat nápady, vytvářet spojení a akcelerovat obchod, posilovat dopad a zlepšovat výsledky pro učitele a žáky.
Ambicí tohoto článku ale není přiblížit čtenářům konkrétní novinky v oblasti hardwaru a softwaru. Udělat takový přehled na relativně malém prostoru tohoto článku by byl počin silně selektivní, protože přes 1 200 vystavovatelů nabízí produktů opravdu hodně. Kromě těch, které známe i z českých škol zde, potkáte stovky neznámých startupů i etablovaných firem často asijské provenience, které se snaží rozšířit své prodejní trhy o další destinace.
Pokud by vás tyto novinky zajímaly, hledejte na internetu. Na veletrhu lze potkat české učitelské influencery, kteří digitální technologie ve své pedagogické praxi intenzivněji používají a následně o tom i veřejně publikují. Takže pokud hledáte nejnovější informace o vývoji projekční techniky, robotických stavebnic, 3D tisku, virtuální reality, online aplikací, učebnic a dalších školních témat, najdete je na sociálních sítích, blogových příspěvcích či samostatných webinářích. Čeština zaznívá mezi účastníky veletrhu často také proto, že některé vzdělávací instituce nebo městské části na tuto výstavu pořádají vzdělávací exkurze.
Na následujících řádcích se pokusím přiblížit několik svých postřehů a dojmů, jak na mne veletrh působil. Letos jsem si veletrh opravdu užil a v areálu londýnského ExCelu jsem strávil s dalšími kolegy z Národního pedagogického institutu poslední tři březnové dny, tedy celou dobu jeho konání. Severní a jižní hala výstaviště jsou pro účely veletrhu rozděleny do několika tematicky zaměřených sektorů, například Zařízení a hardware nebo Výuka a učení. V každém z těchto sektorů se nacházejí různě velká pódia, na kterých probíhá tematicky zaměřený program v podobě přednášek a diskuzních panelů.
Největší pódium nese název Arena a podle organizátorů se do něj vejde přes čtyři tisíce diváků. To je téměř o polovinu více, nežli je například kapacita sálu pražského Kongresového centra. Letošní prostorové uspořádání Areny bylo podle mého počítání sice kapacitně menší, zato mělo exkluzivitu a jeho program začínal ještě před otevřením výstavních hal. Do toho samozřejmě všudypřítomné stánky vystavovatelů, kde největší globální společnosti disponují firemními pódii, na nichž nabízejí program zaměřený na představení produktových novinek.
Strategie zažít to, co vás na Bettu nejvíce zajímá, spočívá v důkladné přípravě. Pokud chce návštěvník z veletrhu vytěžit co nejvíce, musí se dopředu připravit a sestavit si vlastní program. Z předchozích návštěv veletrhu jsem si odnášel zkušenost, že bezcílné bloudění po výstavišti je spíše promarněnou šancí nežli efektivně stráveným časem vzdělávání.
Zorientovat se v programu stovek vystavovatelů a desítek pódií ovšem není úplně jednoduché. Lze k tomu využít 125stránkového oficiálního průvodce, který je dostupný jako online aplikace nebo v PDF formátu na webu https://uk.bettshow.com/. Na některá vystoupení je možné se dopředu registrovat. Zvolil jsem variantu, kdy jsem si den dopředu z aktuálního programu na webu konference sestavil itinerář nejzajímavějších přednášek a diskuzních panelů. Při přesunech po výstavišti mezi těmito vystoupeními jsem prochodil mnoho kilometrů, protože nejzajímavější vystoupení probíhala často na druhé straně výstaviště nežli předchozí a navíc na sebe časově často nenavazovala.
Při občasném čekání na zajímavá vystoupení jsem tedy věnoval čas procházení výstavních stánků. I v tom jsem se snažil mít určitou strategii, abych někde nebyl vícekrát a jinam vůbec nezavítal. Zkrátka, pokud to myslíte vážně, příprava je polovina úspěchu.
Asi největším překvapením pro mne bylo téma umělé inteligence. Zpřístupnění aplikace ChatGPT společností OpenAI v listopadu 2022 vytvořilo z tohoto fenoménu celosvětový hype, tedy všudypřítomné téma pro diskuze a spekulace. Očekávaný hegemon ale na Bettu nenastal, na programu jsem samostatné příspěvky k tomuto tématu nenašel. V různých vystoupeních na pódiích sice často vystupující ChatGPT či fenomén artificial intelligence (AI) zmiňovali, ale vždy jaksi mimoděk, mimo hlavní směřování diskutovaného tématu, často jako zmínku o posledním vývoji na poli digitálních technologií.
Na stáncích vystavovatelů bylo toto téma přítomné, ale opět spíše implicitně v podobě produktů, které dnes považujeme za celkem běžné. V hledišti pod některými pódii bylo například možné čtečkou v mobilním telefonu načíst QR kód a přenést se na webovou stránku, kde se v reálném čase zobrazoval přepis slovního projevu vystupujících na pódiu. Zpoždění oproti reálnému slovnímu projevu bylo téměř neznatelné, tak kolem půl vteřiny. Pro neanglofonní návštěvníky skvělá podpora. Captioning neboli přepis řeči vystupujících do titulků zpřístupňoval například Microsoft i Google na svých stáncích tak, že je promítali opět v reálném čase na velké obrazovky za vystupujícími. Oproti titulkům v mobilu mohli tyto texty sledovat všichni přítomní diváci, pořizování poznámek z vystoupení je samozřejmě jednodušší prostřednictvím přepsaného textu v aplikaci.
Jiným příkladem využití umělé inteligence je určování emocí žáků prostřednictvím analýzy obrazu z webové kamery notebooku. Algoritmus vyhodnocuje obličej a snaží se určit, jaké emoce právě uživatel prožívá. Samostatně je taková aplikace spíše zajímavým výstřelkem, ale propojení prožívaných emocí s postupem řešením úloh, které má žák za úkol, může podpořit jeden z hlavních potenciálních přínosů umělé inteligence ve vzdělávání, kterým je individualizované učení. Systémy založené na tomto princip mohou například vyhodnocovat, zda se žák nudí, a patřičně na to reagovat, případně mu třeba doporučit krátké rozptýlení či pauzu (Rozpoznávání emocí jako nástroj učitele).
Když už někde diskuze k tématu umělé inteligence krátce proběhla, nesla se v duchu, že AI ušetří učitelům čas. To mi ale přišlo jako nepromyšlené prohlášení marketingového charakteru. To samé se říká o technologiích ve vzdělávání půl století a nepřijde mi, že by měli učitelé více času, nežli tomu bylo dříve (Podle McKinsey mohou technologie převzít nejméně čtvrtinu práce učitele). Potenciál současného vývoje AI reprezentovaný aplikací ChatGPT spočívá spíše jinde, asi nejlépe jej označuje anglické spojení game changer. Tak jako iPhone, který uvedením Stevem Jobsem v roce 2007 redefinoval celý segment chytrých telefonů, lze tuto aplikaci generativního předtrénovaného transformátoru chápat jako disruptivní inovaci, tedy změnu natolik průlomovou, že mění pohled na vše, co do té doby bylo v daném oboru vytvořeno.
Za pravý opak upozaděného fenoménu umělé inteligence na letošním Bettu by se dal považovat esport. Soutěžnímu klání hráčů počítačových her, které je dnes oficiálně považováno za sport, byla na veletrhu věnována velká část expozic. Různorodé trenažéry a ovladače pro provozování sportů, někdy v kombinaci s brýlemi pro virtuální realitu, si mohli návštěvníci sami vyzkoušet a i si mezi sebou zasoutěžit. Při provozování některých esportů se dnes hráči skutečně zapotí, různorodé ovladače od nich totiž vyžadují nejen jemnou, ale stále častěji i hrubou motoriku podporující zapojení celého těla. Vhodnými hrami lze rozvíjet i smysl pro komunitu, práci v týmu a herní strategie.
U některých stánků ale spojení vystavovaných produktů se vzděláváním dovedli odhalit patrně jen výjimečně kreativní jedinci a mně se to nedařilo. Důvodem bude nejspíše skutečnost, že esporty patří pro výrobce hardwaru i producenty softwaru ke komerčně nejatraktivnějším segmentům a touha dostat své produkty k co nejširší cílové skupině se na Bettu prostě projevit musela.
Samostatný sektor označený Global Showcase byl určen pro prezentace států. Bylo zajímavé sledovat, které si zde svoji přítomnost vybudovaly a jak ji pojaly. Například polská a litevská státní správa se snažila ukázat, jak se jim daří digitalizovat svůj vzdělávací systém. Bylo evidentní, že mnohé prezentované aktivity jsou často hrazené z evropského Recovery and Resilience Facility (RRF), tedy ze stejného programu, ze kterého v Česku posílá MŠMT do škol peníze na pokročilé digitální pomůcky a překonávání digitální propasti.
Příkladem jiného pojetí prezentace byly stánky Dánska, Finska či Francie. Jejich expozice byly reprezentovány firmami, které u nich digitální transformaci realizují. Jednalo se tedy o rozdílná pojetí a je otázka, zda jde jen o přístup k uchopení stánku na veletrhu, nebo celé paradigma realizace národní digitální transformace. Největší a zároveň majestátně vyhlížející byl stánek Spojených arabských emirátů.
Pokud bych měl vyjádřit jisté zklamání, tak by pramenilo z relativně nízkého zastoupení akademiků a univerzitních pracovišť vůbec. Ne že by univerzitní řečníci na veletrhu nebyli, ale návštěvníci je museli hledat spíše na menších pódiích anebo v diskuzních panelech. Hlavní key note příspěvky na velkých pódiích zaznívaly spíše od manažerů velkých firem, které do rezortů školství a vzdělávání prodávají své produkty. Dobře to ilustruje těžko zpochybnitelný fakt, že hlavním driverem segmentu EdTech jsou komerční společnosti a jejich snaha o permanentní růst.
Že je celý veletrh vysoce komerční prostředí, naznačuje i takový detail, jakým je plánek výstaviště. Jednotlivé stánky jsou na něm vizualizovány pouze svými obrysy a označeny kombinací písmen a čísel, jejich seznam je uveden dle abecedního řazení v legendě vedle plánku. Někteří vystavovatelé si ale patrně připlatili, a tak se název jejich společnosti vešel přímo do plánku na místo umístění jejich stánku. To je pro ně samozřejmě velká výhoda, protože nepřipravení návštěvníci jejich stánek v jinak slepé mapě naleznou rychleji.
Otázkou je, zda je problém malého zastoupení akademických odborníků problémem dnešního akcelerovaného vývoje technologií. Ten je dnes tak rychlý, že akademická sféra s pedagogickou vědou jsou prostě se svými výzkumy v závěsu. Každopádně platí, že informace na veletrhu nabízené je nutné kriticky posuzovat a nenechat se zlákat marketingovými triky, které o pedagogické kvalitě produktů nemusí vypovídat vůbec nic. Právě v tom by měli nezávislí výzkumníci mít klíčovou roli.
Ke komerčnímu pojetí veletrhu patří i všudypřítomné sledování. Pro vstup na veletrh je nutná registrace, povinností každého návštěvníka je nosit po celou dobu konání akce vygenerovanou vizitku s čárovým i QR kódem neustále na krku. Při přechodech mezi jednotlivými bránami do sektorů výstavních hal a při vstupu k větším pódiím návštěvníky neustále skenují pracovníci výstaviště elektronickými čtečkami. Bez naskenování kódu není možné vstoupit. Organizátor veletrhu tak získává data o vašem pohybu po výstavišti.
U mnohých pódií a některých výstavních stánků pak skenují přihlížející účastníky čtečkou QR kódu ještě i zaměstnanci vystavovatelů. Organizátoři i vystavovatelé tak získávají přístup k datům, jak se návštěvníci po výstavišti pohybují a na které příspěvky se přišli podívat. Do jaké míry jsou tato data prodejním artiklem a návštěvníky může čekat poštovní schránka plná reklamy lze zjistit po prostudování Privacy Policy. Ta má ovšem 27 normostran. Již v úvodu se ale uvádí, že data budou sloužit k legitimním obchodním účelům jako je „… zasílání marketingových sdělení a reklam o pořadech, akcích a publikacích, o kterých si myslíme, že by vás mohly zajímat“.
Návštěva veletrhu Bett je přes výše uvedené a někdy kritické postřehy zážitek, který rozhodně stojí profesionálům ve vzdělávání za to. Kromě konkrétních produktů je zde možné získat přehled o globálních trendech, které se ani českým školám nevyhnou. Pokud si vyhodnotíte, že by pro vás mohla být návštěva užitečná, určitě se dobře připravte.
Možná vaši vůli veletrh v příštím roce navštívit podpoří informace, že přístup na výstaviště je „zdarma“. Uvozovky jsou ale na místě – za vstup neplatíte přímo penězi, ale informacemi o vlastní osobě a vašich zájmech zjišťovaných analýzou vašeho chování.
Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Veletrh Bett show 2023 trochu jinak. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2023, roč. 20, č. 5, s. 17–20. ISSN 1214-8679
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
