Knih o filmu vzniká poměrně dost. Většinou se ale specializují buď na konkrétní osobnost, nebo na kinematografii obecně. Poměrně málo se stavá, že by se autor (či autorka, pochopitelně) věnoval výhradně jednomu žánru. Obzvláště co se westernu týče, vznikla u nás v posledních letech zřejmě akorát publikace sympaticky nazvaná Tenkrát na západě, která by však jinak měla sloužit jako maximálně odstrašující příklad, protože takhle diletantsky se to fakticky dělat nedá (psát o filmové hudbě jako o „muzice“ jest absolutní absurdní vrchol)!!! Zadařila se de facto pouze kapitola, která obsahuje profily jednotlivých osobností, jejichž jméno jest spojeno s westernem, byť několik význačných v ní schází.

Autor knihy Fenomén italský western Jan Švábenický z ní trochu čerpal, naštěstí v nijak zásadní míře, protože díky tomu, že vládne italštinou, měl možnost nahlížet do milionkrát důvěryhodnějších publikací, nejen včetně autobiografií nejvěhlasnějších režisérů žánru. Pravda, u takového Sergia Leoneho si uvědomuje, že je třeba se mít na pozoru, jelikož navzdory svému profesnímu mistrovství, kterým ovlivnil hodně následovatelů, neváhal sem tam přispěchat s nějakou tou podpásovkou. Tonino Valerii, režisér komedie Mé jméno je nikdo, by mohl vyprávět (a taky vyprávěl). A když už jsme u strůjce proslulé dolarové trilogie, tato monografie správně vyvádí z omylu v tom smyslu, že by právě on byl zakladatelem/vynálezcem daného subžánru.

 










 

Označení Spaghetti Western se mu dostalo spíše v pejorativním slova smyslu, jelikož western jako takový má samozřejmě kořeny v USA (viz Velká vlaková loupež). Nicméně tím, jak si postupně získával na popularitě, a jak se tvůrci nebáli přitlačit na pilu – ať už ve zobrazování násilí a nahoty či v celkové rozmanitosti a pestrosti – vyvolali u kolegů za velkou louží závist a žárlivost. Čili i proto termín „spaghetti“ v názvu knihy nezazní, neboť na Apeninském poloostově, kde Švábenický zveřejňuje svoje články, se používá spíše označení „western all‘italiana“ či „Italo-Western“. Jasně, každý žánr má jak svoje skvosty, tak dílka, jaká se zrovna dvakrát nepovedla. Nicméně, kdo někdy viděl nějaké ze slavných westernů, které na evropské půdě režírovali italští tvůrci, kolikrát za účasti mezinárodních hvězd, ten musí uznat, že mají hodně, co do sebe.

A třebaže leckteré v této dekádě oslaví šedesátku, dá se o nich směle tvrdit, že prakticky nezestárly! I ten (či ta, pochopitelně), kdo si o italských westernech vždycky myslel jenom to dobré, rozpozná jejich skutečný, vpravdě fenomenální význam až po přečtení této knihy. Autor je totiž v pěti kapitolách rozebírá z nejrůznějších úhlů pohledu. Nejprve mapuje italský western od němé éry do roku 1964, kdy vznikly první význačné projekty jako Pro hrst dolarů nebo Minnesota Clay a Masakr v Grand Canyonu. Dále se soustředí na křesťanské odkazy, intertextualitu a anachronismy, na žánrové kombinace … a to by bylo, aby nebyly sdíleny stránky věnované hudbě (a písním, jako je třeba tato nebo tato), kterou obzvláště geniální Ennio Morricone pozvednul na samostatnou postavu. Úvod celé monografie obstará Ernesto Gastaldi, zatímco ve finále vede autor rozhovor (bohužel nepříliš přínosný) s Giancarlem Santim, jenž coby pomocný režisér spolupracoval s Leonem a jenž vícekrát zmíní Quentina Tarantina, ovšem tu v dobrém, tu ve špatném.

V závěru nechybí vedle bibliografie ani pečlivě vyvedené rejstříky, a taky seznam italských westernů, přičemž je skvělé, že i v samotném textu bývají pro lepší přehlednost ponechány původní názvy, nad jejichž originalitou, která se občas ztratila v českém překladu, nelze než potutelně žasnout (viz níže). Psaní je místy nepřekvapivě vedeno v hodně, hodně teoretické rovině. Naštěstí – a to je nutno podtrhnout – Jan Švábenický nevolí přístup Zdeňka Hudce, který měl speciálně ve svém knižním projektu (jinak velmi záslužném) o Samu Peckinpahovi pocit, že používáním cizích, převzatých, či dokonce vymyšlených (!) slov dodá své práci na intelektuální hodnotě.

 










 

Ačkoli je pravda, že v knize Fenomén italský western se spisovatelova oblíbená slova „sociokulturní“ a „ikonografický“ ve všech formách objevují snad ještě častěji, než ve Vlkovi z Wall Street (recenze) zazní slovíčko „fuck“. To znamená, že už na cca šedesáté stránce z celkých 330, jaké tvoří čistý text, se jich celkem přejíme, nicméně čtení jest mnohdy natolik poutavé, že toto nadužívání rádi odpustíme. To spíše zamrzí, že si autor neuvědomuje, že kolikrát v jednom odstavci píše znovu to samé (co v předchozím), akorát jinými slovy. Alespoň, že věci nekomplikuje poznámkami, které by vše vyřčené dál přehnaně rozvíjely, a ještě bychom kvůli nim museli listovat kamsi dozadu.

Fenomén italský western je hotová bravurní učebnice, která se nebojí jít do hloubky. Ale ne do ledajaké hloubky – do skoro až nejhlubší hloubky. Věnuje se prakticky všem možným odkazům, tématům a inspiracím, tj. nejen pomstě, identitě, křesťanské mytologii, antice, bajkám, Verneovi, Shakespearovi, Bocacciovi, mafii, komiksům, mexické revoluci (peóni jsou na rozdíl od amerických indiánů hojně zastoupeni), tehdejší italské současnosti či historickým počinům, jaké se na Apeninském poloostrově na přelomu 50. a 60. let nadále těšily veliké přízni. Ostatně nikoli na jednom (recenze), nýbrž hned na dvou z nich spolupracovaly dvě z největších westernových ikon, totiž Sergio Leone a Sergio Corbucci, který se po drsných podívaných typu Django, Křiváci nebo Velké ticho (recenze) zaměřil i na kombinaci s komedií (Vamos a matar, compañeros!, Co my máme společného s revolucí? nebo Napřed střílej, pak se ptej), přičemž ani on se nezdráhal udělat si srandu jak z ostatních, tak sám ze sebe. Tvůrci italských westernů jako by si na jednu stranu pouze hráli, ale na tu druhou stvořili promyšlené příběhy, jaké si získaly, získávají a nepochybně i budou získávat spoustu obdivovatelů a obdivovatelek.


Příklady úplně nejkreativnějších názvů italských westernů (… a že jich je!):
Sedm žen pro jedno krveprolití
Pěkný, ošklivý a kretén
Buckaroo, winchestrovka, která neodpouští
Podvazek Kolt
Smrt nepočítá dolary
Pecos je tady: modli se nebo zemři!
Patnáct šibenic pro jednoho vraha
Jestli jsi živý, střílej!
Cizinče … pokřižuj se!
Jdu … zabiju a vrátím se!
Otoč se … zabiju tě!
Zabiju tě! … svěřím tě Bohu
Chryzantémy pro smečku neřádů
… a místo střechy hvězdné nebe
A nyní … svěřuji tvou duši Bohu!
Odpuštění žádej od Boha … ne ode mě!
Přišel Sartana … je to stín tvé smrti!
Pomodli se k Bohu … a vykopej si hrob!
Jeho jméno křičelo pomstu
Tři kříže, aby nezemřel
Žiju pro tvou smrt
Bože, odpusť mé pistoli!
A přišli ve čtyřech zabít Sartanu
Hej příteli … je tady Sabata, jsi ztracen!
Nenávist je mým Bohem
Jsem Sartana, váš hrobník
Arizona se zbavil pout … a všechny je zabil!
Šťastný pohřeb, přátelé … platí Sartana!
Je tady Sartana … prodej pistoli a kup si rakev!
Přijel Ringo … a nastal čas masakru
Indio Blacku, víš, co ti řeknu: jsi velký syn z …
Poklekni, cizinče … mrtvoly nevrhají stín!
Zabíjej Django … zabíjej první!!!
Také pro Djanga mají neřádi cenu
Bastarde … pojď zabíjet
Kouřilo se mu z koltů … říkali mu Hřbitov
Oblak prachu … křik smrti …přichází Sartana!
Modlí se k mrtvému a zabije živého
Čtyři pistolníci od Svaté Trojice
Ruce vzhůru, nebožtíku! Jsi zatčen!
Panna, zabiju tě, orel … jsi mrtvý!
Ať žije smrt … tvoje!
… a nakonec mu říkali neúprosný Jeruzalém
Zabila jsem ho jako psa … ale on se ještě smál!
Rozséval smrt … říkali mu Pohroma Boží
Jeho jméno bylo Pot … ale říkali mu Radost
Rozvážný muž napůl zabitý … slovo Ducha svatého
Západ se ti uzavírá, příteli … přišel Aleluja
Můj příteli … čmajzni to, co čmajznu já!
Gang Bluových a žili navždy šťastní a zabití
Žij si, neřáde … cena za tvou hlavu stoupá!
… a tak se stali třemi Supermany Západu
Říkali mi Requiescat … ale spletli se!
Příběh o karate, pěstích a fazolích
Deset bělochů zabitých jedním malým indiánem
Trpělivost má svůj limit … my ne!
Bílý tesák v protiútoku
Slovo psance … je zákon
Tygr přišel od řeky Kwai
Porno erotický western


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY


RECENZE NA FILM DJANGO (1966) JE K DISPOZICI TADY

RECENZE NA FILM RYCHLEJŠÍ NEŽ SMRT JE K DISPOZICI TADY


FOTO: dobre-knihy.cz, cinema.de