Neřízené plavidlo museli pyrotechnici zlikvidovat, aby neponičilo Tyršův most, jeden z klíčových v Ústeckém kraji.
„Snímek řízeného odstřelu lodě, která bez posádky doplula pod most do Děčína při povodních, jsem pořídil z Pastýřské stěny naproti děčínskému zámku. Je to odtud asi 800 metrů k mostu, kde to bouchlo. Žádné nebezpečí mi zde nehrozilo, nebylo se čeho bát,“ popisuje fotograf Martin Adamec.
Důvod k obavám sice nebyl, ale výbuch lodi, kterou vyhodili do povětří policejní pyrotechnici, ale Adamce doslova posadil na zem.
Při tisícileté povodni, která postihla Čechy od 8. do 16. srpna 2002, se na Labi utrhly stovky malých i velkých lodí. Některé čluny a pramice nic a nikoho neohrozily, některé se podařilo majitelům chytit, další se kdesi zaklínily.
Ohromným nebezpečím ale byly opuštěné remorkéry a hlavně nákladní lodě, které podél toku kotvily buď prázdné, nebo naložené.
Policisté se na mnohatunový kolos spustili z vrtulníku pomocí lan, aby do lodi umístili dostatečné množství výbušniny, která měla loď roztrhnout.
Sedm takových se ve středu 14. srpna 2002 utrhlo u zdymadel v Roudnici nad Labem. Jednu loď museli příslušníci speciální jednotky odstřelit u Litoměřic, další se podařilo zachytit v Kopistech. Souboj s loděmi byl nekonečný a vyčerpávající. Nebezpečná byla hlavně plavidla z přístavu v Krásném Březně, vydala se směrem na Děčín.
Panovaly i obavy, aby plavidla nevytvořila někde na Labi hráz a nebyly tak ještě více postiženy obce podél řeky. Jedna z lodí zůstala nakonec na silnici u Těchlovic, další na poli, jednu se podařilo s pomocí vrtulníku uvázat k mostu, další klesla do koryta Labe, jedna doplula až do Hřenska. A jednu bylo nutné odstřelit. Policejní útvar rychlého nasazení, ministr vnitra, rejdaři i hejtman museli v řádu minut rozhodnout, jak plavidlo zastavit.
20 let od devastujících povodní. Metro či domy v Karlíně se opravují dodnes |
Tehdejší hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc povolal policejní pyrotechniky. Ti se na mnohatunový kolos spustili z vrtulníku pomocí lan, aby do plavidla umístili dostatečné množství výbušniny, která měla loď roztrhnout.
Labe u Děčína mělo tehdy hloubku 12,25 metru, oproti dnešnímu metru a čtvrt.
„Když máte dobrého pilota, dostat se na nikým neřízenou loď nebyl problém. Vysadil nás během několika vteřin,“ vzpomínal v roce 2012 na událost pyrotechnik Zdeněk Forejt, který loď řízeným výbuchem zastavoval.
Lehké to ale rozhodně nebylo, s podobným odstřelem nebyly zkušenosti a pyrotechnici museli jednat rychle. Neměli tak podrobně a předem spočítané, kolik trhaviny a kam rozmístit, aby se loď rozpadla na poloviny a klesla ke dnu. Sama o sobě totiž byla díky odděleným přepážkám v trupu téměř nepotopitelná.
Topení v řepce a smrt na břehu
„Rychle se muselo spočítat, kolik trhaviny bude potřeba na to, aby se plavidlo kompletně rozpadlo a šlo přímo ke dnu. Vycházelo to na 70 kilogramů, my jsme s sebou preventivně měli kolem 200 kilo,“ vzpomínal pyrotechnik, který později za odstřel lodě dostal vyznamenání od prezidenta Václava Havla.
Při samotné akci málem přišel o kolegu. Protože v lodi bylo pořád 600 tun řepky, nálože do ní museli policisté uložit dostatečně hluboko. Jenže sypký materiál je zrádný. „V tu ránu máte obrovský problém. Kolega se nám v řepce málem utopil, museli jsme ho z ní tahat,“ líčí dramatické chvíle Forejt.
Jedna ze střepin po výbuchu u děčínského Nového mostu zasáhla do hrudníku třiapadesátiletého muže, který stál na břehu a nerespektoval policejní varování. Na místě zemřel.
„Přitom policie megafonem lidi ze břehů vyháněla. Hlásila to z vrtulníku těsně před akcí, varovala diváky, aby se ukryli, jasně jsem to slyšel,“ vzpomíná Martin Adamec, který vyfotil policisty slaňující na loď a pak přejel na Pastýřskou stěnu.
Zapomenout se nedá, říká pyrotechnik, jenž při povodni odstřeloval loď |
„Zamířil jsem fotoaparát, udělal jednu fotografii a v tom došlo k výbuchu. Následně dorazila silná tlaková vlna, která mě posadila na zem,“ vzpomíná Adamec a dodává: „Když chcete udělat slušné fotografie, nesmí vás ovládat emoce, musíte jen sledovat, co se děje v hledáčku. Předvídat, co se stane a včas zmáčknout spoušť. V dramatických situacích emoce škodí a propásnete ten správný okamžik. To, že tam zemřel člověk, jsem se dozvěděl až doma z televize.“
Vrak lodi se po explozi zastavil o pilíř Nového mostu, k Tyršovu se nedostal. Ještě několik týdnů pak trvalo, než ho specialisté rozřezali. Také v Těchlovicích zůstala přibližně rok památka v podobě lodě položené přes silnici na Děčín.
Vidět zbytky toho pekla
Martin Adamec už ani neví, jak se o utržených lodích a o chystaném odstřelu dozvěděl, zda mu to hlásil nějaký redaktor v terénu, editor očekávající snímky anebo si o pyrotechnické akci řekli sami fotografové, kteří se v kraji pohybovali a chtěli dramatické události zdokumentovat.
„A že jich tu bylo. Co si budeme namlouvat, do Ústeckého kraje fotit rozvodněné Labe chtěl vyrazit každý,“ vzpomíná Jan Veselý, editor MF DNES, který Adamcův snímek dával do novin.
„To my pisálci říkáme, vždycky když se něco děje, že si sem fotografové jedou udělat kolekci pro Czech Press Photo. Martin měl ale výhodu, byl z Děčína a proto na Pastýřskou stěnu dojel rychle. Z události ale existuje víc snímků, třeba jak se pyrotechnici spouštějí na loď. Ale když se řekne povodně 2002, tak se většině lidí v ústecké redakci vybaví právě tahle Martinova fotka, ten výbuch,“ dodává Veselý.
„Už je to přeci jen jednadvacet let, ale já si vzpomínám jak na odstřel lodí, tak na lovení tuleně Gastona z pražské zoo v Labi u Hřenska. Toho se nepodařilo odchytit. Pak na úklid smradlavého bahna ze zatopených domů a ulic, když opadla voda. Ale také na to, když jsem projížděl na lodi zatopeným Hřenskem. To ticho. Bylo to takové zvláštní,“ uvádí Adamec.
9. srpna 2022 |
Ústecká redakce MF DNES, jejímž členem Martin Adamec byl, tehdy fungovala v nezvyklých podmínkách. Dva editoři odjeli do liberecké redakce a pracovali odtamtud, protože Předmostí a Hrnčířská ulice v Ústí nad Labem, kde redakce tehdy sídlila, byly bez proudu. Předmostí ještě nemělo protipovodňovou stěnu a bylo zatopené.
„V Liberci jsme byli s kolegou Petrem Bílkem asi čtrnáct dní. Jel jsem domů až po opadnutí vody a mohl jsem projet po levém břehu Labe. Kličkoval jsem na silnici za Děčínem mezi naplaveným dřevem, trávou a kameny a u místa, kde byla převrácená odstřelená loď, kterou Martin fotil, jsem se zastavil a dlouho ji pozoroval. Fakt neuvěřitelný obrázek! Já jsem totiž povodně zažil jen nad fotografiemi a texty, které mi kolegové posílali, a tady jsem viděl zbytky toho pekla,“ vypráví Veselý.
Povodeň v roce 2002 byla jednou z největších událostí svého druhu v historii České republiky. Zaplavila silnice, nájezdy k mostům a vlastně rozdělila Ústecký kraj na dvě poloviny.
Jednu dobu totiž byly průjezdné jen mosty v Roudnici a pak až v Děčíně. I kvůli této zkušenosti nechal Ústecký kraj posléze vybudovat Most generála Chábery u Litoměřic, který slouží jako protipovodňová stěna, ale zároveň je nad tisíciletou povodní.
Lidská chyba? Extrémní přírodní událost
Kvůli povodni v srpnu 2002 muselo své domovy v kraji opustit přes šest tisíc lidí. V Děčíně se tehdy muselo evakuovat 1 600 z 52 tisíc tehdejších obyvatel, zatopena byla třetina katastru města.
Po povodni policie prověřovala, kdo za utržení lodí může, ale případy pak odložila. Nepodařilo se prokázat žádné porušení předpisů. Utržení lodí nebylo podle vyšetřování zaviněno lidskou chybou, šlo o extrémní přírodní událost.
Následovala opatření, díky nimž by už lodě v případě další podobné povodně mosty a zatopené domy ohrožovat neměly. Byly vybudovány nové vysoké kruhy na bezpečné vázání v přístavech v Rozbělesích, Děčíně či Roudnici, kam by se plavidla měla při takto velké vodě uchýlit.
Vyšetřoval se i případ smrti muže na břehu. Mimochodem, varování policie tehdy neuposlechly desítky lidí. „Zjistilo se, že muž se na břeh řeky vypravil s úmyslem, že se bude na odstřel koukat. Neodradily ho ani upozornění a příkazy policistů,“ uváděl po odložení případu tehdejší děčínský policejní ředitel František Pelant.
„Při vyšetřování se nepřišlo na pochybení policistů ani strážníků. Informace o hrozícím nebezpečí se na obou březích dostaly k většině lidí.“ Uzavřít prostor tak, aby se tam nikdo nedostal, bylo podle Pelanta v podmínkách ztížených povodněmi nemožné.
