Proč jeden věří konspiračním teoriím a druhý ne? Odpověď je celkem jednoduchá. Chcete-li v tom mít jasno, věnujete pozornost následujícímu textu.

Česká televize zveřejnila text ve smyslu, že vědci jsou proti konspiračním teoriím, jak ilustruje následný výňatek: „Mezinárodní vědecký tým vedený experty z irské University College Cork prostudoval řadu dostupných prací o tom, jak se dají vyvracet konspirační teorie. Výsledky ukazují, že většina metod je neúčinná. Jediné, co jakžtakž zabírá, jsou ty zaměřené na podporu kritického a analytického myšlení. Studie vyšla na začátku dubna v časopise PLOS ONE. Důkazy z předchozích výzkumů naznačují, že VÍRA v konspirační teorie může mít negativní dopad nejen na jednotlivce a jejich život, ale i na celé společnosti.“

Je důležité si uvědomit, že takzvaní vědci hovoří o VÍŘE v konspirační teorie. Do protikladu víry staví vědu. Jak je to s vírou a vědou. Co s tím mají společného konspirační teorie?

Spor o povahu víry a vědy ( pravdivého vědění) se táhne už od starého Řecka. Vrcholní starověcí filosofové došli k závěru, že vědu má jen filosof. Ostatní mají jen víru. To znamená, že ostatní své poznatky považují za jisté, ale přitom je nedokážou racionálně zdůvodnit. Je třeba si uvědomit, že onu praktickou víru má každý. Nelze žít bez jistého souhlasu s mnohým. To je víra. Od této víry je třeba oddělit náboženskou víru, která má svá specifika.

V devatenáctém století vzniká ideologie, která se odkazuje na vědu. Scientismus chtěl prostřednictvím speciálních věd vytlačit víru. Samozřejmě, speciální vědy jsou využitelné v medicíně, technice a dalších podobných oborech. Další přesah však nemají. Na scientismus navazuje marxismus. Marxisté tvrdí, že jejich ideologie je vědecká. Zavádí ideologické pojmy (společenská třída, odcizení) pro než si nárokují vědeckost. Na tuto tradici navazuje neomarxismus. Neomarxismus své hlouposti schovává za vědu. Proto neomarxisté věří, že třeba gender volitelnost je výsledkem vědy.

Moderní pojetí speciálních věd hovoří o tom, že vědecké poznatky nejsou trvalé. Poznání se vyvíjí, jsou opuštěny staré teorie a hypotézy. Kdo prosazuje jednu teorii jako jedinou pravdivou, ten je dogmatik ( v tomto smyslu jde o konsensus na úrovni teorie dnešních empirických -speciálních věd). Najednou však přijdou speciální vědci, kteří tvrdí, že některé teorie jsou trvale pravdivé. Jako opak pravdivých teorií uvádějí konspirační teorie. Není v tom bordel?

Samozřejmě, že v tom bordel je. Konspirační teorie totiž nejsou předmětem speciálních věd. Konspirační teorie (česky asi spiklenecké názory) patří do oblasti politické. A politika je dnes protkaná ideologiemi, které zaměňují vědu a praktickou víru daného jednotlivce.

Při hrubém zjednodušení lze zachytit podporovatele a odpůrce konspiračních teorií do dvou skupin:

-Protivníci konspiračních teorií jsou silně ve vleku neomarxistické ideologie. Věří, že žijeme v nejlepším možném politickém systému. Demokracie je všelék. Jediné zlo představuje bílý muž a jeho kultura. Když bude participovat na politickém rozhodování dost žen a příslušníků menšin, všechno zlo vymizí. Lidé jsou dobří a všichni musí vládnout. Až bude zrušena jakákoli moc člověka nad člověkem, nastane ideální společnost. Konspirační teorie jsou výmyslem zlého bílého muže, aby mohl bořit pokrokovou společnost. Neomarxisté se prezentují jako vědci. Konspirační teorie označují za nevědecké. Je třeba podotknout, že neomarxistický světonázor nemá s vědou nic společného. Jde o věřící na základu ideologie, kteří se pasují do pozic vědců.

-Podporovatelé konspiračních teorií mají s uvedenými odpůrci mnoho společného. Také věří, že žijeme v nejlepším možném politickém systému. Předpokládají, že speciální vědy jsou všeobsáhlé a vylučují víru. Když demokracie nefunguje, hledají vysvětlení v konspiračních teoriích. Podle nich lze vysvětlit každá zlo spiknutím-konspirací.

Stoupenci konspiračních teorií mají však jednu rozumnou podskupinu. Do ni patří ti, kteří dokážou odlišit vědu a ideologii. Dokážou se kriticky vyrovnat se systémem liberální demokracie, který má v sobě velké množství fatálních chyb. V demokratických systémech dokonce musíme očekávat velké množství spiknutí! Demokracie přirozeně směřuje k oligarchii a následné tyranii. A právě finanční oligarchové mají kapacity na politické spiknutí.

Lze dát jako příklad 11. září. Oficiální verze hovoří o tom, že výškové budovy spadly způsobem řízené demolice po nárazu letadel (včetně budovy WTC 7 do které letadlo nenarazilo). Celou akci koordinoval Usáma bin Ládin z jeskyně Tora Bora v Afghánistánu. Jako vědecký důkaz jsou předkládané očouzené pasy pilotů nalezené v troskách mrakodrapů.

Odpůrci konspiračních teorií vždy budou věřit oficiální verzi. I kdyby vystoupil bývalý šéf CIA a přiznal, že vše bylo v režii této zpravodajské služby, odpůrci nepovolí. Budou říkat, že věda dokazuje, že budovy shodil bin Ládin.

Podporovatelé konspiračních teorií budou říkat, že akci provedli ještěři nebo sluhové globálního prediktora. Opět nepovolí ze své verze, protože liberální demokracie je ideální systém. Rozumnější zastánci konspiračních teorií posoudí ekonomický a politický kontext události. Dojdou k závěru, že buď někdo Usámovi pomohl, nebo celou akci provedl sám a na Ládina to jen svedl.

Závěr: Při posuzování konspiračních teorií se nelze odvolávat na vědu. Současní vědci, kteří si nárokují interpretační monopol, jsou jen ideologové. Odpůrci konspiračních teorií se za vědu jen schovávají. Nemají kritické vědění o realitě, ale jen praktickou víru, která stojí na ideologii.