Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Využívání umělé inteligence v umění podle Soukupa přinese i velký autorskoprávní problém. „Je to jednoduše zneužitelné. Jak v hudbě, tak ve scénářích, příbězích nebo textech si můžete nechat vygenerovat něco a z toho něčeho si pak vzít třeba jen jeden dobrý nápad, trochu ho poupravit a jak pak budeme řešit, komu to dílo patří? Z hlediska autorského práva tu vznikne velký galimatyáš,“ míní Soukup. Vítězi celé situace podle něj budou subjekty, které mají jako první přístup k odběrateli.
Kromě letité spolupráce s textařkou Gábinou Osvaldovou psal slova k Soukupovým melodiím také Zdeněk Borovec nebo Pavel Vrba, mistři oboru. Na otázku, jestli se mu však někdy do ruky dostal opravdu špatný text, odpovídá: „Stalo se, že když jsem pro Jirku Korna dělal desku Před odchodem vypni proud v roce 1988, napsal jsem mu jednu velmi romantickou skladbu. Text k tomu dodal jeden nejmenovaný ale poměrně úspěšný a známý autor. V textu ale stálo: běžím s kapsou plnou písku/ a píšu si do notýsku/ že jsou dívky neznámé,“ vypráví Soukup.
„No řekněte: kdyby tohle zpíval tehdy čtyřicetiletý Korn, takovou blbost, byl by to úplný nesmysl. A protože nám té písně bylo líto, sebrali jsme se a jeli na chalupu za Zdeňkem Borovcem, kde jsme ho poprosili, ať s tím textem něco rychle udělá, protože máme za pár dní frekvenci. A on do druhého dne napsal Ještě tě mám plnou náruč, jednu z nejkrásnějších milostných písní,“ vysvětluje skladatel.
Všechno má svůj čas
S Bílou Soukup poprvé spolupracoval v roce 1989 na projektu Šach Mat. K tomu, jak se zpěvačce daří držet na výsluní od konce osmdesátých let, skladatel říká: „Hudební publicista Josef Vlček už dávno napsal, že Karel Gott a Lucie Bílá jsou poslední superstar ve smyslu hvězd jako Beatles, Tom Jones... Pak už se to všechno jen drobilo a drobilo,“ říká Soukup.
„Lucie zastřešuje velké množství lidí. Mají ji rádi všichni od dětí až po starší publikum. Někdo si ji oblíbil v nějaké době nebo s ní vyrůstal, různí se to. Lucie má v sobě obrovské charisma a to je něco, bez čeho sice můžete zpívat jak Pán Bůh a vypadat zajímavě, ale bude vám to k ničemu. Je to vlastnost, se kterou se člověk rodí,“ dodává skladatel.
V nejbližší době však další spolupráci neplánují. „Už jsme toho udělali tolik... Všechno má svůj čas a máme za sebou věci, co byly skvělé i se povedly méně, ale to tak už bývá,“ míní.
Bílá původně hrála hlavní roli v nejdéle uváděném Soukupově muzikálu Johanka z Arku. Premiéra původního představení byla v roce 2000, obnovené se pak dočkala v Divadle Kalich o devět let později. Příběh francouzské hrdinky se povedlo vyvézt i za hranice, šanci mělo představení dokonce na Broadwayi, shodou okolností ale tehdy David Byrne ze skupiny Talking Heads skládal muzikál Joan of Arc: Into the Fire a bylo po šanci.
Pro zahraniční, konkrétně německou produkci Soukup před pár lety složil muzikál o Mikulášovi II. Na realizaci ale nedošlo kvůli covidové pandemii. Teď však chystá, taktéž pro Němce, kus o pověstné provokační Akci Kámen, která byla mířena proti Čechoslovákům snažícím se utéct za hranice do americké okupační zóny v Německu.
Na otázku, zdali by muzikál s takto specifickou tematikou mohl fungovat i v Praze, když jde o československou historii, Soukup odpovídá: „Muzikály, ve kterých byl politický podtext tady nefungovaly. Říkalo se, že Miss Saigon, ve kterém politika byla, to škodilo. Protože to klasickému muzikálovému publiku vadilo.“
