Máte skvělou byznysovou ideu, ale nemáte peníze na to ji zrealizovat, proto se obrátíte na investory s cílem si počáteční kapitál zajistit. Jenže investoři s vámi vaše nadšení nesdílí. Co teď? Vymyslíte cereálie, které sice nemají skoro nic společného se zaměřením firmy, ale minimálně před pány investory naznačí, že umíte prodat prakticky cokoliv. Oblíbený snídaňový pokrm pak posloužil jako jeden z aspektů, jak se z Airbnb stal podnik s hodnotou přes sedmdesát miliard dolarů.

Ať jedete do jakéhokoliv většího města, šance, že tam najdete ubytování od Airbnb, je skoro stoprocentní. Za patnáct let od vzniku si služba vytvořila silné jméno na trhu a dnes slouží jako často dostupnější alternativa k tradičním hotelům. Začátky ale nebyly vůbec jednoduché – tehdy jen málokdo konceptu krátkodobého pronajímání vlastních bytů nebo domů věřil. A obzvlášť ne američtí investoři, za kterými zakladatelé potřebovali zajít.

Nápad to byl ale chytrý. Poté, co se dva kamarádi Brian Chesky a Joe Gebbia v roce 2007 přestěhovali z New Yorku do San Franciska, střetli se s tvrdou realitou – stěží hledali zaměstnání a docházely jim peníze na nájem. V momentě, kdy si procházeli největší životní zkouškou, se ale ve městě pořádala konference o designu, na kterou dorazilo tolik lidí, že se prakticky vyprodaly všechny tamní hotely. A přišel jejich takzvaný aha moment.

Nakoupili několik nafukovacích matrací, umístili je do svého bytu a spustili web Air Bed and Breakfast (původní název Airbnb), přes který lidi lákali, že u nich mohou za osmdesát dolarů přespat. Pár zájemců této nabídky využilo, což Cheskyho a Gebbiu přimělo k tomu, že by na tomto principu šel založit regulérní byznys. Do projektu se poté přidal i Nathan Blecharczyk. Jak už to ale u zakládaní startupů bývá, nic nešlo úplně podle plánu.

Foto: Airbnb

Joe Gebbia, Nathan Blecharczyk a Brian Chesky

Hlavním kamenem úrazu byla skutečnost, že o službu tehdy neměl nikdo zájem. V roce 2008, tedy zhruba rok po úplně původním nápadu, ale na Američany čekaly další prezidentské volby, což znamenalo i konání národních sjezdů pro jednotlivé strany. Demokratickou tehdy reprezentoval Barack Obama, který byl v roce 2009 jako prezident Spojených států nakonec zvolen, Republikáni pak měli Johna McCaina.

Chesky a spol. si začali všímat, jak do měst kvůli sjezdům přijíždí tisíce lidí, kteří si spolu s tím hledali i ubytování. Typicky v hotelech. Ty se ovšem začaly velmi rychle zaplňovat, a tak Air Bed and Breakfast získávalo alespoň desítky rezervací. Vše ale stálo a padalo právě na sjezdech – a jakmile skončily, lidé logicky odjížděli zpět do svých domovů.

Chesky, Gebbia a Blecharczyk proto znovu neměli poptávku. A vlastně ani nabídku. „Bylo to jako ten problém se slepicí a vejcem. Nikdo nechtěl nabízet svou domácnost, protože nebyli zájemci. A nikdo nechtěl chodit na naše stránky, protože tam nebylo ubytování,“ řekl s odstupem času Chesky.

Z tohoto začarovaného kruhu je měly vytáhnout peníze, sami tvůrci ale reálně žádné neměli – a když oslovili investory, sotva jim na dotaz o schůzku odpověděli. A když se s nimi setkali, jejich byznysu nevěřili. „Pamatuji si, jak si jeden investor na schůzce v restauraci objednal smoothie, které ani nedopil, protože v polovině konverzace prostě odešel pryč,“ vzpomíná Chesky, který Airbnb dnes šéfuje.

Nedostatek peněz komplikoval zakladatelům jak živobytí, tak podnikání, kterému i přes odmítání ze stran investorů stále věřili. Pak ale dostali netradiční nápad, v němž hrála hlavní roli snídaně. Air Bed and Breakfast si zakládalo na tom, že spolu s ubytováním nabídne hostům i snídani. A typické americké snídaňové jídlo, které nepotřebuje žádnou extra přípravu, byly cereálie. Jen na prostou krabici vloček by ale nikoho nenalákali…

Proto využili aktuální situace okolo národních sjezdů a vymysleli, že budou prodávat cereálie pro příznivce jednoho z kandidátů – ty modré, demokratické, by se jmenovaly Obama O’s Cereal: Hope In Every Bowl a ty červené, republikánské, by nesly název Cap’n McCain’s: A Maverick In Every Bite. Neměli však prostředky na to, aby si nechali vyrobit tisíce krabic vlastních cereálií, proto se museli spokojit jen s krabicemi.

Foto: Airbnb/Twitter

Krabice cereálií, které Airbnb nastartovaly

Pomocnou ruku jim nabídl jejich známý z vysoké, který pro ně zdarma natiskl tisíce kartonových papírů – ty pak Chesky a Gebbia doma vlastnoručně slepovali, než z nich složili schránku. Do ní pak nasypali existující cereálie, často ty nejlevnější, co v supermarketech našli. Jakmile měli hotovo, rozeslali médiím zprávu, že vyrobili tematické volební vločky a nabízejí je k prodeji – a lidi to zaujalo.

Prodat měli všech tisíc krabic a vydělat na nich třicet tisíc dolarů, v tehdejším přepočtu něco okolo půl milionu korun. To mimo jiné vzbudilo zájem také u investorů, minimálně pak u Paula Grahama, zakladatele známého akcelerátoru pro technologického startupy Y Combinator, který v minulosti podpořil i české projekty jako NFTScoring (dnes známý pod názvem Singular) nebo třeba Deepnote.

„Pokud dokážete přesvědčit lidi, aby platili čtyřicet dolarů za krabice cereálií za čtyři dolary, možná, ale jen možná dokážete přesvědčit cizí lidi, aby žili jeden s druhým,“ měl Graham tehdy říct trojici zakladatelů – a mělo jít o hlavní důvod, proč jim Y Combinator nakonec poskytl investici ve výši dvacet tisíc dolarů výměnou za šestiprocentní podíl ve společnosti. Peníze tvůrci použili i na let do New Yorku, aby svou službu zpropagovali na východním pobřeží.

Cheskymu, Gebbiovi a Blecharczykovi se ve startupové komunitě začalo říkat „cereálioví podnikatelé“ a dodnes je tento netradiční krok pro zajištění většího mediálního zájmu a těch nejnutnějších peněz na provoz považován za jeden z nejúsměvnějších, jaké Silicon Valley pamatuje. Air Bed and Breakfast se na aktuální název Airbnb přejmenovalo v roce 2009 – původní označení s nafukovacími matracemi totiž mělo zájemce mást.

Dnes má Airbnb tržní hodnotu přes sedmdesát miliard dolarů, přes sto tisíc měst, kde působí, a loňské tržby okolo 8,4 miliardy dolarů. A nebýt Obamových cereálií, možná by byl vývoj o něco jiný. „Pamatuji, jak jsem se při lepení těch krabic zastavil a položil si otázku, jestli toto třeba někdy dělal i Mark Zuckerberg…“ vzpomíná Chesky v rozhovoru pro Y Combinator.