‚Opat chuligán‘ Anastáz Opasek se narodil před 110 lety. Komunisté ho v 50. letech odsoudili na doživotí
Opat chuligán – tak říkali Janu Anastázi Opaskovi kvůli jeho odvážné povaze spoluvězni v Leopoldově. Za druhé světové války tento kněz pomáhal lidem pronásledovaným nacisty. V 50. letech ho komunisti ve vykonstruovaném monstrpocesu odsoudili na doživotí. Narodil se přesně před 110 lety – 20. dubna 1913.
„Ta síla toho zla je rozličná. Nemůžeme to připsat jednomu národu, že by vynikal zvláštní zlobou. Vyniká, když má takového vůdce. My jsme neobstáli v těch zkouškách, které byly základní,“ vzpomínal před lety ve vysílání Českého rozhlasu Jan Anastáz Opasek.
„To byl rok 1938, 1948, 1968. To byla určitá zbabělost, která nás doprovázela od toho roku 1938 a pronikla úplně do celého myšlení a vedla nás i k totálním kompromisům lidských kladných hodnot,“ dodal.
Narodil se ve Vídni, později se celá rodina přestěhovala do Kolína. Na začátku 30. let minulého století odešel do Břevnovského kláštera v Praze a vstoupil do benediktinského řádu. Za druhé světové války pomáhal lidem pronásledovaným nacisty. Dva roky po osvobození se stal opatem Břevnovského kláštera.
„Já sám ani mí přátelé jsme neviděli pohromu toho rozsahu, která se potom na nás navalila,“ vzpomínal Opasek na únorový převrat v roce 1948.
„Volám vás všechny, zmařte v zárodku jakékoliv provokace reakčních agentů.“
Klement Gottwald (projev 21. 2. 1948)
„Moji ukrajinští přátelé nás ujišťovali, že to bude velice špatné. Ty zprávy se nám zdály býti přehnané, ukázaly se ovšem realistické. A to i u mě osobně, že jsem byl zatčen v září 1949,“ popisuje okamžiky před komunistickým převratem.
Emigrace v roce 1968
Vykonstruovaný monstrproces trval tři dny. V prosinci 1950 byl Anastáz Opasek jako údajný vatikánský agent odsouzen na doživotí. Jako vězeň odmítal ničit zařízení kostela při demolicích, kradl brambory určené pro vykrmení vepře dozorců a dával je spoluvězňům, přel a hádal se s bachaři, a když se poměry ve vězení zlepšily – četl a studoval.
„V tom vězení jsem prožil téměř 11 let a vyšel jsem ven v celku dost ještě dobrém stavu v roce 1960. Usměvavý úředník na Břevnově říkal: Můžete jít pracovat do JZD nebo do dolů,“ přiblížil své propuštění.
Z vězení vyšel jako amnestovaný politický vězeň a kněz zbavený státního souhlasu k výkonu povolání. Pracoval jako pomocný dělník na stavbě a skladník Národní galerie. V srpnu 1968 ho zastihla zpráva o okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
„Vážení posluchači, zůstaňte, setrvejte, u svých přijímačů. Za malý okamžik budeme vysílat mimořádně důležitou zprávu.“
z radiového vysílání 21. srpen 1968
„A najednou byla okupace. To přišlo jako povodeň. Já jsem se potom rozhodl a odešel jsem. Dobré to bylo, když to dnes vidím, z toho důvodu, že jsem tam prospěl v té práci pro svobodu Československa,“ řekl o své emigraci v Českém rozhlase.
Přes Vídeň odjel do benediktinského kláštera v bavorském Rohru. Byl jedním z organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které vydávalo exilovou literaturu o dění v Československu.
Po roce 1989 se vrátil do vlasti a pustil se do obnovy zchátralého Břevnovského kláštera. V říjnu 1991 převzal z rukou prezidenta Václava Havla nejvyšší státní vyznamenání.
Jan Anastáz Opasek zemřel v srpnu 1999 při návštěvě kláštera v Rohru. Je pochovaný na břevnovském hřbitově v Praze.
