Zatímco Česká televize připomíná sedmdesát let své existence kontroverzním seriálem „Volha“, vzbuzujícím dojem, že v této instituci působili jen lidé, kteří nenatáčeli nic jiného než normalizační agitky, pili do bezvědomí, souložili a donášeli na sebe, souběžně vysílá množství filmů, seriálů a zábavných pořadů, které právě v té době vznikly a podílela se nich skutečná tvůrčí a herecká elita. Patří k nim i legendární seriál „Nemocnice na kraji města“.
O jeho mimořádných kvalitách svědčí i velký úspěch v zahraničí. Producenti z hamburské televize dokonce přispěli k tomu, že po první, třináctidílné sérii z roku 1979, byla o dva roky později natočena ještě druhá, sedmidílná. Hlavní hrdinové se díky tomu dočkali nečekané a nebývalé popularity nejen u nás, ale i v cizině. Například Eliška Balzerová, která za roli doktorky Čeňkové získali prestižní televizní cenu „Bambi“, vzpomíná, že když byla na zahraniční dovolené, lidé ji poznávali a doslova šíleli. Josefa Abrháma zase němečtí fanoušci „Nemocnice“ zaskočili v Paříži.
Nezapomenutelná Ina
A ještě po desítkách let jsou mnozí herci spojováni především s tímto seriálem. Platí to také o krásné a plaché sestřičce Ině Galuškové, kterou hrála Andrea Čunderlíková. Ačkoliv vytvořila desítky jiných rolí, všechny zastínila tato, vskutku osudová. Už mnohokrát se nechala slyšet, že se jí postava nemluvné a uzavřené dívky zpočátku vůbec nelíbila a původně ji vůbec nechtěla hrát, protože ona sama je jejím pravým opakem. Teprve po letech se jí díky několika rozhovorům podařilo diváky přesvědčit, že s Inou kromě krásy nemá opravdu nic společného. Podobně se zdráhala zahrát si ji v „Nemocnici po dvaceti letech“, především proto, že se dvacet let neobjevila před kamerou. Role manželky doktorka Blažeje v „Nemocnici po dvaceti letech“ se tak stala její vůbec poslední.
Bezbarvá sestřička?
V roce 2011 se Andrea Čunderlíková ukázala coby téměř šedesátiletá elegantní dáma v „Show Jana Krause“. Také on připomněl, že je hodně známá jako Ina z „Nemocnice“ a dodal: „To byla taková bezbarvá sestřička,“ proti čemuž se ovšem Andrea ohradila: „To není pravda, dosáhla všeho, co chtěla.“ A když Kraus (mimochodem Andrein spolužák ze základní školy) namítl, že byla unylá, odpálila ho: „No, možná, že právě proto.“ Pochlubila se, že ji kvůli této roli měli muži rádi, zatímco ženy ji nenáviděly.
Divákům prozradila, co vlastně dělala poté, co skončila svoji hereckou kariéru. Protože po roce 1989 nechtěla čekat na role, začala pracovat jako manažerka v tenisové branži, ostatně její dcera Sandra Kleinová byla velmi úspěšnou tenistkou. Během rozhovoru názorně předvedla, že má k unylé a nemluvné Ině opravdu hodně daleko, že je naopak temperamentní, upovídaná a že jí nechybí velký smysl pro humor.
Než důchod, to raději smrt
Loni v rozhovoru pro Český rozhlas vyprávěla, jak pro ni bylo natáčení „Nemocnice na kraji města“ důležité a v jak fantastické atmosféře se odehrávalo: „Tenkrát se ještě natáčelo jiným způsobem, věnovalo s tomu daleko víc. Mě bavilo být v tom studiu a pozorovat ty bardy. Bylo to pro mě velice poučné a ráda na to vzpomínám.“ Přestože už má dávno nárok na penzi, stále pracuje (tentokrát v oblasti public relations) a na odpočinek vůbec nepomýšlí: „Mě musíte zabít, než bych šla do důchodu.“ Zmínila také, že je velmi spokojená a největší radost jí dělají dvě vnučky, které se narodily Sandře.
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, TV Prima
