Hlavní obsah
Lidé a společnost

Gali Otok: Jugoslávský gulag, kde vězňům vymývali mozky

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikimedia commons/Public domain

Jak se vězení řízené vězni stalo novou formou psychologického mučení? Po druhé světové válce nový komunistický vůdce Jugoslávie Josip Broz Tito plně přijal stalinský model komunismu ve své zemi.

Článek

V roce 1947 však začal zpochybňovat nadvládu Josifa Stalina jako vůdce komunistického světa. Tato výzva vedla Stalina k vyloučení Jugoslávie z nově vytvořené komunistické mezinárodní organizace. Zároveň Stalin požadoval, aby jugoslávští komunisté zbavili Tita moci. Tváří v tvář nejistotě a strachu o své politické i fyzické přežití se Tito uchýlil k násilí vůči svým nepřátelům uvnitř země. Do roku 1949 vytvořil Tito svou verzi sovětských gulagů plných politických vězňů, nepřátel státu a všech, kteří by mohli zpochybnit moc Titovy komunistické strany.

Jugoslávský Alcatraz

Nejproslulejší Titovy politické věznice se nacházely u pobřeží dnešního Chorvatska na ostrově Goli Otok. Toto ostrovní vězení, které fungovalo v letech 1949-1956, se lišilo od současných západních věznic a dokonce i od gulagů v Sovětském svazu. Úkolem věznice nebylo pouze věznit nepřátele komunistického státu, ale také napravovat vězně prostřednictvím praktikování psychologicky nátlakových forem převýchovy.

Tajná policie do tohoto zařízení přivedla vězně, kteří většinou ani nevěděli, z čeho jsou obviněni, a se zavázanýma očima je dovezli na ostrov. Milica Prokic ve svém článku z roku 2016 uvedla, že noví vězni byli přivítáni rituálem Krvavá řada, což byl zvyk, kdy se stávající vězni seřadili do dvou řad čelem k sobě, aby mohli zbít nově příchozí, kteří procházeli mezi nimi. Reportér Michael Dobbs ve svém článku pro Washington Post z roku 1982 uvedl: „Ti, kteří se dostali až na konec, museli ukázat, který z vězňů je dostatečně neporazil. Tito muži pak museli sami sebe krutě potrestat.“ V Goli Otok neprováděli kázeň dozorci, ale sami vězni.

Jakmile vězni přišli na své cely, museli se všem spoluvězňům přiznat, co dělali, co si mysleli dříve a co si myslí nyní. Pokud bandité řekli něco neuspokojivého, byli uráženi, někdy fyzicky napadeni svými spoluvězni a ostrakizováni ze všech společenských kontaktů. Po ostrakizaci a opakovaném bití svými vrstevníky byli vězni nuceni psát autobiografie od dětství až po uvěznění. Vězeňští úředníci pak jejich autobiografie posuzovali a nutili vězně, aby je přepsali s tím, že jejich zdegenerované osobnostní rysy vedly jejich život ke zradě Titova státu.

Výstavba areálu tábora byla zahájena v roce 1949. Nejtěžší odsouzenci pracovali na místě zvaném Manastir, kde se věnovali těžbě kamene. Ženy byly v té době umístěny ve speciálním táboře. V roce 1951 navštívil tábor Aleksandar Ranković. Roku 1954 došlo k zmírnění podmínek v táboře; byly povoleny i návštěvy a zasílání balíčků.

Vězni zažívali bolest a bídu

Vězni, kteří své politické přesvědčení nezměnili, prožívali na ostrově velmi bídný život. Uvěznění lidé byli v neustálém strachu kvůli tomu, že je jejich vrstevníci a vězeňští úředníci špehovali. Dokonce i poté, co vězeň splnil všechny kroky k převýchově, musel pomáhat bít a ponižovat nové vězně. Pokud se převychovaní vězni odmítli připojit ke kolektivnímu procesu dehumanizace ostatních, vraceli se na začátek procesu. Výsledkem bylo, že se díky rozostřeným hranicím mezi spoluvězni nevytvořilo žádné skutečné společenství vězněných a všichni se podíleli na zločinu Goli Otok.

Důsledky psychického mučení

Systém fyzického týrání, tvrdé práce, psychického ponižování a depersonalizace na Goli Otoku navždy zdevastoval život vězně. Historička Ana Antic ve svém článku z roku 2016 dospěla k závěru, že konečným cílem těchto opatření nebyla ani tak reintegrace, ale ve skutečnosti dezintegrace osobnosti vězňů prostřednictvím sebeanalýzy. Po propuštění vězně přivítala nová Jugoslávie, kde s nimi jejich rodina a přátelé buď nechtěli navázat žádný kontakt, nebo nepoznávali člověka, kterým se stal. Kromě toho bylo pro vězně náročné získat zaměstnání a lidé se s nimi báli komunikovat ze strachu, že budou spojováni se zrádcem.

Titovo používání psychického mučení nebylo historicky poslední svého druhu. Podobnou sebekritiku a ponižování používala Mao Ce-tungova Čína, kambodžští Rudí Khmerové a dokonce i americká věznice Abu Ghraib. Goli Otok není jen nějakou historickou anomálií, zneužívání ze strany ohrožených režimů je přítomno i dnes. Schopnost psychologického mučení skrýt jakékoliv fyzické důkazy o špatném zacházení z něj činí obzvláště užitečnou metodu pro pachatele, u nichž by to nikdo nečekal.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz