Azorské sopky

O Azorských ostrovech asi nejčastěji slýcháme během léta, kdy se azorská tlaková výše rozšiřuje nad evropskou pevninu, a předpověď tudíž slibuje trvalejší slunečné počasí. Spolu s Kapverdami, Kanárskými ostrovy a Madeirou jsou součástí Makaronézie, jež sdružuje ostrovy ve východní části Atlantského oceánu. Jejich společným znakem je sopečný původ v poměrně nedávné geologické minulosti.

Azory (Ilhas dos Açores) jsou zámořské autonomní území Portugalska, vzdálené od „mateřské“ země asi 1500 km a tvořené devíti většími ostrovy a řadou malých. Žije zde přibližně 250 000 obyvatel, z nichž většina se živí zemědělstvím, rybolovem a postupně se rozvíjejícím cestovním ruchem. Hlavní město je Ponta Delgada (70 000 obyvatel) na jižním pobřeží ostrova São Miguel. Poloha ostrovů uprostřed oceánu mezi Evropou a Severní Amerikou vždy hrála významnou, nezřídka až strategickou roli. Během druhé světové války se Azory staly důležitým opěrným bodem spojenců a v období studené války sem byla umístěna základna NATO.

Nejvyšší vrchol Azorských ostrovů a Portugalska, stratovulkán Pico, se vyznačuje dokonale souměrným tvarem. Pohled od přístavního města Horta na ostrově Faial.Snímek Jan Vítek

Ostrovy se od sebe vzdalují

Vrcholová „špice“ sopky Pico s čedičovou provazovou lávou typu pāhoehoe.Snímek Jan Vítek

Geologický vývoj Azorských ostrovů je do značné míry provázán s přítomností hlubokých zlomů (riftů) v zemské kůře. Nejvýraznější prochází osou Středoatlantského hřbetu a je místem permanentního výstupu zemské taveniny (magmatu). Tvoří se tu nová oceánská kůra a zároveň se rozpíná dno oceánu. V prostoru Azorských ostrovů vybíhá od Středoatlantského hřbetu vějíř dalších hřbetů a tektonických zlomů k jihovýchodu až východu. Tím směrem je uspořádáno celé souostroví a sleduje jej i tvar většiny ostrovů. Hlavní zlomy zde tvoří hranici tří litosférických desek – Severoamerické, Africké a Euroasijské. Dva nejzápadnější a nejodlehlejší ostrovy Flores a Corvo jsou součástí Severoamerické desky a každoročně se o několik centimetrů vzdálí od ostatních ostrovů i evropské pevniny. Graciosa, Terceira a São Miguel leží na Euroasijské desce (případně na jejím rozmezí s Africkou deskou) a zbývající ostrovy, Santa Maria, Pico, São Jorge a Faial, jsou již součástí Africké desky.

Přítomnost riftů, nestabilní pozice litosférických desek a vysoká geotermální aktivita jsou čas od času příčinou vulkanismu a častých zemětřesení. Na všech ostrovech patří tyto jevy k hlavním rizikovým faktorům. Například nechvalně proslulé zemětřesení v roce 1755 s ohniskem pod Azorsko-gibraltarským hřbetem se spolu s následujícím cunami ničivě projevilo i v hlavním portugalském městě Lisabonu.

Pohled do kaldery Alto Pico z vrcholku sopky Pico, nejvyšší hory Azorských ostrovů i Portugalska.Snímek Jan Vítek

Špičatá „střecha“ Portugalska

Azorské ostrovy vznikly podle geologů v mladších třetihorách až čtvrtohorách. Nejstarší je nejvýchodnější ostrov Santa Maria, na němž přítomnost mořských usazenin dosvědčuje, že se ostrov po skončení sopečné činnosti na delší čas ponořil pod hladinu oceánu. Povrch ostatních ostrovů už tvoří horniny výhradně vulkanického původu. Převažují rozličné typy čedičů (bazaltoidy), vzácností ale nejsou ani trachyty, andezity a vrstvy sopečných uloženin (pyroklastik), zejména tufů.