Kreatury z Panoptika k nám promlouvají podruhé, tentokrát jako Bohové

Parta kreatur z jiných staletí, jak sama sebe nazývá moravskou zemí zrozená tajuplná pětice Panoptiko, představila na konci roku 2021 veleúspěšné debutové CD „Poslední tango“. A neuplynul ani rok a půl od jeho tehdejšího vydání a kapela už přišla s jeho následovníkem, jímž je 10skladbový počin s majestátním názvem „Bohové“, na který se zde teď podívám trochu podrobněji.

Pro ne vždy zrovna lehkou pozici „otvíráku“ celého alba byla skupinou zvolena skladba pojmenovaná „Mozartovy kule“, což je těžkotonážní metalová věc prolnutá oslavnými chorály směrem k osobě uvedené již v jejím samotném názvu, kterou samozřejmě není nikdo jiný, než staletími prověřený rakouský hudební skladatel a klavírní virtuos Wolfgang Amadeus Mozart. Následující vůní hroznů nasáklá píseň „In Vino Veritas“ v podstatě přináší obdobnou kombinaci jako píseň úvodní, to znamená propojení výrazově tvrdší části s rovněž hutným, ale zároveň i výrazně zpěvným refrénem. V melodické a „kvákadlem“ zpestřené aristokratické bálovce uvedené pod výstižným temným názvem „Ďábelský bál“ je z tvrdosti lehce ubráno, a to právě ve prospěch ještě výraznější melodičnosti písně, což jenom umocňuje její celkovou atmosféru a vyznění. Čtvrtá v pořadí, s lehce děsivým názvem „Dejte mi provaz“, je vlastně taková klasická balada, akorát pochopitelně vyvedená v osobitém Panoptiko stylu, který nepostrádá potřebný drajv a navíc využívá služeb dalšího, pro rockovou tvorbu spíše méně využívaného nástroje, jímž je banjo. To pak působí velmi zajímavě, a to nejen v kontrastu s místy kvílející kytarou muzikanta vystupujícího pod maskou Dr. Konektora. První polovinu CD uzavírá „Prokletý marsh“, což je hodně melodická věc v docela rázném pochodovém rytmu, která v textu pojí různá historická válečná období. Ve svém průběhu je pak například obohacena i úryvkem z Mozartova „Tureckého pochodu“.

Šestá „Vernisáž“ ve své stavbě mísí jak velice jemné, poklidné pasáže, v nichž můžeme na počátku i na konci písně zaslechnout smyčcové nástroje, tak výbušné energické části. Zpěvák představující se jako Lord Panoptik se zde svým hlasem pohybuje v rozmezí od takřka klasické recitace, až ke svému tradičnímu silnému a emotivního hlasu. Kdo čekal na okamžik, až svůj prostor v muzice dostane harmonika, byl vyslyšen s úvodními tóny sedmé položky „Pinocchio“, která začíná častuškou a jejíž text naprosto trefně pasuje na současnou vládní garnituru, především pak na jejího fialového předáka. „Rendez Vous“, jak již samotný název napovídá, řeší ve své slovní náplni klasické téma, jímž je mnohokrát v minulosti probíraný vztah mezi ženami a muži. Romantické části se střídají s těmi drsnějšími, v nichž vlastně muži dostávají jakési rozhřešení. Předposlední „Bohové“ jsou částečně ovlivněni původní řeckou hudbou, v níž dominuje pro tuto zemi tradiční nástroj, jímž je Bouzouki. Text se týká nejen bohů sídlících přímo v Akropoli, ale velmi vtipnou formou skrze historický příměr, popisuje i některé aktuální věci, odehrávající se v naší společnosti. Skrze na úplný závěr zařazeného „Hodináře“ Panoptiko opět trochu zpomalilo a skladbu s klasickým tikotem hodinového strojku zároveň obohatilo o atmosféru písně umocňující akustickou kytaru.

„Bohové“ byli stejně jako jejich předchůdce „Poslední tango“ zaznamenáni v jednom ze současných nejvyhledávanější hudebních studií v ČR, tedy v Bomb Jacku v Hranicích na Moravě, a jeho produkce se opět ujal zkušený Wendel Dreiseitl.

Kompletní obal, včetně samotného nosiče, je laděný do různých odstínů modré barvy, v kombinaci se základní bílou. Na titulní straně je tento motiv vyvedený ve spojení s logem kapely, obrázkem někdejší podoby chrámu v řecké Akropoli a tvářemi nejen našich, ale i různých světových historických osobností.

Hodnocení autora: 10 bodů (nejvyšší možný počet je 10 bodů, nejnižší 1 bod)

Seznam skladeb:

Hrací čas: 39:51