Jiří Málek nabízí výsledky únorového šetření ohledně veřejného mínění v současném Rusku a podpory „zvláštní vojenské operace“.
Otázku z titulku si kladou i někteří naši občané. Ti, kteří nejsou tak uvědomělí, že nepřejímají automaticky dané vzorce hodnocení intenzivně šířenými médii, která znají tu správnou odpověď.
Proto jsem se pokusil si na to tuto otázku odpovědět očima ruských institucí. Abych se nedostal na platformu šiřitele prokremelských fejků, zalovil jsem mezi tzv. zahraničními agenty, kteří se povinně musí v Ruské federaci registrovat u státních orgánů (jako potenciální, přinejmenším neloajální instituce). A lze asi předpokládat, že nejsou u ruského státu ve výrazné oblibě. Zde je shrnutí toho, co v únoru t.r. publikovalo „Levada – centrum, analytické centrum Jurije Levady“. Výstupy této instituce jsou běžně dostupné na internetu jak pro občany RF, tak i pro uživatele internetu kdekoliv jinde. Je proto pro mne poněkud s podivem, že naše média z nich nečerpají. Je to možná proto, že tyto výzkumníci jsou sice dostatečně liberální, ale asi těmto jejich informacím chybí dostatek černé barvy, aby vylíčení ruské reality dostatečně odpovídalo převažujícím očekáváním v našem mediálním prostoru.
Nyní již k sociologickým poznatkům Levada centrum (zpracovatel Denis Volkov):
Rok po zahájení „zvláštní operace“ zůstává ruská společnost konsolidovaná. To je vyjádřeno ve vysokých hodnoceních hlavních státních institucí, federálních politiků a strany u moci, v trvale vysokých ukazatelích podpory ruské armády, v celkovém růstu optimismu a sebeprosazení, v poklesu protestních nálad. Bližší čtení výsledků průzkumu však odhaluje komplexnější a znepokojivější obraz veřejného mínění.
Na sjednocení společnosti kolem úřadů pracuje sama situace probíhajícího mezinárodního konfliktu, který většina respondentů vnímá především jako konflikt mezi Ruskem a Západem. V očích většiny Rusko brání „své vlastní“ – rusky mluvící obyvatelstvo Donbasu, jeho hranice a staví se proti „cizincům“: ukrajinským nacionalistům, „NATO“, „Západu“. Takové zjednodušující chápání toho, co se děje v pojmech „přítel nebo nepřítel“, automaticky nutí zaujmout jednu stranu a činí většinu imunní vůči kritice vedení nebo armády. Jak říkají respondenti, „bylo by nevlastenecké nepodpořit prezidenta“ nebo „to jsou naši kluci, jak bychom je mohli nepodpořit“. Není náhodou, že dnes rádi citují slova herce a televizního moderátora Sergeje Bodrova, který řekl asi před 20 lety o čečenské válce: „Během války nemůžete mluvit špatně o svých vlastních. Nikdy. I když se mýlí.“
Rozsah konsolidace by však neměl být přeceňován. Podpora vlády a ruské armády není homogenní. V obou případech je možné rozlišit skupiny silné nebo bezpodmínečné podpory, která je dnes asi 45 % (odpovědi jako „plná podpora“). Jedná se především o zástupce starších generací, kteří jsou konzervativnější a dlouhodobě mají vůči Západu předsudky, jedná se o státní zaměstnance, kteří spojují svůj blahobyt se státem a úřady, stejně jako žijící hlavně mimo největší města. Další třetina Rusů i dnes podporuje rozhodnutí úřadů „jak takž“, s různými výhradami.
Podpora vlády a jejích rozhodnutí navíc není aktivní. Naopak, vysoká míra podpory je možná pouze v podmínkách, kdy většina našich spoluobčanů má možnost utéci do soukromého života, uzavřít se před špatnými zprávami a věnovat se svým každodenním záležitostem. Podle údajů lze podíl těch, kteří shromáždili peníze nebo výstroj na pomoc účastníkům „speciální operace“, odhadnout na 25 až 28 % populace. Ale i v tomto případě se s největší pravděpodobností bavíme především o tom, že úřady dokázaly nasměrovat část každodenní činnosti občanů správným směrem: včera jsme pomáhali seniorům a chudým, dnes mobilizovaným a dobrovolníkům.
Další důležitou podmínkou vysoké míry podpory je stabilizace ekonomické situace. Na jaře roku 2022, po vypuknutí nepřátelských akcí a zavedení západních sankcí v Rusku, začaly všechny známky finanční paniky (to bylo jasně viditelné ve velkých městech). Lidé masivně vybírali hotovost a cizí měnu z bank. Druhá vlna zájmu o hotovost byla pozorována na podzim na pozadí částečné mobilizace. Pouze rozhodné akce centrální banky umožnily stabilizovat situaci. Kdyby se tehdy zhroutil bankovní systém, dnes bychom popisovali úplně jinou náladu.
První známky adaptace na nové ekonomické podmínky jsme zaznamenali již v dubnu až květnu 2022, nejprve ve zkoumaných skupinách a poté v dynamice indexu spotřebitelského sentimentu, který začal růst v květnu až červnu. Optimismus spotřebitelů byl podpořen postupným poklesem cen, pozorovaným v uplynulém roce po prudkém skoku na začátku jara, a poté zvýšením důchodů, plateb státním zaměstnancům a chudým, jakož i účastníkům „zvláštní operace“.
Pokud vezmeme v úvahu, že v roce 2022 byl průměrný příjem na obyvatele, na člena rodiny asi 22 000 rublů měsíčně (cca 6200 Kč), je jasné, proč i jednorázová kompenzace pomohla zlepšit náladu veřejnosti. To můžeme říci o platbách účastníkům „speciální operace“ a jejich rodinám, z nichž mnozí žijí mimo velká města, kde jsou tyto peníze významným přírůstkem do rodinného rozpočtu. Pokračující růst ekonomického optimismu může být také způsoben skutečností, že nejhorší obavy většiny populace v loňském roce se nenaplnily.
Popsané nálady se odrážejí i v tom, že jsou politici podporováni Rusy. Od února loňského roku se ukazatele souhlasu a důvěry Vladimira Putina a trojky, tj. premiéra Michaila Mišustina, ministra zahraničí Sergeje Lavrova a ministra obrany Sergeje Šojgua zvýšily a jsou udržovány na vysoké úrovni. Předseda Dumy Vjačeslav Volodin, známý svými tvrdými prohlášeními a zvučným hlasem na svém telegramovém kanálu, výrazně posílil svou pozici. V roce 2022 se dostal do první desítky politiků, kteří se těší největší důvěře občanů a uchytil se na pátém nebo šestém místě. Podobně se Dmitrij Medveděv díky častým projevům a tvrdým prohlášením poprvé po dlouhé době vrátil mezi deset nejpopulárnějších politiků. Šéf Čečenska Ramzan Kadyrov nebo zakladatel skupiny „Wagner“ Jevgenij Prigožin, jehož prohlášení jsou často citována médii a kanály Telegramu, dosud nezískali celoruské uznání. Kadyrov vyznívá spíše pozitivně, ale zůstává v očích Rusů především vůdcem národní republiky. Je třeba poznamenat, že Kadyrovova mediální aktivita a účast praporů z Čečenska v bojových operacích zlepšily nejen postavení politika, ale postoj k Čečencům jako celku. Sympatie k Prigožinovi byly v našich průzkumech patrné až na samém konci roku 2022. Jeho popularita je podporována obecně pozitivním postojem Rusů k používání žoldnéřských vojáků: ať profesionálové bojují lépe než běžní občané.
Změna společenských témat také vedla k tomu, že opoziční politici vypadli z řady politiků, kteří se těší důvěře veřejnosti. Nejde jen o Alexeje Navalného, jehož pozornost začala klesat krátce po jeho zatčení. Ale také například o mladém saratovském komunistovi Nikolaji Bondarenkovi, který po určitou dobu získal národní slávu díky tvrdé kritice místních a federálních úřadů. Bývalý guvernér Chabarovského kraje a symbol masových protestů na Dálném východě v roce 2020, Sergej Furgal, který nedávno dostal dlouhý trest odnětí svobody, následně zmizel z pozornosti. Pro průměrného Rusa dnes politický protest nevypadá atraktivně. Je spojen s vysokými riziky, a co je nejdůležitější, zdá se nesmyslný.
Navzdory zaznamenané konsolidaci a poklesu popularity opozičních politiků asi 20 až 25 % Rusů důsledně nepodporuje vedení země a ruské akce na Ukrajině. Jedná se především o obyvatele největších ruských měst, mladší a prozápadně orientovanou část ruské společnosti. Zvláštní skupinu nespokojených lidí tvoří ekonomicky a sociálně nejvíce znevýhodněné segmenty obyvatelstva. Zároveň se za poslední rok výrazně zvýšil antagonismus mezi odpůrci na jedné straně a úřady spolu s většinou obyvatelstva na straně druhé. Je tu skupina odpůrců, kteří se vyznačují nejpesimističtějším hodnocením situace, zde se koncentruje pocit, že se země pohybuje špatnou cestou. Zatímco většina populace projevuje optimismus a sebepotvrzení, odpůrci hovoří o zvýšeném tlaku ze strany úřadů, zvýšeném pocitu nesvobody, o nejistotě ohledně budoucnosti.
Je také spravedlivé hovořit o zvýšeném tlaku na odpůrce ze strany většiny obyvatelstva. To se projevuje například v poměrně běžném postoji k těm, kteří odešli do zahraničí jako zrádci (i když ne každý si to myslí, dokonce i mezi příznivci vlády), v podezřívavém postoji ke kritikům vedení státu, ve změně v postoji k zákonu o zahraničních agentech. Na pozadí vyostřeného konfliktu se Západem se zvýšil počet těch, kteří vidí smysl tohoto zákona v omezení negativního vlivu Západu na naši zemi.
Právě růst tohoto tlaku na disidenty jak ze strany úřadů, tak ze strany významné části ruské společnosti, všeobecný růst vnitřního nepohodlí a odcizení patřily mezi hlavní motivy masové migrace zástupců městských vyspělých vrstev, bohatých a mobilních ruských občanů z Ruska. A úřady stále nemohou rozhodnout o svém postoji k těm, kteří odešli. „Upokojit a přivinout“ ty, kteří odešli, aby se vrátili zpět a pokračovali v práci pro ruskou ekonomiku, nebo je nakonec označit za zrádce a demonstrativně je potrestat, odebrat majetek, tím by se zavděčili nejkonzervativněji smýšlejícím segmentům obyvatelstva a získali za to další politické body.
Sociální polarizace se projevuje také při výběru zdrojů informací. Na samém počátku „zvláštní operace“ došlo k nárůstu důvěry v oficiální informační kanály a nárůstu nedůvěry k internetu a sociálním sítím. Jak nám řekli naši respondenti: „Nyní se musíte dívat pouze na ověřené informace.“ Takové chování však bylo charakteristické především pro zástupce starší generace a příznivce úřadů. Mladí lidé a kritičtí občané nadále používali internetové zdroje. Navíc v loňském roce publikum kanálů Telegram prudce vzrostlo: z 6-7 % na začátku roku na 18-20 % na konci, hlavní růst nastal na jaře, na pozadí blokování zahraničních sociálních sítí a rozvoje této platformy novináři nezávislých i oficiálních publikací. Hlavním kanálem pro získávání alternativních informací a hodnocení zároveň zůstává YouTube (pro masového spotřebitele je video vždy vhodnější než text), který nadále funguje bez omezení. Jinými slovy, publikum internetu a televize se v průběhu roku ještě více rozcházelo.
Vše výše uvedené vykresluje složitější obraz veřejného mínění, než by se mohlo zdát, pokud se podíváte pouze na vysoké hodnocení vlády a celkové ukazatele podpory „zvláštní operace“. Souběžně s konsolidací veřejného mínění kolem vedení země zesílila polarizace veřejnosti a tlak na disidenty, na mladší a prozápadně orientované městské vrstvy. Zároveň takový tlak přichází jak ze strany úřadů, tak od většiny obyvatelstva. To vše znamená, že rozpory uvnitř ruské společnosti nejsou vyřešeny, ale pouze přehlíženy. Jak si společnost zvykne na novou situaci, tyto rozpory se projeví s obnovenou silou.