K rozjezdu raketově rostoucího byznysu někdy není potřeba mít high-tech produkt, spřízněné investory ani úvěr v bance. Mladá česká značka přírodní kosmetiky si v začátcích vystačila se dvěma kvalitními krémy na obličej. Po dvou letech je z brněnské firmy Lobey prosperující stroj s obratem 125 milionů a jejím zakladatelům začíná být český trh malý.
„Když jsme rostli, neustále jsme se stěhovali, abychom ušetřili. Soustředili jsme se na kvalitní produkt a lidi, než abychom měli kde sedět,“ říká CEO Lobey David Krobot, když mě vítá ve své páté kanceláři za poslední dva roky. V nynějších rozlehlých prostorech na břehu řeky Svratky však firma nejspíš na nějakou dobu zakotví. Potřebuje místo, aby svůj pracovní tým o dvaceti lidech zdvojnásobila. Ideálně ještě letos.
Posily potřebuje nabrat co nejdřív, za pár měsíců chce Lobey spustit vedle českého e-shopu i slovenský a chystá se také rozjet dlouho plánovanou expanzi do Německa. Poptávka po její udržitelné kosmetice bez chemických či živočišných přísad roste. Z původní nabídky, kterou tvořil jeden denní a jeden noční krém, je dnes portfolio 28 produktů, zahrnující komplexní péči o pleť, tělová mléka nebo šampony.
Brněnská firma je momentálně rozesílá zákazníkům tempem sedm tisíc objednávek měsíčně. „V roce 2020 jsme udělali obrat čtyři miliony, v roce 2021 to bylo sedmdesát milionů a loni jsme se dostali na 125,“ uvádí Krobot.
Bývalý manažer výzkumných projektů firem Honeywell nebo Thermofischer společně se specialistou v oblasti kvality Milanem Krejčím a vývojářem kosmetiky Tomášem Plíhalem rozjeli své podnikání čistě z vlastních zdrojů. „Nemáme žádného investora ani úvěr v bance a prakticky celou dobu jsme v černých číslech,“ líčí Krobot. V roce 2020 vydělali přes osm set tisíc korun, rok nato téměř sedmnáct milionů, loňský výsledek zatím dopočítaný nemají.
Byť se značce Lobey daří prakticky od startu, její úspěch je těžce vydřený. Ukazuje, jak důležitá je pro splnění podnikatelských snů vytrvalost. Obzvlášť v případě Davida Krobota, který má za sebou hned několik dřívějších pokusů o rozjezd byznysu, z nichž ani jeden nevyšel. V době, kdy se Uber teprve rozkoukával po San Franciscu, zkoušel vytvořit službu na spolujízdu. Programováním strávil rok, ale projekt skončil neúspěchem. Stejně jako následný pokus vytvořit aplikaci na objednávání služeb souvisejících s chodem domácnosti.
Dočkal se, až když potkal Milana Krejčího, který tou dobou také pracoval v české pobočce amerického Honeywellu. „S Milanem jsme si ohromně lidsky sedli a dnes už je pro mě něco jako bratr,“ říká Krobot. V roce 2017 si dvojice rozuměla hlavně v oblasti podnikatelských ambicí a začala přemýšlet, jak společné úsilí a zkušenosti z velkých světových firem směřovat do vlastního projektu.
Zkusili prodávat výživové doplňky, ale opět to skončilo nezdarem. První kontury Lobey se začaly rýsovat poté, kdy Krobot začal shánět pro svou těhotnou manželku přírodní kosmetiku bez chemie. Zjistil, že na trhu je minimum produktů, které by odpovídaly jeho představě. Milan Krejčí se mezitím seznámil s Tomášem Plíhalem, který se tou dobou věnoval výrobě kosmetiky už přes deset let.
„Tomáš nám ukázal, co je na současném fungování kosmetického průmyslu špatně, a my se rozhodli to změnit. Začali jsme vyvíjet vlastní věci,“ vzpomíná Krobot. První dva roky se nesly ve znamení mapování trhu a zjišťování potřeb potenciálních zákazníků. Což probíhalo i tak, že současný CEO objížděl drogerie a donekonečna se v nich vyptával na to, co by měl splňovat například ideální krém.
David Krobot, CEO Lobey
„Musí se dobře roztírat nebo hezky vonět. Když jsme pak šli poprvé s kůží na trh a nabídli jsme krémy v jedné předváděcí akci, zjistili jsme, že spousta lidí má citlivou pokožku. Od té doby i na to dermatologicky testujeme všechny naše výrobky,“ popisuje.
Nejdůležitějším atributem však podle něj je, aby produkt fungoval a ideálně řešil zákazníkům problém, ať už jde o suchou pokožku, akné, či vrásky. Lobey proto u svých produktů sází na klinicky ověřené ingredience, přírodní složení a vyhýbá se všem klasickým konzervantům. Výsledkem je, že suroviny nakupuje i v ceně desítek tisíc korun za kilo.
Může si je dovolit i proto, že zakladatelé umějí šetřit. Firmu budují strategií takzvaného lean startupu a zastává názor, že funkčnost řady byznysových nápadů lze v dnešní době ověřit za pár korun. „Rád se lidí ptám na to, kolik zaměstnanců podle nich potřebujeme k tomu, abychom vyřídili objednávky, které nám udělají obrat deset milionů měsíčně. Správnou odpověď nikdo nikdy neřekne, je to méně než jeden,“ tvrdí Krobot.
Skoro všechno je totiž automatizované nebo outsourcované. Subdodavatelé Lobey vyrábějí kosmetiku i obaly, e-shop běží na platformě Shoptet a veškerou logistiku řeší fulfillment centra, tedy specializované sklady, kde se vyřizují objednávky e-shopů ve velkém. Zaměstnanci Lobey se tak mohou věnovat přípravě receptur, kontrole kvality a budování brandu.
První zaměstnance nabrala brněnská firma v roce 2021, dvojice zakladatelů Krejčí a Krobot tehdy v září definitivně sekla se zaměstnáním a začala se naplno věnovat vlastnímu byznysu. Třetí zakladatel Plíhal nastoupil na plný úvazek v prosinci.
Historie značky Lobey se však začala psát už v roce 2020, kdy Krobot kromě regulérního zaměstnání a zakládání firmy vychovával dvouletého syna a dlouze se rozváděl s manželkou. „Ze začátku bylo nejtěžší najít vnitřní sílu a motivaci. I proto, že jsem musel odolávat řečem z mého okolí, že se mám na to vykašlat, počkat, až bude syn velký, nebo že to rozhodně zkrachuje,“ říká.
Dnes vnímá Lobey pouze jako začátek. Firma podle něj neprodává produkt, ale snaží se zákazníkům především pomoct a do budoucna by chtěl poskytovat v tomto směru co nejkomplexnější řešení. Chce přidat víc rad odborníků, výživové doplňky nebo třeba služby fitness center, vše s cílem zkvalitnit lidem život a zlepšit zdraví. Kupředu ho žene zejména pozitivní zpětná vazba od zákazníků.
„Peníze mě na podnikání nezajímají, ty se dají vydělat mnoha způsoby. Já jich měl vždycky víc, než jsem potřeboval, protože pocházím z chudé rodiny a v dětství jsme neměli prakticky nic. Motivuje mě především to, že dělám něco smysluplného. Něco, za co na mě může být můj syn hrdý,“ uzavírá.
