Fyzika (5.) Přítomnost. Minulost. Budoucnost?

← 4. díl

~ Proč přítomnost

Už dávno kolem roku 1900 se ostražitý Ernst Mach zamýšlel:

„Máme smyslové zážitky, ale co je za nimi, nevíme.“

Ač uskutečněná počítačová virtuální realita ještě nebyla, pouze Platonova jeskyně.

V předchozím pokračování jsem použil grafy časoprostoru s veličinami, jež obě jsou podrobené perspektivě. U délky to známe ze svého vnímání, kdežto čas posuzovat perspektivním průběhem, do minulosti a budoucnosti, je neobvyklé.

Fyzikové se někdy zamýšlejí, proč žijeme v současnosti. Pochopitelně lze posuzovat mnoho fantastických souvislostí. V rámci naší vrozené zrakové perspektivy uvažuji, jakým způsobem nás čas drží v současných zážitcích.

~ Perspektiva

Všechno, co se ve Vesmíru děje, zůstává v záznamu – vědí někteří lidé. Perspektiva nabízí, proč nebýváme schopní opustit přítomnost.

V perspektivním průběhu, v počátku souřadnic [0, 0], je nejdelší časový úsek, oproti minulým nebo budoucím úsekům. To mám za příčinu, proč běžně nepřeskakujeme do prožívání už dřív prožité minulosti. I když někteří nějak…

Někteří vědí, že minulost světa je zaznamenávaná a budoucnost chystaná, do více rozvětvení. Které cesty vybíráme? Svět dokonce může jít dozadu. Posun od otrokářství do feudalismu rodokmenů, do demokratického výdělkářství, do nemajetkového socialismu, zpět do výdělkářství stále víc nedemokratického. Nynější nejvyvinutější materialistická společnost zběhla od feudalismu, a dostala cestu: demokracie s otrokářstvím → demokracie → feudalismus majetkový.

Co prorokovala osvědčená cikánská věštkyně?

~ K definici času

Pulsní Zdroj vydává pro vytvoření 1 sekundy asi 10⁴³ PE (pulsů). Tvor se přesunuje, takže se mu všechny nepromění v čas, protože část z PE spotřebuje právě na pohyb PL. Ovšem v našich pozemských nepatrných rychlostech pohybu vesměs se nevyužijí, jsou to PT.

Říkávalo se, že kde se nic nepohnulo, tam se čas zastavil. Zde posuzuji opačně, ve shodě s teorií relativity (TR). Pohyb zpomaluje chod času, například letící foton využívá všechny PE na pohyb, takže se mu čas zastavil. Naopak v zaprášené zapomenuté místnosti běží čas nejrychleji.

Tolik moje posuzování skryté podstaty, která tvoří čas. Příkladem, ovšem uznávané odkryté podstaty, je zakřivení časoprostoru podle A. Einsteina. Má tvořit gravitaci. Dál lze hledat, čím je zakřivení uskutečňováno.

V denním životě posuzujeme čas jinak. Odvozujeme jej z tikání hodin, ze změn pohybu Slunce na obloze a podobně.

~ Perspektivní časoprostor

Podstatu Vesmíru posuzuji jako množinu bodů, rozmísťovaných do posic pravoúhlé sítě. Přeskoky bodů taktuje Zdroj pulsů.

Další zákony by pak byly vestavěné do posic, nachystaných možnému výskytu bodů. Všechny vědecké obory, které známe podložené matematikou, se nabízí mít v nejhlubším podložení fyziku. Například chemie, biologie. A skryté autority naznačují, že jednou bude věda zkoumat i naše vědomí, jako záležitost podloženou fyzikou.

Prostorové posice ať spolupracují; například v trojrozměrném prostoru si předávají body, a to každá v zásadě jen se 6 sousedními posicemi.

Bod je informací 1 bitu; posice je buď obsazená nebo ne. Tolik hrubý pokus popisující perspektivní časoprostor.

~ Prostory diskrétní, perspektivní a Euklidův

Odedávna chápeme svět jako lineární, jak v prostoru, tak v čase. Početní výsledky pak zaokrouhlujeme.

Vymyšlený Euklidův prostor je podložený tím vnímaným. Perspektivní prostor je matematicky obhajitelný, vždy racionálními čísly. A nadvesmírný Počítač je pak svými jednotlivými body podobný počítačům, které také schraňují používané údaje bod po bodu. Tímto postupem například lze pátrat po příčině Ludolfova čísla π, nutného výpočtům kružnic v Euklidově prostoru.

~ Příčina představy lineárního Euklidova prostoru

Jak to přijde, že jsme zásadně přesvědčení o existenci hmoty, umístěné v rovnoměrném – lineárním prostoru?

Jdeme krajinou a při každém kroku se posuneme o stejný kus délky okolí. Takže lineární prostor je nutností?

Jenže stejný účinek má i názor, že žijeme právě perspektivními zážitky. Pozorovatel je stále v počátku souřadnic, ve středu svého okolí. I po každém dalším kroku je opět v perspektivním středu. A z tohoto, stále posunovaného místa, je mu každý další krok vždy první, nejdelší. Vždy stejně dlouhý. Tím vysvětluji přesvědčivé lidské zážitky, které tak mají dvě vysvětlení pro pocity lineárního světa.


~ Dvojrozměrný čas

Fyzikové někdy uvažují dvojrozměrný čas. Zůstávají v matematickém vyjadřování; co by však 2D čas znamenal pro hmotu, se nepíše.

Čas umožňuje změny hmoty, takže v 2D čase uvažuji hmotu naráz ve dvou provedeních: Žárovka by současně svítila a také nesvítila? Z hlediska materialistického vysvětlování světa to není srozumitelné.

Však konkrétní teologické poznatky popisují jinak. Člověk je svou hmotou tu i tam, současně. Sám však jedná jen v onom vzdáleném působišti, do kterého si odskočil.

~ Váhání nad spojitým časoprostorem

Co člověka přivede k hledání příčiny času spojitého časoprostoru? Rozpor jsem nachystal do obrázku kyvadlových hodin. Kyvadlo ukazuje, kde čas běží rychle a kde ne. Názorněji než čísla.

Zpomalováním pohybu se čas stále zrychluje, předmět je na kružnici stále blíž svislé ose.

Hodiny umístěné přímo na svislé ose? Ze své podstaty potřebují vnitřní pohyb, takže nejpomalejší čas nenaměří. Na svislou osu přímo nepatří.

Čas neměříme ani fotonu, takže na obou osách je nezměřitelný, i teoreticky. Zdůvodnění podivné podobnosti obou os, ohledně hodin, hledám v bodovému časoprostoru s časovou základnou.

~ Zhodnocení

Svět virtuální realita klade na nás mnohem větší požadavky, než v bezúčelné představě materialismu. Za světem je skutečnost, do které se nakonec vracíme svým vědomím, vždy o něco zkušenější prožitými souvislostmi.

A kolik dalších vlastností Vesmíru bude ještě věda objevovat.

- pokračování -

— blog —