Když ženská štafeta na Hrách v Soči dojela čtvrtá, byl to velký úspěch. Některé ale ani z toho už tehdy nebyly tolik nadšené, cítily, že něco nebylo v pořádku. Konkrétně Gabriela Soukalová, která prý krátce po skončení závodu prohlásila: „Za pár let stejně ty medaile dostaneme.“ Jak byla její slova prorocká, viděli všichni v sobotu v Novém Městě na Moravě, kde členky už oficiálně třetího týmu závodu dostaly s devítiletým zpožděním bronz. Jak to tehdy všechno bylo?
Byl to jeden z posledních biatlonových závodů olympijských her. A už tou dobou slavil český biatlon na Hrách v Soči s pěti medailemi (tři stříbra, dva bronzy) nejúspěšnější olympiádu historie. Psal se 21. únor 2014 a na programu byla štafeta žen.
Biatlonové medaile v Soči |
|
Stříbro Ondřej Moravec – stíhací závod Gabriela Soukalová – závod s hromadným startem Smíšená štafeta (Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Jaroslav Soukup, Ondřej Moravec) Bronz Jaroslav Soukup – sprint Ondřej Moravec – závod s hromadným startem Štafeta žen (Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová, Veronika Vítková) |
Samotná nominace překvapením nebyla, ovšem pořadí úseků fanoušky trochu zarazilo. Gabrielu Soukalovou, která předtím finišovala stříbrnou smíšenou štafetu, tentokrát trenéři nominovali už na druhý úsek, do cíle vezla štafetu Veronika Vítková.
„Pamatuju si, že jsem dojížděla čtvrtá, a že jsem byla poprvé finišmanka a v cíli jsem si zamávala aspoň rukou,“ zavzpomínala později častá finišmanka štafet.
Jako první vyrazila na trať Eva Puskarčíková, které se ale ten den příliš nedařilo, na obou položkách musela dvakrát dobíjet a Soukalové předávala až na 11. místě s víc než minutovou ztrátou. „Na tento moment si moc dobře pamatuju, jak jsem se tam potila na střelnici, abych nejela trestné kolo,“ vybavila si i po devíti letech detaily biatlonistka, která po minulé sezoně ukončila kariéru.
Na řadě byl úsek Soukalové, která předvedla famózní výkon na běžkách. Při první střelbě byla neomylná, při té druhé musela využít dva náboje navíc. I tak předávala Jitce Landové na druhém místě.
„I teď si vybavím dojezd, cílovou rovinku, kde jsem měla pocit, že mám nejvíc energie a přišlo mi, že jsem ujela jen kilometr a ne celou tu vzdálenost, kterou jsem ve štafetě měla. Takže jsem si říkala, že bych klidně pokračovala na další úseky. Byla jsem tak extrémně nabitá energií, že se mi o tom může dnes už jen zdát,“ smála se v sobotu někdejší tahounka českého biatlonu.
Na tuto její vzpomínku reagovala Landová: „Tehdy mi říkala: Já mám tolik energie, nevím, co mám dělat. Tak jsem jí odvětila: Jdi do buňky a převleč se.“ Do toho vstoupila Puskarčíková: „To jste si stihly říct na předávce?“ Čímž všechny rozesmála a Landová ji ujistila, že až po závodu.
Na svém úseku pak měla co dělat. Měla za sebou už závody, ve kterých střelecky propadla a musela na trestné kolo. A i v Soči měla v hlavě: Hlavně se tomu vyhnout. Těžký moment přišel už poprvé vleže, kdy netrefila tři terče, ale pokaždé dobila. Vestoje pak přišly dva omyly, ale žádné trestné kolo. Na předávce z toho bylo šesté místo. To pak Vítková vytáhla na konečnou 4. příčku, která byla nejlepším umístěním české ženské štafety v olympijské historii.
I přes to ale některé její členky spokojené nebyly. „Šly jsme s Gabčou do cíle a ona do mě šťouchla a říká: Neboj, stejně ty medaile budeme za pár let mít,“ vzpomněla Landová na prorockou větu své kolegyně.
„Musím říct, že došlo na má slova. Od začátku jsem věřila, že se k nám medaile časem dostane. Vnímám to jako satisfakci za boj proti dopingu, který jsme se snažili s ostatními lidmi z reprezentace pořád vést,“ vyprávěla Soukalová v sobotu ještě před tím, než si pro cenné kovy šly.
Jenže k tomuto vyvrcholení došlo až za dlouhých devět let. Co už tehdy vedlo Soukalovou k odvážnému tvrzení? „, Říkala jsem si, že Rusové udělají maximum pro to, aby nějakou medaili získali. Ve štafetách měli poměrně velkou šanci. Byla jsem totiž z těch předchozích zkušeností lehce skeptická. A celkem k tomu, jak to tam chodí.“
Jak to v Rusku chodí, se konkrétně u biatlonistek začalo ukazovat až v roce 2017, kdy byl oznámen pozitivní test u Jany Romanovové a Olgy Viluchinové, k nimž se později přidala i Olga Zajcevová. Na podzim téhož roku přišla zpráva, že Češky dostanou bronzové medaile. Jenže Rusky se nehodlaly jen tak vzdát, hlavně Romanovová. A tak se celá kauza táhla další roky. Následovala odvolání u mezinárodní sportovní arbitráže, která Romanovovou a Viluchinovou osvobodila, ale v dopingové pasti uvízla Zajcevová. A tak v květnu 2022 Mezinárodní olympijský výbor definitivně potvrdil: Češky mají bronz.
Samy aktérky tak dlouhé roky nevěděly, zde se satisfakce dočkají a různě to prožívaly. „Byla jsem taková mrzutá a naštvaná už těch pár let. Pořád přemýšlíte, co by bylo kdyby, o co všechno jsme přišly,“ řekla Landová, podle které ale podrobněji vývoj událostí sledovala hlavně Soukalová.
„I když už jsem se v tomto prostředí nevyskytovala jako aktivní závodník, občas jsem vnímala zprávy z médií a říkala jsem si, jestli na to vůbec někdy ještě dojde. Protože mi to přišlo nekonečné. Ty roky byly opravdu dlouhé a už jsem i chvílemi přestávala doufat. Ale spravedlnosti bylo, aspoň částečně, učiněno za dost,“ uzavřela tento příběh Soukalová.
