Van Baarle použil svou tradiční taktiku útoku před rozhodujícími pasážemi. A funguje i v novém týmu. Poslední vítěz Paříž-Roubaix letos ještě nejel ani jeden závod, ale to mu vůbec nebránilo v útočení. Nastoupil na vrcholu hellingu Molenberg 40 kilometrů před cílem. Tým Jumbo-Visma byl aktivní po celý závod a dokonale využil svou kolektivní sílu, kromě vítězství si odváží také třetí místo díky Christophu Laportemu.
Na začátku závodu se vytvořil sedmičlenný únik ve složení: Louis Blouwe (Bingoal WB), Gilles De Wilde, Alex Colman (Flanders Baloise), Jelle Wallays (Cofidis), Adam de Vos (Human Powered Health),Mathis Le Berre (Arkéa-Samsic) a Mathias Norsgaard (Movistar).
První útok Jumbu nevyšel
Týmy Bora-Hansgrohe, Groupama-FDJ a Jumbo-Visma kontrolovaly odstup pelotonu. Hlavní pole ztrácelo až 8 minut a docházelo zde i k pádům, v jednom z nich pohasly naděje Bena Turnera (INEOS Grenadiers), jednoho z favoritů, který musel odstoupit. Netrvalo dlouho a jezdci Jumbo-Visma se rozhodli udělat závod trochu zajímavější. Sto kilometrů před cílem roztrhali peloton a ve skupině 14 jezdců bylo hned šest mužů nizozemské sestavy: Tiesj Benoot, Christophe Laporte, Tim van Dijke, Jan Tratnik, Nathan Van Hooydonck a Dylan van Baarle. K nim se přidali Fred Wright (Bahrain Victorious), Pascal Ackermann (UAE Emirates), Marco Haller (Bora-Hansgrohe), Daan Hoole (Trek-Segafredo), Kelland O'Brien (Jayco AlUla), Magnus Sheffield a Connor Swift (oba Ineos Grenadiers).
Jenže skupina s takovou převahou jednoho týmu nespolupracovala a rozpadla se. Uprchlíky se vydali pronásledovat Van Hooydonck, Tratnik, Wright, Haller, O'Brien a Swift. Ani tato redukovaná skupina se až na čelo nedotáhla a byla dostižena pelotonem 65 kilometrů před cílem. Závod mohl začít opět nanovo. Chvíli poté měl pád Arnaud De Lie (Lotto Dstny), musel měnit kolo, ale s pomocí kolegů se rychle vrátil do balíku. „Bylo to hrozně nervózní, možná jsem najel do zatáčky trochu moc rychle. Skoro nic se mi nestalo. Na zítřek jsem připravený. A díky Frisonovi a Van Moerovi jsem se dostal na čelo pelotonu právě včas před Molenbergem,“ okomentoval to po dojezdu.
Van Baarle se ujímá vedení
V čelní skupině se mezitím udrželi pouze Wallays, Le Berre a Norsgaard. Dostiženi byli více než 40 kilometrů před cílem na Molenbergu. Zde zaútočili Van Hooydonck a Laporte a vytvořili početnou čelní skupinu. Van Baarle následně opět zaútočil, zareagovali pouze Le Berre, Jonathan Milan (Bahrain Victorious) a Florian Vermeersch (Lotto Dstny). Byl to jeden z rozhodujících okamžiků závodu, protože od té doby mělo Jumbo převahu a kontrolu nad závodem. „Jel jsem podle instinktu,“ řekl Van Baarle v cíli na otázku, proč zaútočil právě tam. „Tým po mně chtěl, abych jel instinktivně, a to jsem udělal.“
To si uvědomoval zkušený Greg Van Avermaet (AG2R Citroen) a v hellingu Berendries se pokusil vytvořit skupinu pronásledovatelů, ale marně. Van Baarle pokračoval v rychlém tempu a postupně se zbavil Milana na Vermeersche. Držel se jen Le Berre, ale nestřídal. Peloton ztrácel 25 kilometrů před cílem 45 sekund a na čelo se proto musel posunout Mathias Vacek. Před nájezdem do slavného stoupání Kappelmuur držel Van Baarleho a Le Berrea na uzdě. Později mu pomohli také jezdci Bahrain Victorious.
Wellens nastoupil na Kappelmuuru
Van Baarle se při průjezdu Geraardsbergenem zbavil unaveného Francouze a pokračoval na vrchol Kappelmuuru osamocen. V předposledním hellingu 17 kilometrů před cílem držel náskok 20 sekund. Vzadu už nebylo na co čekat, v náročném stoupání nastoupil Tim Wellens (UAE Emirates) a držel se pouze Matej Mohorič (Bahrain Victorious). De Lie zareagoval pozdě, ale byl velmi silný a přibližoval se k dvojici před sebou.
Pro zbytek závodu byla zásadní reakce Laporteho, který jen s vypětím všech sil dokázal na vrcholu Kappelmuuru doskočit k Wellensovi, Mohoričovi a De Liemu. A vlastně tím vyhrál Van Baarlemu celý Omloop. Jumbo mělo závod stále pod kontrolou, na čele jedno závodníka, ve druhé skupině druhého a několik zástupců i v dalších skupinách. Na Kappelmuuru zklamal favorit Tom Pidcock, zůstal vzadu a Ineos tahal za kratší konec provazu.
Laporte ve skupině samozřejmě nestřídal a mohl šetřit síly na případný spurt, či útok, kdyby byl Van Baarle dostižen. Na Bosberg dorazil sám s náskokem 12 sekund, nahoře měl už 15 sekund a náskok nadále navyšoval. Spolupráce Wellense, De Lieho a Mohoriče nebyla dost dobrá. I v silném protivětru byl efektivnější a jel rychleji. Kvarteto za ním sjížděl peloton, kde pracovali jezdci Ineosu, EF Education-EasyPost a Uno-X.
De Liemu zbylo dost sil na spurt
Zatímco Van Baarle najel do stoupající cílové rovinky s velkým náskokem a mohl slavit své úplně první vítězství na Omloopu, druhá skupina byla těsně před cílem dostižena. De Lie ale nechtěl přijít o pódium, začal spurtovat a porazil nejenom rozjetý peloton, ale také odpočatého Laporteho. Čtvrtý skončil Alexander Kristoff (Uno-X) a pátý Pidcock.
„Druhé místo není pro dvacetiletého kluka tak špatné,“ uznal De Lie. „Myslím, že jsem jel pěkný závod. Ve stíhací jízdě za Dylanem jsme s Timem a Mohoričem udělali maximum. Díky Timovi jsem tu přesto skončil druhý,“ váží si kamarádské pomoci svého bývalého týmového kolegy.
Největší radost panovala v táboře Jumbo-Visma. I bez Wouta van Aerta se jim podařilo obhájit vítězství. „Opravdu nevím, co říct,“ začal Van Baarle. „Po dlouhé zimě jsme měli skvělé soustředění se spoustou tréninku. Ale stálo to za to. Tým odvedl skvělou práci, nemůžu svým kamarádům dostatečně poděkovat. Chtěli jsme, aby to byl těžký závod. Sám jsem byl daleko před cílem vpředu, ale nemůžete mít sedm lidí v úniku.“
„Roubaix bylo úžasné, ale tohle se tomu skoro vyrovná. Mám dobré nohy a je třeba toho využít,“ dodal vítěz.
Pavel Bittner (DSM) dojel v největší skupině na 42. místě se ztrátou 2:46. Vacek skončil 79. (+6:24), Zdeněk Štybar (Jayco AlUla) nedokončil.
