Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Téma trampingu, originální živou muziku, nadsázku a humor, parodii i lehkou nostalgii, to vše přináší nová muzikálová inscenace Nad Sázavou, kterou v sobotu v premiéře uvedlo Horácké divadlo v režii svého uměleckého šéfa Michala Zetela.   

Celé tohle trampské hemžení autoři zalidnili několika odlišnými typy postav, postaviček a figurek. A tak si člověk může podle svého gusta vybrat, ve které partičce by se tak podle svého vkusu a životního postoje cítil nejlépe. 

Mohl by se vydat po kolejích posázavským courákem a v rytmu pražců mlátit do kytáry s partou odrostlých ortodoxních trampíků Stáňou, Rikitanem, Grizzlym a Šmodrůvkou (Lucie Sobotková, Josef Kundera, Milan Šindelář a Taťána Schottnerová).

Pokud by ovšem v přírodě ocenil výhody ledničky, nabíječky, toalety a dalších civilizačních vymožeností, asi by spíše nasadil kšiltovku, přisedl do karavanu, a tak trochu po paďoursku vyrazil vstříc dobrodružství s Jarkou a Oldou (Lenka Schreiberová a Stanislav Gerstner).

Další možností je naskládat do batohu mapu, buzolu a termosku a vydat se „po zelené“ přes vrstevnice pěkně po svých všanc divoké přírodě v rámci rodinného výletu. To vše v čele s poněkud zmateným tátou a mamí (Zdeněk Stejskal, Vít Hofmann, Svetlana Hruškociová a Gabriela Schottnerová).

Vyznavačům pseudotrampského šoubyznysu by zřejmě byla blízká možnost usednout do luxusního BMW s hvězdnou bratrskou folkařskou dvojicí F N a J N, s jejich vokalistkami Miluškou a Rendou a buranořidičem Panem Válkem (František Maňák, Petr Soumar, Alžběta Mrva Bohdanová, Barbora Bezáková a František Mitáš).

Lesní prostor muzikálu Nad Sázavou potom obývají místní bytosti, ať už ty reálně pozemské (Hajný Jakuba Škrdly), anebo ty nereálně nadpozemské (duch Lesožena Evy Kaplerové).

A pak je tu ještě tramp Liborek. Ten nepatří nikam. Za tuhle figurku načichlou poetickou atmosférou hrabalovských sněženek díky jak autorům, tak Ondřeji Šípkovi.

Kategorie klasika

Pokud tramp Liborek svými tichými komickými předěly občas navodí atmosféru jako vystřiženou z Hrabalova Kerska, pak je třeba zmínit, že ze situací a scén nového jihlavského „trampikálu“ na člověka tu a tam zlehka vykoukne leccos, co už někde tak nějak viděl, a co už dokonce leckdy přešlo do kategorie klasika.

Především si nelze nevzpomenout na fotříka v podání Davida Vávry a na jeho skřítkem pronásledovanou ucaprtanou rodinku z turistické epizody Výlet na Karlštejn (Pražská pětka). Anebo na slavnou sklepáckou parodii Pumelice lesní moudrosti, která už hvězdné manýry strahovského folkaře J N (tehdy v podání Tomáše Hanáka) notně vytěžila před řádkou let. 

Ale to v daném případě vůbec nevadí. Nadsazený a příjemně parodický pohled na svět trampů si o všechny tyhle typy prostě říká. Seřazeny vedle sebe jsou v novém jihlavském zpracování opět zdrojem humorných kontrastů, které potěší a pohladí.

To mnohem více zamrzí skutečnost, že se v novém muzikálu na scéně HDJ musíte obejít málem bez poloviny písňových textů, protože v momentech, kdy se do toho opře celá kapela, jim z hlediště zkrátka není moc rozumět. Je fajn, že málem každý, kdo má ruce, si v představení na něco zahraje, efekt je velký. Ale nazvučení by chtělo ještě doladit.

To bezvýhradná je v tomhle představení „ruchařina“. Tady se totiž snad veškeré ruchy odehrávají a vyrábějí živě, a tak to na zelené scéně pod trofejí mohutného paroháče kuká, kokrhá, troubí, ťuká, šumí, cinká, snad i kváká a bůhvíco ještě. Radost a energie z jeviště se přenášejí do hlediště ve velkém souznění a atmosféra celého tohoto hudebně-hereckého orchestru je asi největší devizou celé téhle lesní podívané.  

Ta přitom vlastně ani nestojí na nějakém velkém (jestli vůbec nějakém) příběhu, ale právě na pojmenování různých přístupů k přírodě, k našemu světu. Všechno tady směřuje k finální „ekologické“ písni, která v sobě nakonec nese až překvapivě naléhavou, a přitom vkusně, vtipně i emotivně podanou pointu.

A tak když se skvěle obsazená paní Eva Kaplerová coby Lesožena ve finále obrátí do hlediště se svým moudře střídmým rozloučením, je v tom krátkém pozdravu obsaženo mnohem víc, než by se mohlo zdát.  Vlastně snad všechno. Všechno o nás, o tom lesním národu významem nadokresním, o tom prostředí - prostředíčku, a o tom našem svědomí – svědomíčku.  

A ještě jeden rozměr má tahle inscenace. Je vlastně oslavným titulem k tisící premiéře v historii Horáckého divadla. A tady je dramaturgii HDJ potřeba složit poklonu za volbu a výběr tématu i žánru.

Co jiného totiž k takovému jubileu zvolit, nežli scénickou oslavu regionu Vysočiny a její přírody? Tady se to přece všechno od roku 1940 odehrávalo. A co jiného, než muzikál, když právě tenhle žánr propojuje několik skupin diváků s různými pohledy na divadlo? 

A jestliže toto konkrétní představení, tato inscenace, v sobě tak unikátně spojuje vkusnou srandu, zábavnost, lehký patos, nostalgii a nakonec i velmi silné téma a moudrost, co by se lépe hodilo k takovému výročí, které v sobě nutně všechny tyhle nuance rovněž nese?   

Diskuze k článku