V Plzni si připomenou titul. Tehdy jsem končil s hokejem, vzpomíná Zámorský

V pátek vzpomínky ožijí.

O deset let starší Zámorský nyní hájí barvy Plzně a ve vzpomínkovém duelu proti aktuálním šampionům z Třince navlékne přes hlavu repliku modrobílého dresu z mistrovské sezony 2012/13.

„Život běží a teď už jsou vzpomínky na to finále parádní. Ale bezprostředně po Martinově gólu to bylo těžké, pomalu jsem končil s hokejem,“ ohlíží se Petr Zámorský, třetí nejproduktivnější bek extraligy.

ROZHODUJÍCÍ GÓL. V roce 2013 dokráčela k titulu Plzeň, která ve finále přetlačila Zlín. Rozhodující sedmé finále dospělo do prodloužení a v něm dal vítězný gól Martin Straka.

Čas už vše bolavé zahojil?
Teď už je to dobré. Ta sezona byla parádní, hrát finále je něco speciálního. A vyhrát jej, to je úplná pecka. Nám se to tehdy nepodařilo.

Jaký moment z finálové série je ve vás dodnes nejsilnější?
Pro kluky z Plzně je to samozřejmě Stráčův gól v prodloužení. Pro mě zase logicky ten vyrovnávací Filipa Čecha deset vteřin před koncem sedmého zápasu. Na tu chvíli nejde zapomenout.

Vy jste na jaře 2013 teprve startoval kariéru, proti vám stála zkušená esa Straka s Vlasákem. Bylo hodně obtížné je bránit?
Velice těžké. Pamatuji si, že jsem právě na Martina hrál. Ty první tři čtyři kroky v jeho rychlosti znamenaly, že jste neustále museli předvídat. Každé střídání jste museli myslet na to, jak si na něj na ledě dávat bacha, jinak jste ho měli hned za sebou. Pro mě to byla parádní škola, vzpomínám na to rád.

Budou si vás teď spoluhráči dobírat, až v pátek repliku mistrovských plzeňských dresů budete navlékat přes hlavu?
To nééé. (úsměv) Beru to tak, jak to je. Takový je život a finále dopadlo, jak mělo. V tu chvíli se mi samozřejmě zbořil celý svět, ale teď už jsem starší a vidím všechno jinak. Mělo to tak být, možná jsme i díky téhle zkušenosti byli další rok ještě semknutější a pro titul už si se Zlínem došli. Nic se nestává náhodou.

Přepadne vás v pátek nostalgie, nebo aktuální situace Plzně v tabulce převáží? Po pěti porážkách potřebujete zabrat.
Pro nás hráče bude prvořadý výkon. Teď to není ideální, hra nešlape, jak by měla. Vedení připraví oslavy pro fanoušky a pro kluky, kteří si finále přijedou připomenout. Ale já půjdu na led hlavně pro tři body. Až pak můžu mít v hlavě také deset let staré vzpomínky.

Leží už na týmu deka?
Něčím jsme si prošli, zlomí se to jen tvrdou prací. Bylo by samozřejmě krásné projít základní částí třeba jako Pardubice, ale musíme respektovat, že se extraliga oproti loňsku nesmírně zvedla. Bohužel, nám to teď nejde a musíme rychle najít důvod, proč nedáváme góly.

Plzeňští hokejisté se dočkali po 184 minutách gólu. Čekání na body ale trvá

Je to už začarovaný kruh, když na to člověk stále myslí?
Může být. Ale víme, co je potřeba. Tlačit se do předbrankového prostoru, došťouchat tam nějaké góly. Teď nejsme situaci, kdy si budeme dávat krosem žabičky. Musíme nahazovat puky na gólmana, stát před ním v jednom, ještě lépe ve dvou lidech a dotlačit to do sítě. Dát takové špinavé góly, od kterých se můžeme odpíchnout.

Ještě jeden návrat o 10 let zpět. Plzeň na konci základní části prohrála šestkrát v řadě a ještě první čtvrtfinále. Může to být návod, jak zůstat pozitivní?
Jasně. Už jsme v téhle sezoně nabrali šest výher v řadě, teď máme pro změnu pět porážek. Je to nepříjemné, ale musíme pracovat a jít do dalšího zápasu s čistou hlavou.

A věřit, že v play off se pak může stát úplně všechno?
Přesně. Stejně tam žádné extra hezké branky nepadají. Třeba dobře pro nás, že nám to teď nejde a musíme hlavně tvrdě makat. Takhle to bude vypadat v play off. Musíme zůstat pozitivní a vidět dobré věci.

Schleiss: Jednou bych chtěl přebírat zlato na bruslích Sbal se a vyraž do Prahy! Tenhle telefonát si před deseti lety vyslechl hokejový útočník Jan Schleiss. Vyrazil a odehrál premiérový zápas v extraligovém play off. Bylo mu teprve osmnáct, ve druhém semifinále na ledě Slavie dal svůj první gól v nejvyšší soutěži, zároveň jediný v zápase a Plzni zařídil výhru. „Přimotal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Vůbec jsem nepočítal, že bych mohl nastoupit, tým jsme měli fakt nabitý,“ pousmál se Schleiss, současný kapitán hokejové Škody. Při jízdě za titulem nakonec naskočil do čtyř zápasů. Ve finále proti Zlínu už se na ledě neobjevil, mačkal pěsti v civilu mezi střídačkami. I při nádherné sedmé bitvě ve Zlíně, která rozhodla. Plzeňský útočník Jan Schleiss „My mladí jsme byli v záloze pro případ, že by se někdo ze základu zranil. Před utkáním jsme absolvovali rozbruslení, šlapali na kole, pak už se jen koukali. Ale i jenom vidět, jak to ti zkušení borci hrají, bylo strašně cenné. Hodně mi to dalo,“ vzpomíná Schleiss. Pro zlatou medaili si pak na led došel v mikině a v botách. „Byl jsem bažant a myslel si, že budou přicházet už jen úspěchy. Teď moc dobře vím, jak těžké je zlato vybojovat. A jednou bych to chtěl zažít s bruslemi na nohou...“ V pátek si modrobílý dres z mistrovské sezony obleče znovu v utkání proti Třinci. A je znát, že víc než oslavy ho teď trápí černá série Plzně, kterou touží zastavit. „Když už to má být oslava, tak hlavně chci, abychom výroční zápas zvládli a konečně vyhráli. Z naší strany to musí být čisté fárání. Potřebujeme tam narvat nějaké góly a přetrhnout sérii porážek,“ nabádá. Bilance jednoho vstřeleného gólu za posledních jedenáct třetin zní hrozivě. „Je to absolutně šílené. Padá to na nás, nedostáváme se ani do šancí. Musíme se chytit, trochu si zvednout sebevědomí. Je to jen na nás,“ hlásí Schleiss.