U stolu s... a informační servis, 10. únor
Dnešní Respekt: Zdražování pokračuje, ale inflace už je snad za zenitem
A dále: Poslední čtyři roky zdejší strukturou hodně zacloumaly, říká Emil Hakl v nové rubrice
Inflace: Rekordních 18 procent zůstalo nepokořeno
Zdražování pokračuje, ale při vhodně zvoleném úhlu pohledu už jeho tempo začíná zvolna slábnout. Nová čísla České statistického úřadu ukázala, že mezi prosincem a lednem ceny v Česku vyskočily o šest procent. To je historický rekord. Častěji se ale inflace sleduje v meziročním srovnání - a tam už má nejspíš kulminační bod za sebou. Oproti lednu 2022 ceny stouply o 17,5 procenta. Je to pořád víc než v listopadu nebo v prosinci, nicméně rekordních 18 procent ze září tentokrát – navzdory některým skeptickým prognózám – zůstalo nepokořeno. A pokud nepřijde zásadní překvapení, inflace by měla v dalších měsících polevovat.
V lednu inflaci znovu zvedly hlavně energie. Dodavatelé od ledna přepočítali svoje ceníky, promítli do nich loňské turbulence, a výsledné ceny pro koncové zákazníky tak vyletěly prudce vzhůru – u elektřiny o nevídaných 140 procent. Zdražení nastalo i přes zavedení vládních stopů, bez nich by bylo ještě vyšší. Růst cen pokračuje také u potravin, v lednu stouply meziročně o čtvrtinu.
V rámci EU zůstává Česko mezi zeměmi s nejvyšší inflací, srovnatelná čísla mělo v poslední době jen Pobaltí a Maďarsko. Důvodů je řada – dražší energie jsou společný problém všude, v Česku lze ale najít nejrůznější specifika. Na jedno z nich upozornila tento týden bývalá zástupkyně ČR ve Světové bance, ekonomka Jana Matesová v rozhovoru pro Český rozhlas, kde dává malou odolnost Česka vůči zdražování do souvislosti s tím, že stát tu „rezignoval“ na kontrolu tržního prostředí tak, aby dominantní firmy – třeba v potravinářství, telekomunikacích nebo maloobchodu – nemohly tolik zneužívat svojí velikosti.
O jiných důvodech se mluví víc. Třeba o růstu státního dluhu a špatně zvládnuté pandemii, která v Česku znamenala více uzavírek, tím pádem i větší narušení zaběhlých pořádků a větší pumpování peněz do ekonomiky. Zpětně se ukazuje, že razantněji mohla proti inflaci postupovat i centrální banka po výměně jejího vedení loni v létě. Jiří Nádoba
... Emilem Haklem v hospodě U Bráchy
Když vstoupím do hospody U Bráchy schované v jedné z nenápadných ulic pod Vyšehradem, Jan Beneš už tu sedí. Spisovatel známější pod uměleckým pseudonymem Emil Hakl má před sebou rozpitou sklenici piva Guiness a k tomu panáka whisky. „Byl jsem u zubařky, která mi čistila zubní kanálky, tak není vyloučené, že si dám ještě jednu,“ říká na vysvětlenou směrem k destilátu. „A co vás vlastně zajímá,“ ptá se poté, co si také objednám pivo.
Pravda je taková, že přesně nevím. Na webu Respektu rozjíždíme rubriku, ve které redaktor pozve člověka dle svého výběru na kávu či na pivo, nezávazně s ním poklábosí, a pak o tom podá zprávu. A mě připadl úkol napsat první díl. Hakla jsem si vybral, protože patří k nemnoha autorům, od nichž jsem přečetl snad všechny vydané knihy. Ještě jako student jsem zhltnul Intimní schránku Sabriny Black a také další knihy si mě získaly tím, že jejich autor věrně umí zachytit to, jak spolu lidé mluví. A také historkami ze života, ať už z reklamní branže, z večírků, či z procházek – vyprávěnými z pohledu outsidera, s nímž se čtenář snadno ztotožní. Když jsem Hakla požádal o schůzku, souhlasil a vybral lokál pod Vyšehradem, protože nedaleko odtud s přítelkyní už několik let bydlí. A tak tu sedíme a usrkáváme pivo, lehce rozpačití z neukotveného tématu.
Ptám se Hakla, jak se má, nad čím přemýšlí, co ho v poslední době zaujalo. Na takové triviální otázky ale odpovídá zjevně nerad. „To je těžké takhle říci, nad čím člověk přemýšlí. Já třeba stojím hodinu u okna a pozoruji dění na ulici. Zajímavých témat je tolik, že my je tady na stůl nevyložíme jako karty,“ říká a hovor vázne. Ve snaze zachránit situaci nadhazuji téma politika, což naštěstí zafunguje. Právě skončila prezidentská volba, na níž Hakla překvapila míra agresivity kampaně Andreje Babiše. „Ten humus byl moc velký i na středoevropské poměry, takže se mi ulevilo, že už je to za námi,“ říká. Zároveň ho při sledování televizních debat nepříjemně překvapila rétorická slabost všech kandidátů. „Představil jsem si, co by se stalo, kdyby se mezi diskutujícími najednou ocitl o dvacet let mladší Miloš Zeman. Ať si o něm kdo chce myslí cokoli, já pamatuju časy, kdy mu to pálilo - současné kandidáty by intelektuálně a svým šarmem i cynismem úplně zametl pod koberec. Z toho mě trochu zamrazilo,“ říká.
Na téma voleb Hakl zrovna dopsal sloupek do víkendové přílohy Lidových novin, kam přispívá pravidelně, čímž se dostáváme k tomu, co teď tvoří náplň jeho dnů. Kromě sloupků spisovatel občas tvoří i další novinářské útvary pro jiná média a píše i vlastní nový text. „Už jsem starej chlap, je mi čtyřiašedesát,“ říká. Stárnutí prý ale není téma. „Tělo stárne, nicméně je mi líp než kdy předtím. Co jsem měl udělat, to už jsem udělal, nebo spíš neudělal, nejsou na mě kladeny žádné nároky. Nemusím nikam do práce, můžu si dělat, co chci, a nikam se necpu. Můžu si požádat o důchod, což taky udělám. Je to paráda, svobodinka uprostřed všech těch průserů, co žijeme, a tak se to snažím všechno nějak popsat,“ říká.
Oním textem, na kterém pracuje, je nová kniha, přesněji román. Svojí tvůrčí metodu Hakl popisuje tak, že s sebou všude nosí notes, do nějž zapisuje vše, co kolem vidí a slyší a tohle „živé masíčko“ pak nabaluje na hrubou kostru příběhu. Ten bude opět založený na osobní zkušenosti autora a má zachycovat zhruba poslední čtyři roky života ve zdejším prostoru. „Za tu dobu se toho sakra hodně odehrálo kolem nás i v nás. Všechny ty long covidy a post covidy, to bylo období, které dost zacloumalo zdejší společenskou mentální strukturou,“ říká Hakl. Zmiňuje lockdowny, které mnoha hospodám přivodily bankrot. Anebo dospívající lidi, kteří v už tak složitém období puberty najednou nesměli nikam chodit, což je extrémně frustrovalo. „Tohle všechno se vepsalo do zdejší společenské DNA a jen tak to nepomine,“ míní. Kdy román vyjde, zatím neví.
Zdejší literární provoz prý příliš nesleduje, v poslední době se mu ale prý líbil román Josefa Pánka Jsem jejich bůh popisující osamělý život českého vědce v Norsku. Pokud jde o světové autory, raději se obrací ke starším věcem. Například k ruskému spisovateli Zacharu Prilepinovi, který je známý mimo jiné tím, že bojoval na straně separatistů na Ukrajině. „Je to vrah, terorista, má na svědomí stovky životů, ale geniální spisovatel. Když odloží samopal a napíše povídku, není tam jediné slovo zbytečné. Oni mají tuhle tradici,“ říká k tomu Hakl.
Víc než literaturu ale prý teď sleduje filmy a seriály. Když přijde řeč na novou řadu seriálu Fauda popisující boj izraelských tajných služeb proti teroristickým hnutím Hamás a Hizballáh, spisovatel se rozzáří možná vůbec nejvíc během celého setkání. Novou řadu zhltnul za dvě noci. „Naprosto realistický seriál, mistrovsky udělaný. Nefandí se tam žádné straně,“ pokyvuje spisovatel uznale hlavou.
Na závěrečnou otázku, na co se těší, ale opět těžko hledá slova. Po delším zamyšlení odpoví, že je zvědavý na to, co přinese současná turbulentní doba. Zmiňuje válku na Ukrajině směřující ke stále větší eskalaci nebo upadající váhu Evropy ve světovém uspořádání. „Je tu potenciál něčeho zatím nepředstavitelného. Asi to nebude nic hezkého. Ale ano, zajímá mě to, hodně,“ říká a objedná si tu druhou whisky. Petr Horký
Zemětřesení v Turecku a Sýrii už má víc než dvacet tisíc obětí a roste tlak na Spojené národy, aby organizace dokázala dostat pomoc i na ta postižená syrská území, která nejsou pod kontrolou vlády Bašára Asada; ten zatím humanitární konvoje směřující do vzbouřeneckých oblastí blokuje. Nejvyšší správní soud zamítl první stížnosti na průběh prezidentských voleb - a s velkou pravděpodobností zamítne i zbylých 396, které obdržel. Světová média přinesla zprávu, že ve švýcarském kantonu Wallis se kvůli globálnímu oteplování rozmáhají invazivní kaktusy. Tuzemští meteorologové ohlásili, že letošní leden byl třetí nejteplejší od začátku šedesátých let. Jedna z ruských raket vystřelených na Ukrajinu před dopadem proletěla vzdušných prostorem Moldavska a těsně minula ten rumunský. Podle dostupných zpráv pokračuje ruská ofenzíva (nebo pokus o ni) na východě a jihu Ukrajiny. Francouzský prezident Macron zvažuje, že by Putinovi odebral nejvyšší státní vyznamenání, Řád čestné legie. Ruský prezident ho dostal v roce 2006 a ve středu ho obdržel při své neohlášené návštěvě Paříže ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj; ale prý na tento krok “ještě nenastal ten správný moment”. Jizerské hory ovládá Jizerská padesátka. Ministerstvo zahraničí varuje před cestami do Švédska, kde kvůli veřejnému pálením koránu (které spoluorganizují proruští aktivisté) hrozí teroristické útoky. V Amsterdamu bude zakázáno kouřit marihuanu ve vykřičených čtvrtích. Odstoupila moldavská premiérka Natalia Gavrilița a s ní i celý kabinet. "Kdybychom měli doma stejnou podporu jako u evropských partnerů, mohli jsme vládnout mnohem déle," řekla v rezignační řeči. Svět začal truchlit po zprávě, že už žádné kapky nezaprší na hlavu hitmakera Burta Bacharacha, který zemřel ve věku 94 let. Ten samý svět rozebíral slova Rogera Waterse, bývalého člena kapely Pink Floyd, který se na žádost Ruska ve video projevu pro OSN zamyslel nad válkou na Ukrajině a opět došel k tomu, co si myslí už dávno - totiž že Moskva za útok na Ukrajinu nemůže. Do brněnské zoo dorazily masožravé kachny.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrice Informační servis
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
