Čeští delegáti na evropském synodálním setkání: „Synodalita se týká všech pokřtěných“

V úterý odpoledne na evropském synodálním setkání v Praze promluvili zástupci poslední třetiny biskupských konferencí v abecedě. Začínali čeští delegáti – Hana Pohořalá a P. Josef Mikulášek.

Tématem druhého dne synodálního naslouchání jsou napětí a otázky, které Synoda o synodalitě otevřela a ozřejmila. I navzdory napětím ale může církev kráčet společně, zdůraznila moderátorka odpoledního programu Beate Gilles, generální tajemnice Německé biskupské konference. „Motto našeho setkání zní ‘Rozšiř prostor svého stanu’. Stan stojí nejlépe, když je propnutý do různých stran,“ otevřela setkání německá teoložka.

Delegátka české katolické církve Hana Pohořalá na úvod zhodnotila přijetí synodálního procesu v České republice: „V našem kontextu je potřeba říct, že vnímání synodálního procesu bylo ovlivněno zkušeností Plenárního sněmu katolické církve, který zde proběhl v letech 1997-2005 a jehož výsledek byl provázen zklamáním z ‘promarněné šance‘. I přesto byla synodální proměna církve vítána jako možnost změny církevní ‘kultury’ a překonávání dosavadního strachu katolíků vyjadřovat se k životu a směřování katolické církve, a to navzdory skutečnosti, že církevní prostředí není vždy bezpečným a otevřeným prostředím pro naslouchání, sdílení se a rozlišování.“

Ve zbylé části vyhrazených šesti minut se Hana Pohořalá spolu s olomouckým teologem P. Josefem Mikuláškem synodálnímu stylu ve všedním životě církve a formaci kněží i laiků. „Synodalita se týká všech pokřtěných, proto je důležitá formace k synodalitě ve všech životních stavech. Asynodální podoba církve představuje reálnou hrozbu. Schopnost si v dobré víře naslouchat a poctivě rozlišovat na všech rovinách života církve je klíčová. Například rozhodování bez synodality může být zkratkovité, neúplné a násilně ukládané silou autority. Úlohou církevní autority je naopak vytvořit ovzduší, ve kterém je možné svobodně a zodpovědně hovořit o všem, aniž by se kdokoliv musel obávat nepříjemné stigmatizace,“ prohlásil P. Mikulášek.

„Je třeba vypracovat integrální model formace kandidátů kněžství i permanentní formace kněží k synodalitě, zahrnující nejen intelektuální a spirituální formaci, ale také růst v sebepoznání a učení se „soft skills“, včetně kompetencí leadershipu, což napomůže k efektivnímu rozvoji týmové práce v církevních společenstvích,“ naznačil P. Mikulášek směr k novému promyšlení rolí v církvi, které by vycházely z mužských a ženských charismat: „Větší účast žen změní církev ku prospěchu podoby, jakou ji chce Kristus mít," stojí dále v dokumentu české delegace, kterou kromě Pohořalé a P. Mikuláška tvoří pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner a P. Prokop Brož.

Do třetí třetiny biskupských konferencí v abecedním pořádku patří i Švýcaři, kteří se postarali také o jednu z meditativních pauz mezi příspěvky. Zatímco jiné delegace pouštěly nahrávky s duchovní hudbou, Švýcaři zorganizovali společný zpěv písně z Taizé, na kterou navázala chvíle ticha. Španělské delegátky o pár chvil později zdůraznily, že by se nemělo zapomínat na riziko osamělosti a izolace kněží. Zdůraznily také, že „nejdůležitějším místem pro výchovu a formaci je rodina.“

„Pokud církev není synodální, nikdo se v ní nemůže cítit opravdu doma,“ navázala Tímea Bertalanová, která zastupovala Cyrilometodějskou biskupskou konferenci, která sdružuje katolíky ze Srbska, Kosova, Černé Hory a Severní Makedonie. Bertalanová vyzvala též k hlubokému naslouchání mladým lidem, bez kterých je budoucnost církve nemožná.

Večerní modlitbu na závěr programu pro ostatní účastníky Kontinentálního synodálního setkání přichystala ukrajinská Řeckokatolická církev.