i

Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Mapování extrémně energetických kosmických paprsků

 |  6. 2. 2023
 |  Vesmír 102, 67, 2023/2

Původ ultravysokoenergetického kosmického záření je záhada přetrvávající šest desetiletí. Zčásti je to způsobeno zcela nedostatečnou znalostí intenzity a struktury kosmického magnetického pole, které ovlivňují dráhy elektricky nabitých částic kosmického záření, což nám ve výsledku znesnadňuje ztotožnit jednotlivé detekce s jejich skutečným místem původu na obloze. Obě velké observatoře kosmického záření – Telescope Array umístěná v USA a Pierre Auger Observatory v Argentině – mohou během příštího desetiletí detegovat dostatečně velký počet událostí na nejvyšších energiích (nad 150 EeV = 1,5 × 1020 eV), aby bylo možné upřesnit charakter zdrojů a současně se dozvědět více o mezigalaktických magnetických polích, která pohyb částic tak zásadně ovlivňují. Jde o ty objekty, které vykazují velmi proměnlivé chování v čase. Jedním příkladem takových zdrojů mohou být např. jednotlivé, vzácné, rychlé, přechodné události, jako jsou gama záblesky, kde je zpoždění mezi gama zábleskem a nabitými částicemi způsobeno vícecestným šířením k Zemi (obr. 1).

Stejně tak zajímavé jsou výtrysky z aktivních galaktických jader (obr. 2 na s. 68) nebo magnetary, tedy neutronové hvězdy s mimořádně silným magnetickým polem o intenzitě dosahující řádově 1011 T (tesel). Energie částic zde až stonásobně přesahují hodnoty dosažitelné v největších pozemských urychlovačích. Autoři nově publikované studie ukazují, že dosud chybějící informaci o zdrojích a magnetických polích astrofyzikům poskytují ty částice kosmického záření, které jsou zaznamenány krátce po sobě a přitom přicházejí přibližně ze stejného směru.

Otázka o původu ultraenergetických kosmických paprsků a mechanismu, kterým nabývají svou energii, zůstává i nadále jedním z otevřených problémů současné astročásticové fyziky. V oblasti, kde nejkonvenčnějšími možnostmi jsou rotující černé díry, relativistické rázové vlny a supersilná magnetická pole, jsou budoucí překvapení téměř garantována. Všechny zmíněné varianty trpí dosud nevysvětlenými nedostatky; jejich exotickými alternativami se mohou stát zcela nové částice. Autoři práce ukazují, že rozpoznat správné řešení bychom mohli s pomocí zlepšené statistické informace o energiích, časových poměrech a směrech příchodu jednotlivých částic.

N. Globus, A. Fedynitch, R. D. Blandford: Astrophys. J., 2022, v tisku, DOI: 10.48550/arXiv.2210.15885

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Vladimír Karas

Prof. RNDr. Vladimír Karas, DrSc., (*1960) vystudoval matematickou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Je ředitelem Astronomického ústavu AV ČR, zabývá se relativistickou astrofyzikou a aktivními galaxiemi.
Karas Vladimír

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...