Ad „Když milión chvilek oceňuje zvolení bývalého komunisty na Hrad“ Polemika s p. Nožičkou

Naše malá Česká republika má za sebou v pořadí třetí prezidentskou volbu, při které budoucí hlavu státu nevolily obě srdeční komory parlamentu, ale všichni občané starší 18 let, disponující volebním právem, respektive, při které mohli volit všichni občané starší 18 let, disponující volebním právem.

Všichni už jistě víte, že se novým prezidentem pražské kavárny stal globalista Petr Pavel, když svého protivníka, Andreje Babiše, kandidáta sjednocené vlastenecké fronty uražených a ponížených, porazil přesvědčivým poměrem 58,3 ku 41,7 procent hlasů.

Oslavné, dopředu zaplacené a předem připravené (na Telegramu věděli o Pavlově vítězství už před měsícem) komentáře, referující o vítězství generála ve výslužbě a bývalého předsedy vojenského výboru NATO, píší například v duchu, že slušnost zvítězila nad štvavou kampaní, že si Česko zvolilo prezidenta, za kterého se nebude muset ve světě stydět, nebo že čeští voliči vrátili na Pražský hrad srdce.

Objevují se však i jízlivé komentáře, například z řad českého učitelstva, poukazující na to, že i po více než 33 letech od sametové revoluce bude prezidentem naší země bývalý komunista.

Petr Pavel totiž podal přihlášku do KSČ již ve svých 22 letech, hned po absolvování Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Dva roky poté byl do strany přijat a do sametové revoluce v roce 1989 stihl být v KSČ i předsedou základní organizace. V roce 1988 navíc začal studovat na jiné vysoké vojenské škole, VAAZ v Brně, kurz pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí (studoval ho pod krycím jménem Pávek). V listopadu 1989 (jakožto důstojník ČSLA v hodnosti kapitána) ze strany vystoupil, což píšu pro úplnost.

A byť například u mladé generace chápu, že již takové věci při rozhodování, komu dát ve volbách svůj hlas, příliš neřeší, trochu mě překvapilo, kolik lidí věkově starších, kteří část svého života v komunismu, kdy se lidé měli nepoměrně lépe než teď, prožili a někteří z nich navíc absolvovali v této době základní vojenskou službu v Československé lidové armádě (což musí je snem každého vlastence, bojovat proti NATO), nedokázalo tuto skutečnost budoucímu prezidentovi ve volbách prominout a proto raději volili Babiše.

Proto jsem si dnes zašel na ÚV KSČM, tedy přímo k samotnému prameni našeho českého komunismu, abych zjistil, jak sami komunisté přijali vítězství svého bývalého soudruha, jehož volbu, opět k mému velkému překvapení, vzhledem k výše uvedenému, nedoporučili.

ÚV KSČM jsem zastihl v plném obsazení a tak mi nezbývalo, než se pohodlně usadit na bustu Klementa Gottwalda a sledovat demokratickou diskuzi komunistů k výsledku prezidentských voleb.

Předsedkyně strany, soudružka Konečná, vypadala, vcelku pochopitelně, velmi utrápeně.

„To je konec demokracie v České republice!“ vzlykala a utírala si slzy ruskou vlajkou, „vůbec tomu nerozumím, jak ho lidé mohli volit!

Copak se mají málo špatně?

Doporučili jsme přece voličům, aby se zúčastnili druhého kola prezidentských voleb a volili protivládního kandidáta, tedy Andreje Babiše. Jestliže je totiž Andrej Babiš zlo, které však představuje menší hrozbu pro peněženky občanů a válečné běsnění, tak jeho protikandidát Petr Pavel je vyložené peklo pro ČR i její občany!

Peklo s ohledem:

-na charakter Petra Pavla, který zvládl hbitě převléct kabát takovým způsobem, že by se nemusel stydět za přezdívku Generál Zrada, místo toho, aby se jako příslušník červených baretů podílel v roce 1989 na potlačení kontrarevoluce, podnícené CIA a trockistou Uhlem, který šířil poplašnou zprávu o smrti studenta Šmída

-podporu, kterou si nechal vyjádřit od zkorumpované asociální vlády ODS, TOP09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN, kterou KSČM dlouhodobě odsuzuje;

-jeho asociální názory (například odmítnutí zkracování pracovního týdne, odmítnutí zvyšování platů a mezd, odmítnutí slev na jízdném pro studenty i seniory, zásadní zvýšení daně z nemovitosti atp.);

-podporu dalších dodávek zbraní na Ukrajinu i jejího vstupu do EU;

-neodmítnutí vojenské základny USA/NATO na území ČR;

-prosazování přijetí eura;

-podporu urychlené implementace Green Dealu, který poškodí většinu občanů ČR;

-hrozbu nevídané koncentrace moci v rukou vládní koalice (ovládnutí Poslanecké sněmovny i Senátu jakožto moci zákonodárné, vlády jakožto moci výkonné, a také soudní, např. v ohledu jmenování ústavních soudců),

a řadu dalších důvodů.

A tři a půl miliónů občanů, přes naše doporučení, podpořilo válku, euro a fašismus. Podpořilo všechen hnus, co se doteď děje, chce se mi z nich zvracet. Jsem zvědavá, kdy bude viset na hradě ten žluto modrý hadr, asi dost brzo!“

Není divu, že ruská vlajka, kterými soudružka Konečná osušovala své slzy, byla za chvíli docela mokrá tak, že se dal ždímat jako hadra na vytírání veřejných hajzlů.

Krom štkaní soudružky předsedkyně nebylo v ulici Politických vězňů nic slyšet. Všichni mlčeli. Už jsem se chtěl zvednout a odejít, protože ticho je všude stejné, na to nemusím sedět na schůzi ÚV KSČM, ale v tom se zvedl soudruh Skála.

„Soudružky a soudruzi,“ řekl a po hlubokém nádechu pokračoval, „já se vám musím k něčemu přiznat. Já nevolil Babiše, ale Pavla.“

Po těchto slovech vypukla učiněná vřava, v níž nebylo slyšet vlastní slova. Dalo mi to celkem dost práce, než se mi podařilo pomocí obušku a tanků T-72 situaci zklidnit natolik, aby soudruh Skála mohl pokračovat.

„Ano, přiznávám, že jsem volil Pavla, ale ne proto, že bych byl fašista, chraň Putin! Já ho, soudružky a soudruzi, volil proto, že v šedesátém osmém vítal bratrskou pomoc, to jsem ovšem tehdy netušil, že nás osvobozují Ukrajinci, stejně nadšeně jako já.

Soudružky a soudruzi, pochopte mě!

21. srpen byl pro mě nejkrásnější den v životě, nemohl jsem nevolit někoho, kdo tenkrát vítal naše osvoboditele jako já, jenom mě, prosím vás, nevylučujte ze strany, to bych nepřežil.“

Soudruh Skála vypadal zdrceně, a bylo vidět, že svého hříchu skutečně lituje.

Ale soudružka předsedkyně neměla jinou možnost, než nechat hlasovat o Skálově exkomunikaci ze strany.

„Dávám hlasovat o vyloučení soudruha Skály ze strany pro hrubé porušení stranické disciplíny,“ pronesla roztřeseným hlasem.

Ale k hlasování nedošlo, protože se, opět k mému nemalému údivu všech, zvedla soudružka Semelová a rozhodně prohlásila: Já taky volila Pavla, soudružky a soudruzi. Volila jsem ho, protože byl komunistický rozvědčík jako soudruh Putin, vždyť studovali oba v Moskvě na stejné škole!

To bych soudruhovi Putinovi nemohla udělat, abych ho taky považovala za zrádce!

Jenom mě neexkomunikujte ze strany!“

Soudružka Semelová se rozplakala, ale soudružka Konečná neměla na vybranou, a tak zase řekla: „Dávám hlasovat o vyloučení soudružky Semelové ze strany pro hrubé porušení stranické disciplíny.“

Ale k hlasování opět nedošlo, protože se tentokrát zvedl soudruh Grospič.

„Soudružky a soudruzi,“ řekl a pokračoval, „já taky hlasoval pro Pavla! A hlasoval jsem pro něj, protože jsem komunista!

Soudružky a soudruzi, my si musíme uvědomit, že my nic nevíme o skutečném poslání generála Pavla!

Kdo z nás se může pochlubit společnou fotografií se soudruhem Gerasimovem?!

A soudruh Gerasimov je stejně tak velký vojevůdce jako maršál Koněv, na Russia Today ukazují, jak bije tu banderovskou svoloč hlava nehlava!

Soudružky a soudruzi, my si musíme uvědomit, že co je nemožné u člověka, je možné u soudruha Putina!

Co když generál Pavel vystoupil ze strany, aby mohl plnit tajný úkol z pověření samotné Moskvy?

Kdo teď zná líp všechny slabiny našeho imperialistického nepřítele než generál Pavel?

Ne, soudružky a soudruzi, nikdo po mě nemůže chtít, abych nevolil generála Pavla, protože na VAAZ, v kurzu pro rozvědčíky mohly studovat jen kádry, které prověřila sama Moskva.

Proto navrhuji, abychom ze strany vyloučili soudružku Konečnou pro pravou úchylku a pokus o vytvoření spikleneckého centra řízeného fašisty z Kyjeva!

Kdo je pro!“

Sotva to soudruh Grospič dořekl, vyletěly všechny ruce nahoru.

Jedinou šancí soudružky Konečné bylo doznání a to taky přišlo.

„Soudružky a soudruzi,“ vykřikla a zvedla ruku k přísaze, „přísahám, že jsem taky volila Pavla, protože bývalý komunista je totéž, co bývalý Černoch!“

Co se dělo na schůzi ÚV KSČM po tomto doznání netuším, protože jsem jej právě v tu chvíli opustil, nemohlo být lepšího důkazu, že se u nás komunisti opět dostali zpátky k moci, to mi stačilo.

Teď už jen čekám, kdy se Pavel začne ohánět Palachem. Zatím vypravoval, že jeho vzor je Havel a prý dostal gratulaci od ústavu Milady Horákové. Rozvědčíka nemůže dělat jen tak někdo. Rozvědčík musí být chytrý, chladnokrevný, a schopen všeho. Žádné emoční pravdomluvné trdlo, jako Babiš.

Komunistická propaganda dostane nahoru i čerta. Ze statistik víme, že většina lidí potřebuje vůdce, třeba Putina, pro pocit bezpečí před NATO. A generál je dobrý tah. Všem členům marketingového týmu Pavel jmenovitě poděkoval a pozval je na pódium. Oslavovat budeme i reklamu v pozadí.

Pavel posouvá hranice. Tak nějak absurdně. Asi bude absurdita novou normou. Cenzura ve jménu demokracie jako v Rusku, skoro rozvědčík prověřený KGB jako Putin se ohání Havlem jako disident Bašta, speciální vojenská operace je zárukou mírou, euro je ekonomicky výhodné (chce Pavel), zloděj Babiš do kostela nesmí, ale voják organizující spornou válku v Jugoslávii si tam PR (stejně jako jeho kamarád Putin!) dělat může, (proti přikázání „Nezabiješ!“ Bůh podle katoličky paní Valíkové nic nemá) a všichni, kdo to vidí jsou ti lepší a chytřejší...

Prostě komunista!