Konec Jacindomanie

Svět truchlí. Přesněji řečeno jeho mediálně viditelná část. Královna empatie a miláček levice je pryč. „Woke“ novozélandská premiérka Jacinda Ardernová.

Ti, kdo dočasně prohráli bitvu, oceňují alespoň její kulturní odchod z úřadu. Jacinda však pouze využila toho, co udělali mnozí před ní. Utekla před odpovědností a důsledky „ne-výsledků“ svého zeleného vymývání mozků.

Silné ženy a slabí muži

Tvrdé jádro jeho příznivců, zejména v akademické obci, stále není ochotno tyto prohřešky vidět. Proto nad Novým Zélandem nepochybně opět vyjde slunce. Dny silných žen, slabých mužů a hloupých voličů ještě zdaleka neskončily.

Koneckonců v západním světě už je spousta politiků, kteří mají Jacindiny politické geny: bezstarostný úsměv, plynulost slov a frází, červenohnědozelený lesk v očích.

V tomto ohledu byla Jacinda mezi prvními. Přesto jí pomohla její ženskost a mládí. Premiérkou se stala v situaci, kdy opoziční pravicové strany získaly 60 procent. Stačilo, aby přesvědčila Winstona Peterse, svéhlavého vůdce jedné menší strany, ke spolupráci. A tak to všechno začalo…

Při volbách v roce 2017 (na Novém Zélandě se volby konají každé tři roky) se pro zvýšení počtu uprchlíků a přistěhovalců vyslovilo pouze 10 % obyvatel. Peters dokonce v předvolební kampani sliboval, že příliv lidí zcela zastaví (myslel lidi ze zemí, které jsou kulturně nekompatibilní). Zanedlouho však premiérka – jako královna empatie – oznámila, že zvyšuje imigrační kvóty.

Trest přišel záhy: známý masakr v mešitě v Christchurchi. Po omezení držení střelných zbraní přišla odplata. Útočník s nožem v ruce… jeden mrtvý, osm vážně zraněných.

Královně empatie, která se promenáduje v hidžábu, se však podařilo zachránit pověst Novozélanďanů jako tolerantního národa otevřeného všem kulturám a rasám.

To, že pravda bude jinde, nechtěně potvrdila tím, že všechny nemovitosti patřící židovské obci postavila pod nepřetržitou ochranu. Poprvé v historii Nového Zélandu začali Židé tento tichomořský ráj opouštět. Na konci minulého desetiletí Nový Zéland v OSN několikrát hlasoval proti Izraeli, což v té době činily pouze země jako Nikaragua a Senegal. Teprve po Bidenově nástupu do funkce se hlasování na Novém Zélandu „normalizovalo“.

Odmítla vpustit prozápadní aktivistku Ayaan Hirsi Aliovou do „bezpečného“ Nového Zélandu s tím, že nemůže zaručit její bezpečnost.

Královna emisí

Osobně řídila snižování emisí. Na papíře se díky ní Nový Zéland stal lídrem v oblasti změny klimatu. Slíbila, že zastaví těžbu uhlí v Huntly. Aktivisté jásali. Nikdo se však neptal, jak bude fungovat největší elektrárna v zemi, která vyrábí třetinu elektřiny. Premiérka skutečně doly uzavřela a horníci se ocitli na hranici nezaměstnanosti.

Nikdo však neměl odvahu zeptat se, jak je možné, že je elektrárna stále v provozu. Jen ti, kteří chtějí vědět, vědí, že uhlí se dnes na Nový Zéland dováží z 8000 kilometrů vzdálené Indonésie. Přitom ti, kteří kdysi na Novém Zélandu měli zdravý rozum, postavili elektrárnu jen pár set metrů od dolů.

Emise na Novém Zélandu ve skutečnosti vzrostly. Klesly jen „díky pandemii covidu, kdy premiérka doslova uspala zemi.

Nový Zéland se proslavil jako bezatomová země. To mimo jiné znamená, že zde nesmějí kotvit americké jaderné ponorky a letadlové lodě. Každý rok však v Aucklandu na několik dní zakotví vojenská loď z Číny. Všichni to vidí, ale nic se o tom nepíše. Jeden novinář se jednou premiérky zeptal, zda loď náhodou není jaderná. Jacinda jako vždy bez rozmýšlení odpověděla, že se kamarádům do kufrů nedívá…

Novináři pod palcem

V kampani v roce 2017 se postarala o další trapas, když mluvila rychleji, než si myslela. Tvrdila, že zajistí, aby 120 tisíc dětí nemělo hlad. V kampani o tři roky později však uvedla, že na Novém Zélandě již hladoví 250 tisíc dětí… Nikdo se na nic neptal. Možná proto, že mezitím založila fond Public Interest Journalism Fund, který financuje novináře (ve veřejném zájmu). Díky tomuto fondu dnes přežívají i novináři v soukromém sektoru. Jistě si dokážeme představit, komu a jak jsou peníze přidělovány…

Mohl bych pokračovat dál a dál o tom, jak přerozdělila peníze všech, aby si bohatí mohli levněji kupovat elektromobily, jak rozdělila národ tím, že vybudovala zdravotnictví pouze pro Maory na rasistickém principu, jak zničila vědecký výzkum tím, že na vedoucí místa v nejmodernějších vědeckých laboratořích dosadila mladé domorodé kádry, jejichž úkolem je vnášet do výzkumu šamanské rituály.

Když se pět významných profesorů ozvalo s jistými obavami, byli „odejiti“. V důsledku toho se změnily osnovy pro studium historie. Tiskem peněz a neplněním iracionálních slibů došlo k zásadnímu snížení životní úrovně. Nemluvě o kritickém nárůstu kriminality.

Převzato z Postoj.sk

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme