„Neskutečně mě těší, že jsem se mohl vrátit na pozice, které mi dříve patřily. Konkurence na Dakaru je větší než v minulosti,“ řekl sedmačtyřicetiletý sportovní nezmar, jehož dakarským maximem je 18. příčka z roku 2014. „Tradičně jsem se pomaleji rozjížděl, ale hlavně v dlouhých etapách jsem se cítil dobře. V některých rychlostních zkouškách jsem se propadl dozadu, ale vždycky jsem to zase dohnal.“
Jak vám v pořadí už čtrnáctý Dakar chutnal?
Se svým výkonem jsem spokojený, protože jsem se po zranění vrátil mezi kluky, se kterými jsem dříve závodil, to znamená v absolutním pořadí kolem pětatřicátého místa. Beru to jako super výsledek. Pokud jde o charakter letošního Dakaru, po sportovní stránce zas tak těžký nebyl. V součtu s přejezdy a počasím to byl ale naopak nejhorší Dakar, co se v Saúdské Arábii jel. Strašně pršelo a v bivaku jsme chodili v metru bláta, takže byl člověk v permanentním zápřahu. Organizátoři navíc závod prodloužili o dva dny, takže to bylo fakt náročné. Nakonec můžu říct, že těžší Dakar jsem možná nejel.
Loni jste jel Dakar potřinácté a po těžkém pádu jste poprvé nedojel do cíle. Nestrašily vás vzpomínky na ten smutný konec?
Strašily. Hlavně v pátek třináctého jsem si říkal, že minule pro mě byla třináctka smolná. No a v sobotu čtrnáctého se zase jela třináctá etapa... Pociťoval jsem určitý tlak a možná jsem tomu na chvíli i trošku přizpůsobil tempo, ale nejde to přehánět, protože člověk si musí držet své místo, aby se nepropadal startovním polem.
David Pabiška na trati Rallye Dakar 2021 v Saúdské Arábii.
I letos jste však zažil nepříjemný pád a měl jste namále.
To je pravda. Stačilo málo a opakoval by se minulý rok. Byl to stejný scénář: přelítl jsem přes řidítka, tentokrát navíc ve stodvacetikilometrové rychlosti. Bylo to fakt na hraně, měl jsem štěstí, že ani motorka nebyla moc rozbitá. Ulomil jsem jen zadní blatník, což doteď nemůžu pochopit, protože jsem si šel pro motorku snad padesát metrů, tak daleko jsem letěl.
Žádný další karambol nebyl?
Předposlední den při sjíždění duny do tvrdého jsem dostal ránu do páteře, kdy mi hrozně křuplo za krkem. Teď jsem byl ale na rentgenu a ten naštěstí nepotvrdil, že bych měl něco prasklého. Krční páteř mě ale šíleně bolí.
Taky jste na Dakaru musel k zubaři, že?
No jo, chytly mě zuby tak, že mi málem vypadlo oko. Doktoři mi to museli vyvrtat a vyčistit, byla to operace na dvě hodiny. Analgetika jsem ale musel brát i potom. No, byla to letos legrace.
Jel jste v kategorii bez mechanika. Jaké to je závodit na trati s vědomím, že až dojedete do cíle, čeká vás ještě druhá směna?
Každý den je potřeba provést servis, musí se vyměnit olej, filtry, zkontrolovat gumy a tak podobně. Když hodně spěcháte, stihnete to za dvě a půl hodiny. Horší je, když se s motorkou něco stane. To se může práce protáhnout i do půlnoci a ve tři už zase vstáváte. Pak si to s sebou táhnete až do konce, a to je vždycky velký strašák. Ale když to vezmu pozitivně, jezdci práce kolem motorky i pomůže - musí se ohýbat, lehat si na zem, hezky se protáhne. To říkám samozřejmě v nadsázce.
Co jste říkal tomu, když kvůli mechanické závadě motoru musel ze závodu odstoupit váš kolega z Libereckého kraje Milan Engel?
Tohle je vždycky smůla, ale já bych u Milana vyzdvihl jinou věc, kterou mi udělal velkou radost.
Myslíte, jak zastavil u zraněného jezdce a tlačítkem mu přivolal vrtulník?
Přesně tak. Pomohl soupeři a počkal s ním celou dobu. Zdánlivě je to jasná věc: někoho vidíte ležet, tak mu pomůžete, ale v závodním stresu to zas tak jednoduché není. Jste pod tlakem týmu, sponzorů i své vlastní touhy po co nejlepším výsledku. Ale Milan ukázal, že je především člověkem a tímhle činem vyzrál z kvalitního závodníka na toho největšího profesionála. V tomto světle jeho odstoupení ze závodu vlastně ani není tak podstatné.
Český závodník David Pabiška během loňské Rallye Dakar
Letos jste nejel jako člen Jantar Teamu, ale na vlastní pěst. Bylo to hodně jiné?
V něčem ano. Když jsem jezdil za Jantar, byl tam manažer a každý den jsem si s ním mohl promluvit, což mi psychicky pomáhalo. Teď jsem tam měl k ruce bráchu, ale toho jsem třeba dva tři dny neviděl, o to to bylo náročnější. Ale co se týče závodění, bylo to stejné, motorku si beztak musíme šroubovat sami.
Už jsem zachytil informaci, že s Dakarem rozhodně nekončíte a budete se chystat i na další ročník. Je to pravda?
Největším šéfem jsou peníze. Až po posezení s našimi partnery budu vědět, jak na tom jsem. Ale vzhledem k tomu, že s letošním výsledkem vládne spokojenost, snad se mnou zůstanou. Ale cítím trochu problém v tom, že mě vyhodí z třídy Malle Moto.
Protože jste až moc rychlý?
Berou to podle celkového pořadí, a když je někdo do čtyřicátého místa, tak už ho tam moc nechtějí. V můj prospěch by snad mohlo hrát to, že už jsem veterán. Kdybych v Malle Moto musel skončit, rozpočet na Dakar by mi narostl minimálně o milion korun, a to už by se shánělo hůř. Ale určitě příští Dakar jet chci.
