DĚTI ZABIJÁCI: JON VENABLES A ROBERT THOMPSON (11)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

V pátek 12. února 1993 se Denise Bulgerová vydala do nákupního centra Bootle Strand v anglickém Liverpoolu. S sebou měla svého dvouletého syna Jamese, modrooké batole s tváří cherubína, který byl zřítelnicí matčina oka. Denise málokdy někam jela, aniž by s sebou vzala Jamese. Toho dne měla Denisa na starosti několik domácích prací, ale James byl náročný. Odmítal jezdit v kočárku a trval na tom, že půjde pěšky. Naštěstí měla Denise s sebou bratrovu přítelkyni Nicolu, která jí s hyperaktivním dítětem pomáhala. Téhož dne se v nákupním centru nacházeli také dva místní delikventi Jon Venables a Robert Thompson. Ti dva si hráli na záškoláky, jak to dělali často, a jako obvykle neměli nic za lubem. Přišli do nákupního centra krást a rychle nashromáždili celou řadu ukradených věcí, včetně baterií, plechovky s barvou, propisek a tužek, hračky trolla, natahovacího vojáčka, ovoce a sladkostí, dámské kosmetiky a dalších předmětů. Většinu toho, co vzali, později vyhodili. Kradli pro zábavu, ne pro zisk.

Krádež v obchodě nebyla jedinou lumpárnou, které se chlapci toho dne dopustili. V železářství kopali do plechovky s barvou, dokud nezačala téct; z McDonaldu je vyhodili, protože skákali po židlích a stolech; trápili starší paní, neustále za ní běhali a strkali ji do zad. Prodavači a zaměstnanci obchodního centra je vyzvali, aby odešli. Varování se prostě vysmáli. Denise Bulgerová mezitím dokončila nákup. Zbývala jí ještě jedna zastávka, a to v řeznictví. James si stále hrál. Následně Denise učinila osudové rozhodnutí nechat ho čekat u dveří, zatímco ona půjde dovnitř. Bude tam jen chvilku. Jon Venables a Robert Thompson stáli u stánku s občerstvením poblíž řeznictví, když si všimli malého chlapce v modré kombinéze. Dříve během dne se pokusili nalákat jiné dvouleté dítě a matka dítěte je odehnala. Toto dítě se však zdálo být bez dozoru.

K batoleti přistoupil Venables. "Pojď, dítě," řekl a natáhl k němu ruku. James ji nevinně přijal a následoval chlapce, kteří ho vedli přes centrum a pak ven. Při odchodu je zachytila bezpečnostní kamera, Venables stále držel Jamese za ruku, Thompson šel napřed. Bylo 15:42. Denise Bulgerová nyní horečně pátrala po svém synovi. Když ho nenašla v bezprostřední blízkosti, byla odkázána na bezpečnostní kancelář, kde poskytla popis Jamese a oblečení, které měl na sobě - šedou teplákovou soupravu, modrou bundu, tričko s nápisem "Noddy" a modrou vlněnou šálu s bílým kočičím obličejem. Bezpečnostní pracovník jí řekl, aby si nedělala starosti. Děti se v centru ztrácejí pořád. Rychlé hlášení v rozhlase a James se k ní brzy vrátí. Na oznámení však nikdo nereagoval a po dalším zoufalém pátrání Denise spěchala na policejní stanici Marsh Lane, aby ohlásila Jamesovo zmizení. Bylo 16:15 a James byl pryč něco málo přes půl hodiny.

Poté, co Venables a Thompson s Jamesem Bulgerem opustili nákupní centrum, šli po Stanley Road. To už se batole trápilo a plakalo po matce, ale chlapci jeho prosby ignorovali. Chvílemi ho nesli, chvílemi táhli za sebou. Nakonec došli ke kanálu a zastavili se na odlehlém místě pod mostem. Tam Jamesovi poprvé ublížili. Nejprve měli v plánu strčit Jamese do kanálu. James velmi nahlas plakal a tak jeden z nich (později se obviňovali navzájem) zvedl Jamese za nohy, držel ho hlavou dolů a pak ho pustil na hlavu. Když dítě omráčené leželo na tvrdé dlážděné ulici a pak začalo naříkat, utekli pryč. O několik okamžiků později se vrátili a batole uklidňovali. James měl řeznou ránu a velkou modřinu na čele, ale když mu Venables podal ruku, nevinně ji vzal a znovu následoval své trýznitele. Thompson pak přehodil kapuci anoraku přes hlavu dítěte, aby zakryl zranění.

Po opuštění kanálu se trojice vydala po klikaté cestě, přešla Stanley Road a procházela kolem obchodů, kancelářských budov a parkovišť. Později se přihlásilo mnoho svědků, kteří uvedli, že viděli batole se slzami v obličeji, které vedli dva starší chlapci. Někteří dokonce tvrdili, že viděli řeznou ránu na Jamesově čele, viděli, jak ho větší chlapci táhnou za sebou. Jeden z řidičů řekl, že viděl, jak jeden z nich kopl Jamese do žeber. Někdo jiný řekl, že viděl, jak Jon Venables Jamese udeřil a zatřásl s ním. A přesto nikoho nenapadlo zasáhnout. Většina z nich později řekla, že si myslela, že ti tři jsou sourozenci. Jiní popisovali, že se James smál, když se starší chlapci pitvořili, aby ho rozesmáli. Když chlapci seděli u vodní nádrže, všimla si Jamese starší žena a viděla, že je zraněný. Když oslovila Venablese a Thompsona, řekli jí, že Jamese našli "na úpatí kopce". Žena jim řekla, aby ho odvezli na nedalekou policejní stanici Walton Lane, a dokonce jim dala instrukce, kudy mají jet. Chlapci ji však ignorovali a šli opačným směrem.

Žena incident nevysvětlitelně nenahlásila na policii. Chlapci šli už dvě míle a skončili na okresní silnici. Tam vešli do několika obchodů, Jamese v závěsu. Několik dospělých se jich vyptávalo na Jamese. Vždycky vyprávěli, že ho našli, jak se potuluje kolem, a že ho odvádějí na policejní stanici. V jednu chvíli ho Thompson, který držel Jamese za ruku, pustil. Pak do něj ale Venables šťouchl a naléhavě zašeptal: "Chyť ho za ruku."  Dospělým, kteří byli svědky tohoto scénáře, to připadalo divné, ale nepodnikli žádné kroky. Když chlapci opouštěli obchody, přešli na Church Road West silnici s hustým provozem. V jednom z domů hořelo a oni chvíli postávali a pozorovali co se děje. Později potkali dva starší chlapce, kteří znali Roberta Thompsona. Chlapci se vyptávali na Jamese. Robert tvrdil, že je to Jonův mladší bratr. Když dorazili k železniční trati, bylo už půl šesté odpoledne a tma. Nyní bylo třeba rozhodnout, co s Jamesem udělat. Policejní stanice byla blízko, ale báli se tam Jamese vzít. Měl řezné rány a modřiny, mohli by se ho vyptávat. Nemohli vzít batole ani k sobě domů. To by si vysloužili výprask.

K vraždě Jamese Bulgera došlo v pátek 12. února 1993 mezi 17:45 a 18:30. Začala, když Venables nebo Thompson hodili Jamesovi do obličeje modrou barvu. Barva vnikla batoleti do oka a nepochybně ho to muselo velmi štípat a bolet. Začal plakat. V té chvíli ho Venables a Thompson začali bít, kopat a dupat po něm (na Jamesově tváři byl nalezen otisk Thompsonovy boty). Házeli po dítěti cihly, strhávali mu boty a kalhoty, strkali mu do konečníku baterie a sexuálně ho obtěžovali. Nakonec ho udeřili železnou tyčí. Když si pak mysleli, že je mrtvý, položili jeho drobné tělíčko přes železniční trať a hlavu mu zasypali cihlami a kameny. Po nelidském útoku na Jamese Bulgera šli Venables a Thompson navštívit kamaráda. Když zjistili, že chlapec není doma, vyrazili do místní videopůjčovny, kde je nakonec našla Susan Venablesová - Jonova matka. Ta Jona hledala a byla rozzuřená, oba chlapce zbila a pak odtáhla Jona domů. O zmizení Jamese Bulgera se již v té době hojně informovalo ve zprávách. Téměř okamžitě byla policie zavalena telefonáty lidí, kteří tvrdili, že batole viděli. Nejslibnější stopu však přinesly záznamy z bezpečnostních kamer v nákupním centru.

Přestože film nebyl dostatečně jasný, aby bylo možné pachatele jednoznačně identifikovat, jasně ukázal, že únosci Jamese Bulgera byly samy děti. Druhý den ráno byli potápěči vysláni, aby prohledali dno kanálu, zatímco desítky policistů prováděly pátrací akci od Bootle Strand směrem ven. Po pohřešovaném dítěti nenašli žádné stopy. Jamesovo tělo našli v neděli odpoledne čtyři chlapci, kteří si hráli poblíž železniční trati. Za den a půl, co ho tam Venables a Thompson položili, ho srazil vlak a rozřízl napůl. Horní část těla byla oblečená, dolní, nahá, ležela o kus dál. Později se zjistilo, že James utrpěl 42 zranění, většinou v obličeji a na hlavě. Později se zjistilo, že James ještě žil, když ho Venables a Thompson nechali ležet na kolejích. Zemřel někdy v době mezi tím, než ho vlak rozpůlil. I zkušení vyšetřovatelé byli šokováni brutalitou, které se dostalo dvouletému Jamesi Bulgerovi. Když se jeho matka dozvěděla strašnou zprávu o smrti svého syna, šokovaná komunita se k ní připojila v zármutku. Okolí místa činu bylo zaplaveno květinami, pohlednicemi a projevy úcty. Jedna z květin pocházela od Roberta Thompsona, který na místo položil jedinou růži.

Jon Venables mezitím sledoval případ v televizi s téměř obsedantním zájmem. V jedné chvíli řekl své matce: "Jestli je uvidím (chlapce, kteří unesli Jamese), tak jim rozkopu hlavu." Když mu pak matka oznámila, že se našlo Jamesovo tělo, řekl: "Chudák jeho máma." Pátrání po vrazích bylo již v plném proudu, policie prověřovala seznamy nepřítomných žáků ve škole a dostávala desítky tipů, z nichž mnohé přicházely od rodičů, kteří podezřívali své vlastní děti. Jeden z těchto telefonátů přišel od anonyma, který uvedl jméno Jon Venables. Uvedl, že Venables se podobá chlapci z videa, v pátek nechodil do školy a byl viděn s modrou barvou potřísněnou na bundě. Zmínila také, že tím druhým chlapcem by mohl být Robert Thompson, s nímž si Venables ten den hrál na záškoláka. Venables a Thompson byli předvedeni k výslechu ve čtvrtek 18. února. Byli vyslýcháni odděleně, Venables plakal a byl hysterický, Thompson byl nevrlý a vzdorovitý. Oba však popřeli, že by měli cokoli společného s vraždou Jamese Bulgera. Když však policie pokračovala v nátlaku, Venables se nakonec zlomil a vyhrkl: "Zabil jsem to dítě!" Poté, co byl Thompson informován o přiznání svého přítele, přiznal se i on. Oba chlapci však ukázali na toho druhého jako na strůjce a hlavního agresora.

Jon Venables a Robert Thompson stanuli 1. listopadu 1993 před korunním soudem v Prestonu za vraždu Jamese Bulgera. Navzdory jejich dřívějším doznáním a přesvědčivým důkazům proti nim - videozáznamům, krvi, vláknům, otiskům bot, stříkancům barvy, výpovědím očitých svědků - každý z nich únos a vraždu popřel. Nebylo to nic platné. Dne 24. listopadu byli Venables i Thompson shledáni vinnými z vraždy, čímž se stali nejmladšími odsouzenými vrahy 20. století ve Velké Británii. Soudce Morland ve svém shrnutí označil tento zločin za "bezkonkurenčně nejhorší a nejbarbarštější". Venablesovi a Thompsonovi byl nařízen trest odnětí svobody "k potěšení Jejího Veličenstva", ale vzhledem k jejich věku by tento trest činil pouhých osm let za mřížemi. Propuštěni byli v červnu 2001, oba ve věku 18-ti let, s novou identitou a zárukou doživotní anonymity. Tento krok byl široce kritizován zejména Bulgerovou rodinou.

Robert Thompson se od svého propuštění drží stranou, ale John Venables má problémy se zákonem, naposledy v únoru 2018, kdy byl odsouzen za dětskou pornografii na tři roky vězení. Na některých snímcích, které byly nalezeny v jeho držení, byly děti ve věku Jamese Bulgera.

-pokračování-