fbpx

Jsem jiný, mami: S emocemi teenagerů pomůže placený kamarád 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Představte si, že je vám patnáct let, nezapadáte do party, rodiče vás samozřejmě nechápou a na vás začíná doléhat tíha posměchu, izolovanosti a samoty. Rádi byste s někým pokecali, ale jste si jistí, že vaše problémy nikoho nezajímají. Chvíli v tom žijte a je z vás ideální adept na návštěvu psychologa. Nebo ne?

Zveřejněno: 14. 1. 2023

Takový puberťák se k doktorům s cejchem „jsem jiný” zrovna nehrne. A s rodiči většina mladistvých své psychické  problémy nedokáže komunikovat už vůbec. A je to logické, v tomto věku se projevuje i vývojově zcela přirozený odstup od starší generace.

Kromě psychologů a psychiatrů může nově pomoci mladým lidem služba „placený kamarád,“ při jejíž realizaci se autoři inspirovali v Norsku. „Payfriend neboli placený kamarád může dítě nebo mladistvého doprovázet do školy nebo k lékaři, jít s ním třeba do kina, zahrát si tenis, hrát na kytaru nebo zajít do kavárny. Vše individuálně podle potřeb klienta a jeho rodiny,“ vysvětlila koordinátorka projektu Michaela Svobodová. Klient tak v podstatě dělá to, co by normálně dělal s vrstevníky. 

Díky této novince by mladí lidé s problémy mohli nabýt více sebevědomí, začlenit se mezi vrstevníky a lépe zvládat situace, které je stresují. „Navíc se domníváme, že patnáctiletá slečna s úzkostmi a panickou atakou se spíše než čtyřicetileté sociální pracovnici svěří osmnáctiletému payfriendovi, který pravděpodobně řeší podobná témata,“ uvedla Svobodová.

Funkci placeného kamaráda budou tedy zastávat mladí lidé ve věku od šestnácti do šestadvaceti let, většinou studující na školách se zaměřením, jako je pedagogika, speciální pedagogika nebo zdravotní sestra a podobně. Asistent musí být proškolený a projít psychiatrickým minimem. K ruce budou mít podpůrný tým odborníků. Na ten se placený kamarád obrátí v případě, že už přátelské povídání a doprovod nebude plnit svůj původní účel.

Právě včas

Není náhoda, že se tato služba objevila právě teď. Průzkum, který byl proveden „po covidu“, odhalil alarmující čísla: velká část dotázaných uvedla, že je pro ně obtížné začlenit se do společnosti. Provází je úzkosti a deprese.

V každé třídě se objevilo minimálně jedno přiznání, že mají myšlenky na sebevraždu. Emoční zátěž se zhoršila po covidu, kdy byli dospívající izolovaní.

„Mladiství na besedách nejčastěji mluví o úzkostech, panických atakách, často je také zajímá, co dělat, když se spolužák sebepoškozuje.

V každé třídě se zatím objevilo minimálně jedno anonymní přiznání, že mají myšlenky na sebevraždu nebo jejich život nemá smysl. Studenti také často zmiňují, že se emoční zátěž zhoršila po covidu, kdy nemohli trávit čas společně s vrstevníky a byli izolovaní. Dost také rezonoval pocit, že jsou na to sami, nemají komu se svěřit, a nedůvěra vůči výchovnému poradci školy,“ prozradila Svobodová.

Projevy deprese či úzkosti u dětí a mladistvých:

  • Izolace od kolektivu
  • Přehnaný strach ze školy
  • Časté útěky do virtuálního světa her a sociálních sítí
  • Návaly agresivity
  • Apatie
  • Netypické chování (krádeže, vandalství)
  • Sebepoškozování
  • Nadměrné vyčerpání
  • Změněný vztah k jídlu
  • Užívání návykových látek
  • Gastrointestinální problémy
  • Poruchy spánku
  • Bolesti hlavy či zad bez konkrétního nálezu

Placený kamarád by mohl ulehčit život jak dospívajícím samotným, ať už v socializaci nebo například ve sdílení úzkostných stavů s někým, kdo si jimi sám prošel, tak jejich rodičům. Vyhledat „placeného kamaráda“ může každý, kdo je dlouhodobě vystaven vysoké emoční zátěži. Od patnácti let dokonce bez zákonného zástupce.

Související…

Teenageři nechtějí mít sex, pít alkohol ani pracovat. Jsou líní, nebo jen nezralí?
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...