Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Tichá předvánoční noc. Z nebe se sypou vločky, spící město se ocitá pod bílou peřinou... Ve dvě hodiny ráno mrazivou atmosféru protnou hlasy. Parta zachumlaných lidí s lopatami se pouští do práce.

Úklidová četa má přesně tři hodiny na to, aby zprůchodnila trasy, kudy se po páté začnou trousit první lidé na směny.

Fyzicky náročná práce. Vytrvalost je nutná, pracovní dobu určuje počasí. Sotva pracanti na jednom konci skončí, na tom druhém už je opět závěj.

Jsme v historickém středu Žďáru nad Sázavou a parta nad ránem začíná dlouhými kostelními schody. Musí být hotové jako první, jsou frekventovanou cestou mezi centrem a sídlišti. Sevřené mezi domy tyto schody přináší nejnáročnější práci. Veškerý sníh se musí denně hrnout dolů.

Pak se pracovní četa přesune na schodiště u městského úřadu a blízkých škol. Vyčistí také všechna ostatní schodiště v centru, stejně jako lávky přes řeku, přechody do silnic a zastávky MHD.

Občas jim blikne na pozdrav řidič prohrnovače z technických služeb. Kam se s radlicí vejde, ulehčí trochu ručním pracantům jejich boj s bílým nadělením.

Bravurně se tu lopatami ohání i dvě ženy. Jednou z nich je Hana Janáčková, zakladatelka sociálního podniku Úsvit, o.p.s..

Pracuje jako ostatní. S úsměvem vysvětluje, že pro zaměstnance je to inspirativní. „Jednak nám jde práce rychleji a je lepší nálada. Mám to pod kontrolou a naše lidi operativně převážím na místa, kde to tzv. hoří,“ přibližuje Hana Janáčková.

Říká o sobě, že je srdcař, a kdo ji nezradí, má u ní dveře otevřené. Na své zaměstnance se může spolehnout, někteří tu zakotvili.

V deset hodin ráno už sedíme ve spoře, ale přesto útulně zařízené kanceláři na periferii města. Adventní výzdoba a cukroví na stole připomíná brzké svátky, v kamínkách praská oheň. Paní Hana během našeho povídání operativně vyřizuje dotazy z terénu. Ve vlasech se jí pohupují dva havraní afro copánky. Dává mi nahlédnout do úplně jiného světa.

Náhled do jiného světa

Před necelými třiceti lety se vdala do romské rodiny. S manželem Milanem žili v jeho komunitě, kde v 90. letech Romové pracovali u úklidu města nebo jezdili s popeláři. „Pak v koordinaci s městským úřadem vzešla potřeba firmy na ruční úklidové práce, a my to vzali,“ ohlíží se. Jejich podnik Úsvit pro město pracuje dodnes. Název evokuje rozbřesk a naději.

„Když jsem přišla mezi sociálně slabé lidi, věřila jsem, že jim mohu hodně dát. Na školeních jsem naslouchala radám lektorů z ministerstva sociálních věcí. Pak jsem vymýšlela sociální projekty,“ ohlíží se.

Manželé ve svém podniku nastartovali sociální politiku a věnovali se jí naplno. Na soukromý život mnoho času nezbývalo.

Jenže neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Před pár lety manžel paní Hany zemřel.

„Syn, který studoval automobilní školu v Jihlavě, musel do tátových šlépějí. Firmu vede dál a já mu pomáhám. Snažíme se ji posouvat dopředu,“ říká. Mají se ale co ohánět, jejich sociální podnik stojí na té nejobyčejnější lidské práci lidí bez vzdělání, znevýhodněných na trhu práce.

Vymýšlela sociální projekty

Paní Hana si občas s lítostí vzpomene na své nenaplněné sociální projekty. Nepodařilo se je prosadit. Jak říká, někam se ztratila koordinace v sociální politice. Měla by ji propojovat paralelní osa od úřadu práce, přes státní a městské instance až po ty soukromé. „Všichni bychom měli spolupracovat a těmto lidem, kteří si nedokážou pomoci sami, pomáhat,“ míní.

Dnes už ví, že se „svými lidmi od lopaty“ se nikam neprobojuje, tak asi před dvěma lety pověsila projekty na hřebík.

Společnost Úsvit spolupracuje s Probační službou, která jí posílá lidi v alternativním výkonu trestu. Spolupracuje i s úřadem práce. Lidem v hmotné nouzi dává možnost odpracovat 30 hodin a tím získat nárok na stravenky.

Práce na údržbě města přináší někdy i zážitky. Třeba když nad ránem vyhrnují v sídlištích sníh, občas se otevře okno a někdo z něho zaláteří, že jej budí prací. „Tak se jen usmějeme a řekneme mu, že za chvilku jsme pryč,“ uvádí Hana Janáčková.

Vánoční skutek

Když asi před 15 lety v předvečer Štědrého dne odhazovali nedaleko centra sníh, najednou pracovník na něco narazil lopatou. „Po odrhnutí jsme poznali rysy člověka. Všichni jsme začali honem ručně hrabat a opatrně jej z té tíhy sněhu vysvobodili,“ vzpomíná.

Byl to zdejší bezdomovec a byl úplně namol. Postavili ho na nohy a odvezli na firmu rozehřát.

„Byli jsme rádi, že je v pořádku, protože měl opravdu namále. Nakonec jsme se bezdomovci složili na malý dárek, takže i on prožil hezké svátky. Po žďárských ulicích se potuluje dodnes,“ vzpomíná paní Hana.

Úsvit vykonává úklidové práce pro město od roku 1998. „Nemáme dlouhodobé smlouvy, proto se snažíme udržet na trhu,“ říká. Krom centra se starají ještě o tři městské čtvrti. „Uklízíme devatery schody v centru, všechny lávky přes řeku, některé chodníky a prostranství, na 50 žďárských přechodů a do toho i zastávky MHD,“ vyjmenovává. Když hodně chumelí, má se co ohánět až osm lidí na směně. Při mírném sněžení stačí čtyři.

Údržba schodišť je fyzicky nejnáročnější. Pečlivě se o ně starají, aby nezamrzla a oni pak nemuseli sekat ledovku. Schodiště objíždí několikrát denně.

Od Romů se naučila svobodě

Že je ten adventní čas, při horkém čaji zabrousíme i k tradici romských Vánoc, které Hana Janáčková zažila v manželově rodině.

„Romové slaví Vánoce okázaleji, hlučněji a veseleji. Sjíždějí se příbuzní, hodně se vaří, jí a pije,“ začíná vyprávět.

Tchyně ji naučila řadu romských jídel, od vydatných polévek, perkeltů a halušek po jejich oblíbenou pochoutku goja. Ta je dokonce romským národním jídlem. „Jsou to jakoby jitrnice. Vepřová střívka naplněná slaným bramborovým těstem ochuceným česnekem a majoránkou. Ta se buď smaží nebo pečou,“ popisuje paní Hana.

Říká, že od Romů se naučila svobodě. Zatímco my bílí stále šetříme a máme starosti kolem majetku, oni nelpí na ničem a žijí svobodně z toho, co je. Peníze vydělávají, aby si je užili.

„Když se nedaří firmě, už se tím netrápím jako dřív. Prostě to tak přijmu. Vím, že zase bude lépe. Raději jsem skromná a mám radost z každého dne, že jsme spolu,“ uvádí.

Hana Janáčková si oblíbila romskou hudbu. „Nabíjí mne. Byla jsem na pár cikánských zábavách. Tam cítíte tu energii a radost ze života, to osvobození,“ vyznává se.

V hlavě ale stále nosí myšlenku komunitního domu pro asi deset lidí, který by jim nahradil scházející domov.

V době adventu Hana Janáčková vzkazuje, ať jsou k sobě lidé tolerantní a otevřou srdce lásce. Ať se zastaví a zamyslí sami nad sebou.

Diskuze k článku