Mráz se truhlařině věnoval odmala. Dlouhé roky měl vlastní dílnu v Lomnici nad Lužnicí a u práce se dřevem zůstal i po konci firmy. Rozpadlý kravín v Hůrkách předělal na dílnu, kde s manželkou vyrábí už prakticky pouze betlémy.
„Občas mě někdo přemluví, že udělám krmítko, hmyzí hotel, domeček pro ježky nebo něco takového. Ale není na to čas,“ uvádí.
Není divu. Mrázovi dělají betlémy od 5. ledna každý rok až do Vánoc, stihnou jich vyrobit až dva tisíce. Velké mají až metr na délku, malé okolo třiceti centimetrů. „Za týden musíme udělat padesát až šedesát velkých nebo sto až sto padesát malých, abychom si aspoň vydělali,“ počítá.
Všechny jejich výrobky míří do Německa. Figurky v dílně nedělá, ty pocházejí také ze země našich západních sousedů.
„Po revoluci jsme zásobovali pohraničí, když tam ještě prodávali Češi. Teď ho obsadili Vietnamci, kteří mají obrovské truhlárny, ve kterých pracuje třeba 70 lidí. Tomu se nemůžeme vyrovnat. Viděl jsem to a říkám, že oni dělají osm dní v týdnu,“ tvrdí s nadsázkou.
Mrázovi tedy sázejí na kvalitu, kterou Němci stále preferují před kvantitou. „V hierarchii truhlářů už jsem se dostal vysoko. Ale znamená to také, že musíme plnit. Nemůžeme si dát měsíc volno,“ objasňuje.
Betlémy zvládne Mráz vyrobit i na zakázku podle předlohy, z časových důvodů se však k netradičním kouskům dostane jen výjimečně. Drtivou většinu tvoří podle jasného zadání. „Němci mají katalogy, podle kterých vyrábíme. A všechno musí být pečlivé. Jednou nám chyběla nějaká laťka a dostali jsme velkou pokutu,“ hlásí.
Materiál na výrobu sbírá na Šumavě či na chalupě u zříceniny hradu Pořešín na Kaplicku. Dřevo zpracovává hlavně smrkové, to z borovice mu znečišťuje stroje. „Zpracujeme všechno do posledního prkýnka. Nemám ani piliny, kterými bych si zatopil,“ usmívá se.
Manželský pár v dílně nyní čekají nejpernější dny v roce. Až do Vánoc si neodpočinou. „Pojedeme až do 23. prosince, kdy naplníme kamion do Německa, kde to ještě rychle zabalí,“ dodává.
Přestože se celý rok zabývají výrobou zboží s vánoční tematikou, na svátky se těší. „Mám Vánoce moc rád. Manželku vždy brzy otravuji, kdy už budeme péct cukroví. Někdy peču i sám, když mi udělá těsto. Užívám si i pár dní volna či setkání s rodinou. To není klišé, to je o Vánocích opravdu důležité,“ zdůrazňuje.
V rodině Mrázových mají všichni ke dřevu blízko. „Jezdí nám pomáhat mladší dcera, která je jinak zdravotní sestra. Od svého roku a půl byla v truhlárně. Obě moje dcery umí dělat na mašinách, pilách i soustruhu,“ těší ho.
Následovníky však rodiče nemají. „Bohužel, nemá kdo pokračovat. Mám i syna truhláře, ale toho betlémy nebaví. Dělá nábytek,“ přidává.
V krátkém volnu na přelomu roku musí zkontrolovat a opravit dvacítku svých strojů. „Všechno jsou to staré mašinky z padesátých let, které pořád výborně slouží. Ty, co jsem si koupil nové, stojí rozbité ve skladu,“ srovnává.
Mráz s manželkou chtějí betlémy vyřezávat, dokud to půjde. „Pořád nás to moc baví. Ale síly ubývají, protože je to náročné,“ zdůrazňuje Mráz, který se v zimě otužuje, rád jezdí s dcerou a synem na motorkách a před covidem s rodinou sjížděli s oblibou v Rakousku divoké řeky.
