Třikrát a dost. Přesně to si měla říct
Původní Matrix (čímž nemyslím Johna) přišel na přelomu tisíciletí/století, tedy v tu nejvhodnější možnou dobu. V podstatě by se dalo napsat, že výrazně pomohl s přechodem od analogu k digitálu. Nabídnul zamyšleníhodný svět s rozdílným zobrazením reality a cool momenty, jaké do té doby nebyly k vidění … zkrátka jím tvůrci udeřili hřebíček na hlavičku, takže stvořili biják, který se v rámci moderní kinematografie řadí k těm nejzásadnějším. Sami se pak dostali do pozice výjimečných vizionářů, kteří si ovšem naběhli čertovi na vidle. Ve smyslu, že si svým druhým režijním celovečerákem nastavili laťku hodně vysoko a nepřekvapivě se jí už nikdy nedotkli, třebaže Speed Racer jest celkem parádní pocta původnímu japonskému anime seriálu.
Dlužno dodat, že Matrix Reloaded a Matrix Revolutions jsou trochu nedoceněné sequely. Od té doby se změnila řada věcí. Zatímco Danny Boyle mezi prvním a druhým Trainspottingem měnil žánry (zkusil si thriller, horor, komedii, sci-fi, romanci, survival drama, bizarní úlet i životopisný počin, Larry a po něm i Andy Wachowski měnili rovnou pohlaví. Není pochyb, že čtyřka bude dosti osobní, avšak v čem konkrétně, to nemá snad nikdo kromě autorky šanci rozklíčovat. Bylo zarážející, když prohlásila, že tentokrát nedělala žádné storyboardy, ale vesměs se instinktivně rozhodovala na place, protože coby filmařka je už mnohem dál než tenkrát. Hodně odvážné tvrzení, když za osmnáct roků natočíte tři celovečeráky. Faktem však zůstává, že při sledování Matrixu Resurrections vidíme, že v tom chaosu přeci jenom existuje nějaký drobný pořádek.
Vlastně by bylo úplně nejlepší, kdybychom těch cca 150 minut jenom sledovali Keanu Reevese a Carrie-Anne Moss jak si povídají v kavárně, jelikož právě tahle scéna jest tou suverénně nejpamátnější. I z toho důvodu, že se během expozice, kterou uzavírá, dozvíme, že Thomas Anderson jest programátorem počítačových her Matrix (vznikajících pod hlavičkou společnosti Warner Bros., tak jako celý film) a k tomu má určité psychické problémy, se kterými dochází ke cvokaři, který už od pohledu vypadá, že asi něco skrývá. Postavu Trinity přitom vyprofiloval právě podle této ženy, kterou potkává a jejíž pravé jméno zní Tiffany.
Začínáme totožnou scénou z prvního dílu, ve které si pro Trinity přijdou policajti, načež je zaskočí běháním po zdi apod. Rozdíl spočívá akorát v tom, že teď vypadá jinak … Tak určitě se dalo čekat, že se dočkáme řady odkazů na originál. Ostatně to nejlepší, co tady uvidíme, jsou záběry z původní trilogie. Vizuál se ovšem proměnil a leckdy má spíše k Neo Soulu 22. století, jak nám jej prezentuje jeden z úseků v Atlasu mraků – ambiciózním to projektu, který byl až do Valeriana nejdražším nezávislým počinem všech dob a který Wachowští spolurežírovali s Tomem Tykwerem, jenž se u Matrixu Resurrections spolupostaral o hudbu. Ač na ni netradičně pracoval ještě před začátkem natáčení, stejně v paměti úplně neuvízne.
Matrix Resurrections je film, na který v jistém smyslu doopravdy sedí termín „myšlenkové porno“. Jenže poněkud zvrácené (v této souvislosti jsem chtěl uvést příklad zahrnující bílého králíka, ale radši ho uvádět nebudu). Lana Wachowski prohlásila něco ve smyslu, že „čtyřka je výsměchem všem, kteří se snaží odhalit skutečnou podstatu Matrixu“. Jinými slovy se vysmála všem skalním fandům a fynynkám jedničky, což není dobrý přístup. Sám se k takovým neřadím. Kdybych se řadil, hodnocení by bylo s velkou pravděpodobností ještě nižší. I proto, že pokusy o odlehčující vtipky nefungují, což nejvíce dokládá potitulková scéna. Takže ještě jednou: Není pochyb, že hlavní tvůrkyně svět Matrixu a jeho pravidla do puntíku zná, a proto ví, že Morpheus klidně může vypadat jinak, stejně tak například ví, kam až můžou sahat schopnosti nové postavy Bugs (hodně dobrá Jessica Henwick). Nicméně ve třetí dekádě jednadvacátého století už je na oživování někdejšího hitu trochu pozdě. A pár příjemně nostalgických momentů na tom nic nezmění.
INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY
FOTO: Warner Bros.
