Kdyby žil jinde, ještě zaživa by po něm pojmenovávali zimní stadióny, ulice, náměstí, školy. Zřejmě i leckterá vyznamenání by nesla jeho jméno. Byli by pyšní, že ho mají, že je jejich. 68. Jaromír Jágr. O něm teď bude moje stručná řeč. Včera, 230 dnů od posledního zápasu a v bezmála 51 letech, znovu oblékl rytířský dres, když nastoupil proti libereckým Bílým Tygrům. Odehrál neskutečných 15,06 minuty a zaznamenal dvě gólové přihrávky. A byl vyhlášen nejlepším kladenským hráčem.
Skandinávie i zámoří nevěřícně žasnou nad jeho comebackem. Zámořský Sportsnet, finský list Iltalehti, švédský deník Aftonbladet a mnohé další – všechny uctivě a v hlubokém předklonu smekají. Co na tom, že Kladno pod Ještědem prohrálo 3:7, to v daném kontextu není vůbec podstatné.
Mě zaráží jiná věc – některé nepochopitelné reakce našinců, zejména internetových diskutujících. Že Jágr je směšný, co si tím dokazuje, ať už na led radši neleze atd., atd. – je mi proti srsti další tyhle stupidity citovat. Nějak mi to neštymuje k tomu, že si hrdě říkáme hokejový národ. Nastoupil proto, že tým kosí marodka a kvůli nedostatku hráčů hrozila i kontumace. To za prvé. Jenže jak ukázal průběh utkání, Jaromír rozhodně nebyl na ledě jen co do počtu, jen kvůli kompletním čtyřem lajnám. To za druhé.
»Bylo vidět, že pořád patří k nejlepším na ledě. Z vlastní zkušenosti vím, že není vůbec lehký do toho po tak dlouhé pauze naskočit. Myslím, že to zvládl výborně. Klobouk dolů před ním,« ocenil »68« kladenský rodák Michael Frolík (toho času Bílý Tygr), jenž byl k Jágrovi díky svému talentu v mládí přirovnáván a přezdívalo se mu »Baby Jágr«.
»Pořád je hodně silný na puku. V útočném pásmu je pro každého těžké mu puk vzít. Stále je na úplně jiném levelu než ostatní. V téhle zemi asi není větší sportovní jméno. Absolutní masakr,« smekal před Jágrem jeho spoluhráč, Švéd Adam Brodecki.
S čím bychom naopak polemizovat měli a měli se nad tím zamyslet, resp. ne my, ale především »náčelníci« českého hokeje, je reakce kladenského trenéra Pavla Skrbka na margo toho, že Jágr patřil proti Liberci k nejlepším Rytířům: »To je na tom nejsmutnější,« reagoval Skrbek. Nicméně to už je jiná kapitola, kterou teď psát nechci. Já chci jen napsat, že před Jaromírem Jágrem smekám.
Říká se, že respekt není daný, že je třeba si ho zasloužit. Nechť zvedne ruku ten z vás, který si myslí, že Jágr si ho nezaslouží! A není to o hokeji, je to o poctivosti k tomu, co v životě dělám.
Petr Kojzar