Učitelský kodex radí, jak řešit klima, šátky i sexuální identitu, říká spoluautor

Etický kodex nevymyslel stát ani žádná instituce. Iniciativa na jeho sepsání vzešla přímo od učitelů. Ti se při výuce setkávají s novými podněty, které musí před žáky reflektovat.

Kodex nelze právně vymáhat

„Je to profesní kodex. A každá profese něco podobného potřebuje. Existuje novinářský kodex, kodex lékařů nebo pacientů,“ říká Kaderka. „Kodexy jsou důležité, protože řeší situace, na které je často zákon krátký.“

„Samozřejmě, že kodex není vymahatelný, závazný. Stejně jako si nemůžete právně vynutit, aby vás někdo v tramvaji pustil sednout, pokud nemůžete chodit. Záleží skutečně čistě na svědomí konkrétního učitele a na kultuře konkrétní školy, zda se kodexem budou řídit,“ vysvětluje Michal Kaderka.

Kodex vznikl ve spolupráci patnácti organizací, spolků a ministerstva školství. Na jeho tvorbě se kromě Učitelské platformy podíleli také zástupci školní inspekce, Asociace děkanů pedagogických fakult nebo Unie rodičů.

Ekologie a klimatický boj

Dva body kodexu vzbudily zvýšený zájem veřejnosti. Jeden z nich se týká životního prostředí. V kodexu se přímo píše: „Učitel se z pozice své profese aktivně věnuje výzvám, které přináší klimatická změna, úbytek biodiverzity, zároveň ale nezapomíná ani na sebe a své potřeby.“

Podle Kaderky se s klimatickými výzvami setkávají učitelé denně. „Představte si následující situaci: Jako učitel jedete na výlet. Na výběr budete mít buď rychlý a neekologický spoj, nebo spoj šetrný k životnímu prostředí, ale cesta zabere o hodinu nebo dvě déle.“

7 fotografií

„Kodex samozřejmě neříká: musíte použít vlak. Ponechává pedagogům autonomii. Ale dává návod, že učitel by měl jít dětem příkladem,“ vysvětluje Kaderka s tím, že by bylo ideální, aby se kantor zamyslel nad tím, co je v dané chvíli správné.

Sexuální identita a gender

Další diskutovanou částí kodexu je bod číslo 5: „Učitel se z pozice své profese aktivně podílí na odstraňování předsudků vůči lidem různých etnických skupin, národností, barvy pleti, náboženství, sociálního původu, sexuální identity a orientace.“

Řada učitelů se už s genderovou problematikou na školách setkala. Zejména studenti na středních školách mohou během školního roku procházet procesem změny pohlaví. Zatímco ještě v září vystupovali jako chlapci, na konci pololetí nebo školního roku dokončují tranzici a vystupují už jako dívky.

Školy pak řeší specifické problémy. Třeba to, kam má konkrétní student chodit na toalety. Mnozí učitelé je navíc odmítají oslovovat novým jménem a trvají na oslovování podle údajů v evidenci školy. Někteří pedagogové se k těmto studentů chovají odtažitě, nezřídka s despektem.

„V kodexu není vyloženě popsaný postup. Samozřejmě že každá škola má úplně jiné podmínky. Ne každá má prostory na nové toalety nebo šatny. Každopádně škola by měla vyvinout snahu vytvořit co nejbezpečnější prostředí právě pro tyto studenty a studentky,“ míní Kaderka.

Má škola dítěti vyhovět respektovat jeho odlišnou sexuální identitu, přestože jeho rodiče nesouhlasí? Jak přistupovat k propagaci náboženství? A řeší kodex muslimské šátky na školách? I o tom hovořil Michal Kaderka z Učitelské platformy v Rozstřelu.