Zrovna sedí u piva v jednom baru v Bristolu, kde si stěžuje barmance a Santa Clausovi z obchodního centra, že lidi jsou chamtiví, čímž se vytrácí skutečný duch Vánoc, tudíž přemýšlí o tom, že své práce s nošením dárků zanechá. Po těchto stížnostech se vydá na střechu, což se barmance nelíbí a následuje jej. Díky tomu tomu uvidí něco neuvěřitelného! Její štamgast se právě prolétá po noční obloze se svými sobím spřeženým taženými saněmi, přičemž ona na tenhle zážitek nikdy nezapomene ještě z jednoho důvodu. V Greenwichi v Connecticutu zavítá se svým kouzelným dárkovým pytlem do jisté bohaté famílie. Poté, co sám sebe pohostí mlékem a cukrovinkami, zjistí, že do domu vpadla zlodějská divoká banda vedená týpkem, co si říká Scrooge. Santa se rozhodne vypomoct, neboť do této jinak podivné rodiny patří i malá holčička Trudy (Leah Brady), kterou má na seznamu těch lidí, co nezlobily.

Je to holčička, jakou by si přáli mít všichni rodiče. Mezi těmi jejími to ale skřípe (nemá souvislost s tím, že otec je běloch a matka afroameričanka), a tak si k Vánocům nepřeje ani panenku, ani peníze, ba dokonce ani Astro Blaster, nýbrž to, aby se zase udobřili. Do rodiny dál patří její babička Gertrude (Beverly D’Angelo), která chce být vostrá a trochu i bezpáteřní. Teta je na tom podobně, takže kdyby šlo do tuhého (jakože půjde), jistě by obětovala i svého přítele. Má syna, jemuž dala jméno Bertrude, který natáčí na net v podstatě influencerská videa. Sedmiletá Trudy dostane od rodičů vysílačku, k níž dodají, že když do ní bude mluvit, Santa ji uslyší, akorát nebude moct zřejmě odpovědět, jelikož je Štedrý den a má hodně práce.

 










 

Samozřejmě, že se jí Santu podaří zkontaktovat, protože se naladí na stejnou frekvenci. Čili se jedná o zcela normální technický jev, který se vzhledem k věku Trudy a k té vánoční době dal nepochybně naservírovat magičtěji a zázračněji. Stejně jako Gauneři či tým Daltona Russella, také Scroogeova banda má přezdívky. Pochopitelně se vztahují k Vánocům (Candy Cane, Gingerbread, Krampus). Hlavního záporáka výborně ztvárnil John Leguizamo, vždycky zanechávající lepší dojem, když netvoří absurdní postavičku v bijáku Baze Luhrmana. Ano, i coby Tybalt se musel v Romeovi + Julii podřídit dosti kýčovitě stylizovanému konceptu, který nedovoloval rozvinout opravdovský potenciál této postavy tak, jak ji napsal William Shakespeare. Ostatně tohle tady platí o vícero figurách.

Coby Scrooge pronáší rodák z Bogoty svoje repliky s patřičnou úderností a nechová se jako záporák jenom proto, že ve filmu prostě nějaký musí být. Má jasně danou motivaci a stejně jako Chuck Norris nemyslí, protože ví. Dům Lightstoneových si nevybral náhodou, tak jako zloději v případě McCallisterových v Sám doma, na který Šílená noc v jedné scéně s pastmi vcelku vtipně odkazuje. A přestože tam sledujeme podívanou rodinnou a tady do patnácti roků nepřístupnou, brutalita, s jakou jsou pasti účinné, se v některých ohledech zase až tolik neliší. Dvojka šla v tomto směru tenkrát ještě dál, nicméně se rozhodně nedá předpokládat, že bychom se sequelu dočkali i v případě Šílené noci.

 










 

V první hlavní roli od Hellboye se David Harbour pustil do další svérázné postavy. Jeho Santa Claus jednak není úchyl, jednak má trochu pozměněný oblek, a jednak má tedy pochybnosti nad tím, kam lidstvo směřuje, což je satirický podtext, na který ovšem není kladen nijak zvláštní důraz. Ten totiž měl patřit akčním sekvencím, jelikož o produkci se postaral David Leitch, jenž se svými kámoši z 87North Productions stvořil několik projektů, které zaujaly především zběsilými kaskadérskými kousky. Nejdál v tomto směru zašli se třetím Johnem Wickem. V případě Šílené noci sice uvidíme zajímavé věci (kaskadéři byli ve větší míře nepřekvapivě obsazeni i do hereckých rolí), ale nikoli takové, jaké by nabídly výraznější nadstavbu. Dočkat jsme se klidně mohli i vikinské bitvy, protože právě z tohoto mořeplaveckého národu bojovníků pozdější Santa vzešel. Na to však při dvacetimilionovém rozpočtu asi nezbyly peníze, takže neuvidíme ani tento jeho netradčiní přerod.

Šílená noc přišla s námětem, z jakého se dalo vykřesat mnohem víc výživného a zábavného. Troufám si tvrdit, že dokonce natolik, že tenhle film byl v hodnocení velkým adeptem na jasných deset hvězdiček. Víme, že Tommy Wirkola má občas problémy s udržením optimálního rytmu. A taky má trochu specifičtější smysl pro humor, nicméně právě díky tomu dojde na momenty, kdy se smějeme, přestože víme, že bychom se správně smát neměli. Tenhle záměr tvůrcům vyšel, zatímco ten, že plánovali s Šílenou nocí stvořit klasiku, která se stejně jako Smrtonosná past nebo zmíněný Sám doma zařadí k titulům, bez jakých si prosincové svátky pomalu nelze přestavit, se patrně minul účinkem. Na to ta nadsázka zůstává nedostatečná a tuctová pointa je zcela zjevná už od té úvodní scény. To znamená, že tahle podívaná nepatří k těm, které jsou tak ujeté (jako například Kulky spravedlnosti nebo právě Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic), že nepotřebujeme znát ani odpovědi na žádné nezodpovězené otázky. Zamrzí. Fakt zamrzí.

FOTO: CinemArt