Kost z kotníku zůstala po nehodě na silnici, motorkář dostal 3D implantát

Od unikátní operace ještě neuplynuly ani čtyři měsíce, přitom Josef Ondráček už bez problémů a hlavně bez berlí chodí, třeba i do schodů. „Dostal jsem druhou šanci, znovu jsem se narodil. Je to až neskutečné, jak mě tady v nemocnici dali dohromady,“ usmívá se povoláním automechanik z brněnské Líšně.

V první polovině května si vyjel na motorce přes Brno. Jenže v místě, kde jsou na silnici vyjeté hluboké koleje v asfaltu, se mu smýklo přední kolo stroje. Jel přitom rychlostí 100 kilometrů v hodině.

„A pak už jsem jen padal. Necítil jsem bolest, ale měl jsem pocit, že mám nohy ve vzduchu. Nechápal jsem, kde se vzala krev, protože jsem si nebyl schopný uvědomit, že mám otevřenou zlomeninu,“ líčí Ondráček.

8 fotografií

Po pádu měl zablokovanou krční páteř, která ohrožovala míchu. Měl také pochroumaný loket, který dodnes plně nerozhýbal. Otevřená zlomenina levé nohy kolem kotníku byla z hlediska ohrožení života teprve třetí v pořadí.

„Když jsme pacienta přebírali, zjistili jsme, že rána je znečištěná. Navíc kus hlezenní kosti úplně chyběl. Záchranáři nám sice v sáčku donesli její úlomky, ale byly tak malé, že kost nešlo rekonstruovat. To, co v noze zůstalo, bylo také příliš malé na to, aby pohyb mohl být zachován. A navíc kus kosti zůstal na silnici,“ popisuje lékař Milan Krtička, přednosta Kliniky úrazové chirurgie Fakultní nemocnice Brno.

Znehybnění, nebo pokus

V sérii nutných a bezodkladných operací se lékařům začal v hlavě rodit plán, jak Ondráčkovi pomoci a zkusit mu hybnost do nohy vrátit. Hlezenní kost na sebe nemá navázaný žádný sval, jen vazy a chrupavku. Navíc má špatné cévní zásobení, proto by mohla velmi rychle odumřít. A v noze by vznikla artróza.

„Jedinou možnost, kterou jsme dosud měli, bylo znehybnění kloubu. To jsme ale nechtěli dopustit. A tak jsme se rozhodli, že využijeme 3D tisku a provedeme takovou operaci, kterou před námi nikdo v Česku, ale ani ve střední a východní Evropě nikdo neprovedl,“ líčí Krtička.

Lékaři nejdříve udělali CT obou kotníků, v levém zela díra, snímek pravé nohy zrcadlově překlopili a podle něj udělali formu na cementový odlitek, takzvaný spacer. „Slouží jako výplň, aby se noha nezdeformovala. Navíc byl napuštěný antibiotiky a léčil tak nohu zevnitř. Tento spacer jsme do nohy voperovali na dočasnou dobu. Pasoval natolik, že pacient s ním mohl rehabilitovat,“ vysvětluje Krtička.

Zatímco Ondráček rehabilitoval, na jiném místě se odehrával de facto vývoj nového implantátu. Lékaři pomocí rentgenů, CT snímků a počítačových programů vymodelovali hlezenní kost a vytiskli ji na 3D tiskárně.

„Přestože jsou pravá a levá noha totožné, jen zrcadlově obrácené, museli jsme si být jistí, že nenastala odchylka, že implantát bude opravdu pasovat. Proto jsme využili možnosti Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a na pitevně jsme si operaci několikrát vyzkoušeli na několika různých kadaverozních končetinách, tedy tělech darovaných pro lékařské účely,“ dodává Krtička.

„Na motorku nesednu“

Teprve až si byli lékaři naprosto jistí, že mají finální podobu implantátu, poslali model a všechna jeho data firmě Prospon, která jako jediná v Česku získala akreditaci pro tisk titanových implantátů.

Finální operaci, při níž titanovou hlezenní kost Ondráčkovi voperovali zpět do nohy a zafixovali ji dvěma šrouby, provedl lékařský tým Krtičky, Jakuba Šrámka a Martina Chovance a dalších v červenci. V srpnu už pacient udělal první kroky bez ortézy.

„Vždycky, když místem projíždím, zamrazí mě. Nikoho jsem neposílal, aby kost hledal, ani kamarád, který mi volal rychlou, ji nesebral. Na motorku bych sám za sebe neměl problém sednout, ale spousta lidí se o mě bála, proto na ni asi kašlu,“ říká dnes Ondráček. Na památku si z nemocnice odnesl alespoň model kosti.

Ani náklady na operaci nebyly příliš vysoké, a to díky univerzitní půdě, na níž se implantát vyvíjel. „Náklady pro pacienta se budou vztahovat pouze na samotnou operaci. A to řeší pojišťovna,“ doplnila mluvčí FN Brno Veronika Plachá.