Pokračování jedné z těch zdařilejších marvelovek je konečně tady, ale přináší s sebou i velký zármutek. Protože v roce 2020 zemřel herec Chadwick Boseman – původní představitel Black Panthera a rovněž král Wakandy T’Challa.
A kvůli tomu museli tvůrci udělat velký krok zpět a vymyslet, jak s příběhem nadále naložit. A rozhodně to nebylo lehké, protože Boseman byl hlavním aktérem prvního filmu. Režisér Ryan Coogler se ale této výzvě postavil čelem a udělal vše pro to, aby byla Bosemanova památka uctěna ve filmu se vší grácií.
Příběh se začne odehrávat po úmrtí krále T’Chally a ukazuje, jak se lidé vyrovnávají se zármutkem a překonávají ztráty blízkých. V pokračování, kde se Wakanda postaví Namorovi (Tenoch Huert) a podmořskému národu Talokanů, si své role zopakuje hned několik herců. Nechybí Letitie Wright, Lupita Nyong’o, Winston Duke, Angela Basett, Danai Gurira ani Martin Freeman. Skvělé herecké obsazení je zpět.
V předchozím snímku jsme viděli Shuriinu (Wright) lásku a úctu ke svému bratrovi (Boseman). Chemie mezi nimi tehdy naprosto fungovala. Nyní můžeme sledovat její realistické ztvárnění toho, když o někoho přijdete, zejména pokud se jedná o člena rodiny. Od Wrightové jsem čekal, že bude hodně zasažena do děje, ale to, že potáhne celý film a dostane nejvíce času na plátně, mě překvapilo, ale hlavně na mě udělalo dojem. Shuri vnitřně bojuje s nečekaným zármutkem a je pro ni těžké se s tím vyrovnat.
Bassettová podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Královna Ramonda už ztratila svého manžela, a nyní se musí vypořádat se ztrátou vlastního syna. Přesto si Ramonda, na rozdíl od své dcery Shuri, svůj zármutek uvědomuje a prochází různými fázemi, které s tím souvisejí. Wrightová a Bassettová spolu mají několik silných scén, které jsou místy emočně silné. To svědčí o jejich hereckých výkonech a i o samotném scénáři. Ramonda je svědkem bolesti své dcery a chce jí pomoci, ale zároveň na ni příliš netlačí. Ramonda se uchýlí k víře, zatímco Shuri spíše ke své vědě a technice.
Když jsem poprvé uviděl na plátně Namora (Huert), tak jsem si paradoxně vzpomněl na DC univerzum. Jako kdyby Marvel chtěl mít vlastního Aquamana. Ale oba dva se liší v temperamentu, původu i přesvědčení. Huertova postava je extrémně komplexní a je jedním z prvních potvrzených mutantů, které v MCU uvidíme, což by nemuselo být špatné.
Vzhledem k tomu, že Namor hraje ve filmu významnou roli, není překvapením, že se valná část filmu odehrává pod vodou. Vizuálně byly vodní sekvence zdařilé, ale ne dokonalé. Především při pohledu na obličeje určitých postav. Ale přenesly nás do nového světa, který jsme v MCU ještě neviděli. Podmořský vizuál byl dosti podobný jako v Aquamanovi.
Když Namor bojoval, tak vše vypadalo plynule. Tvůrci odvedli dobrou práci při zachycení jeho síly a zároveň to působilo odlišně oproti světu, ve kterém se vše odehrává. Když Namor a Talokani bojují s Wakanďany, dočkáme se epických bojových scén, které jsou výborné.
Zajímalo mě, jak se vypořádají s Nakiou, která opustila Wakandu a rozhodla se žít na Haiti. V samotné podstatě je na ní vidět, že je stále zasažená ztrátou, ale ve srovnání s některými jinými postavami je z ní cítit určitý klid. Nakonec ale pochopíte proč. Okoye (Gurira) byla dalším z vrcholů tohoto filmu. Jako generálka má ke královně a Shuri asi nejblíže a ztráta T’Chally ji stejně tak hluboce zasáhla. Byl jsem nadšený škálou emocí, které Gurira v průběhu filmu předváděla. A bylo to vskutku intenzivní.
V průběhu vidíme, jak se M’Baku (Duke) stále více střetává se všemi obyvateli Wakandy, nejen s Džabari. Ačkoli je tento film místy skličující, tak právě Duke do určitých scén vnáší jakousi lehkost a ono to zcela funguje. Sledovat vývoj jeho postavy je potěšující.
Je těžké srovnávat pokračování s prvním filmem, protože to bylo v mnoha ohledech odlišné, vzhledem k okolnostem. Coogler přinesl epické a emotivní pokračování, které je skvělou poctou již zmiňovanému Chadwicku Bosemanovi. Wakanda nechť žije je jedním z nejambicióznějších pokračování v rámci MCU. Wrightová, Bassettová a Huert do svých rolí dávají naprosto všechno.
Snímek by každopádně snesl i kratší stopáž, protože mi to přišlo místy vynuceně natahované a kazilo mi to tak celkový dojem. MCU nám v poslední době servíruje zcela odlehčené snímky, které jsou navíc jak přes kopírák a vyhýbají se vážnějším tónům. To ale neplatí pro Wakandu nechť žije. Může se tak právem řadit k jedné z nejvážnějších marvelovek vůbec, samozřejmě až po Avengers: Infinity War a Endgame. Po dlouhé době se však jedná o solidní počin, tak trochu zázrak a možná nejlepší projekt čtvrté fáze.
Očima Tomáše Leska: Marvel Studios po Avengers: Endgame až na pár světlých výjimek servírují jedno zklamání za druhým a kvalitativně jsou jejich snímky přinejlepším průměrné. Když už by si jeden byl zvykl, že ho prostě už superhrdinský žánr nemá příliš čím překvapit, přijde velmi dobrý film. S velkým překvapením tak mohu říci, že nový Black Panther je nejzajímavějším a dost možná i nejlepším filmem čtvrté fáze MCU. A to je vzhledem k tomu, že mě první díl tolik nenadchl a působil na mne jako průměrná marvelovka v hezkém prostředí a od dvojky jsem velká očekávání neměl, opravdu překvapení. Zvědavost, jak se tvůrci popasují s úmrtím představitele hlavního hrdiny, aby film nebyl jen jednou velkou poklonou, ale i se příběhově dál rozvíjel, vystřídalo velmi záhy čisté nadšení. Wakanda Forever (český podtitul odmítám použít) je spektákl, kde je sice kopa akce, zdaleka nejsilnější je ale po stránce příběhu a hereckých výkonů, kde se nebojí poskytnout zajímavou mytologii okolo Namora (která je oproti komiksům mnohem zajímavější a lépe zapadá do celkového pojetí děje), ale i skutečně silné a přitom citlivé drama o ztrátě blízké osoby a hledání sama sebe. Zároveň nám snímek představuje i nové charaktery a lokace, které budou mít v budoucnu rozhodně velkou roli. A co víc – všechno to dělá výborně a nesmírně šikovně i v kontextu celého univerza, které rozšiřuje o poutavý zážitek. Podtrženo sečteno, máme před sebou překvapení roku a jednoznačně nejlepší letošní komiksový film, u kterého vám ani nebude vadit bezmála tříhodinová stopáž.