pro Kosu objevil Germanicus
Dnešní Kosa se monotematicky věnuje dnešním americkým volbám. Přítel Germanicus mi poslal link na nejnovější článek dalšího z mých svatých na orloji – Jeffrey Sachse. Který vám sto pro mainstream nikdy nenabídne. Nejen ten ufuněný a v ne/informačním bahně se pinožící český/slovenský, ale kupodivu ani americký. Sachs pro něj nejspíš není dostatečnou autoritou, Na rozdíl od třeba Grety a podobných pomatenců. No nic. Kosa to alespoň ve svém skoro nepostřehnutelném mikrokosmu zkusí napravit.
Germanicus dal link a můj překladač obstaral zbytek práce s
Biden’s Foreign Policy Is Sinking the Congressional Dems—and Ukraine
Jeffrey D. Sachs* – Společné sny
Zástupná válka mezi USA a Ruskem devastuje Ukrajinu, ironií je, že ve jménu záchrany Ukrajiny.
Prezident Joe Biden podkopává vyhlídky své strany v Kongresu prostřednictvím hluboce chybné zahraniční politiky. Biden věří, že v ukrajinské válce je v sázce globální reputace Ameriky, a důsledně odmítá diplomatické východisko. Válka na Ukrajině v kombinaci s narušením ekonomických vztahů vlády s Čínou zhoršuje stagflaci, která pravděpodobně daruje jednu nebo obě komory Kongresu republikánům. Ještě horší je, že Bidenovo odmítání diplomacie prodlužuje zničení Ukrajiny a hrozí jaderná válka.
Biden zdědil ekonomiku sužovanou hlubokým narušením globálních dodavatelských řetězců způsobeným pandemií a nevyzpytatelnou obchodní politikou Trumpa. Namísto toho, aby se Biden snažil uklidnit vody a napravit poruchy, eskaloval americké konflikty s Ruskem i Čínou.
Biden napadl vůdce republikánské menšiny ve Sněmovně reprezentantů Kevina McCarthyho za to, že vyjádřil pochybnosti o dalším velkém finančním balíčku na Ukrajině, a prohlásil : „Oni [republikáni sněmovny] řekli, že pokud vyhrají, není pravděpodobné, že budou financovat – aby pomohli – nadále financovat Ukrajinu, ukrajinskou války proti Rusům. Tihle chlapi to nechápou. Je mnohem větší než Ukrajina – je to východní Evropa. Je to NATO. Jsou to skutečné, vážné, vážné důsledky. Nemají smysl pro americkou zahraniční politiku.“ Podobně, když skupina progresivních demokratů v Kongresu naléhala před pár dny na jednání o ukončení ukrajinské války, byli tito demokraté rozhořčeným Bílým domem donuceni odvolat svou výzvu k použití diplomacie.
Biden věří, že americká důvěryhodnost závisí na rozšíření NATO na Ukrajinu, a pokud to bude nutné, na porážce Ruska ve válce na Ukrajině, aby se toho dosáhlo. Biden opakovaně odmítl zapojit se do diplomacie s Ruskem v otázce rozšíření NATO. To byla vážná chyba. Rozdmýchalo to zástupnou válku mezi USA a Ruskem, ve které je Ukrajina devastována, ironicky ve jménu záchrany Ukrajiny.
Celá problematika rozšiřování NATO je založena na americké lži z 90. let. USA a Německo slíbily Gorbačovovi , že se NATO posune „ani o palec na východ“, pokud Gorbačov rozpustí sovětskou vojenskou alianci Varšavské smlouvy a přijme znovusjednocení Německa. Spojené státy věrolomně – a s typickým cynismem – dohodu porušily.
V roce 2021 mohl Biden vycouvat z ukrajinské války, aniž by obětoval jediný životně důležitý zájem USA nebo Ukrajiny. Bezpečnost USA absolutně nezávisí na rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii. Rozšiřování NATO hlouběji do oblasti Černého moře ve skutečnosti podkopává bezpečnost USA tím, že staví USA do přímé konfrontace s Ruskem (a další porušení slibů učiněných o tři desetiletí dříve). Bezpečnost Ukrajiny nezávisí ani na rozšiřování NATO, což prezident Volodymyr Zelenskyj při mnoha příležitostech uznal.
Ruský prezident Vladimir Putin od roku 2008 opakovaně varoval USA, aby udržely NATO mimo Ukrajinu, oblast životně důležitých bezpečnostních zájmů Ruska. Biden stejně rozhodně trval na rozšíření NATO. Putin se na konci roku 2021 naposledy diplomaticky pokusil zastavit rozšiřování NATO. Biden ho úplně odmítl. To byla nebezpečná zahraniční politika.
Jakkoli to mnozí američtí politici nechtějí slyšet, Putinovo varování před rozšiřováním NATO bylo reálné i výstižné. Rusko nechce na své hranici těžce ozbrojenou armádu NATO, stejně jako by USA nepřijaly na americko-mexické hranici těžce ozbrojenou mexickou armádu podporovanou Čínou. To poslední, co USA a Evropa potřebují, je dlouhá válka s Ruskem. A právě tam nás přivedlo Bidenovo naléhání na rozšíření NATO o Ukrajinu.
USA a Ukrajina by měly přijmout tři naprosto rozumné podmínky pro ukončení války: vojenskou neutralitu Ukrajiny; Rusko de facto drží Krym, domov jeho černomořské námořní flotily od roku 1783; a vyjednaná autonomie pro etnicko-ruské regiony, jak požadovaly Minské dohody, ale které se Ukrajině nepodařilo zavést.
Místo tohoto rozumného výsledku Bidenova administrativa Ukrajině opakovaně říkala, aby bojovala dál. Studenou vodu to polilo jednáním v březnu, kdy Ukrajinci uvažovali o vyjednaném ukončení války, ale místo toho odešli od jednacího stolu. Ukrajina v důsledku toho těžce trpí, její města a infrastruktura se proměnily v trosky a v následných bitvách umírají desítky tisíc ukrajinských vojáků. Přes všechny vychvalované zbraně NATO Rusko nedávno zničilo až polovinu ukrajinské energetické infrastruktury.
Mezitím obchodní a finanční sankce proti Rusku pod vedením USA zaznamenaly boom. S přerušením ruských energetických toků se Evropa nachází v hluboké hospodářské krizi s nepříznivými dopady na americkou ekonomiku. Zničení ropovodu Nord Stream dále prohloubilo evropskou krizi. Podle Ruska to provedli agenti Spojeného království, ale téměř jistě s účastí USA. Připomeňme, že v únoru Biden řekl , že pokud Rusko napadne Ukrajinu, „ukončíme to [Nord Stream]. „Slibuji že,“ řekl Biden, „my to zvládneme.“
Bidenova chybná zahraniční politika také přinesla to, před čím varovaly generace zahraničněpolitických stratégů od Henryho Kissingera a Zbigniewa Brzezinského: vtažení Ruska a Číny do pevného objetí. Dokázal to dramatickou eskalací studené války s Čínou přesně ve stejnou dobu, kdy vede horkou válku s Ruskem.
Od začátku svého předsednictví Biden ostře omezil diplomatické kontakty s Čínou, rozdmýchal nové kontroverze ohledně dlouhodobé americké politiky jedné Číny, opakovaně volal po větším prodeji zbraní na Tchaj-wan a zavedl globální zákaz vývozu špičkových technologií do Číny. Obě kongresové strany se spojily v této destabilizující protičínské politice, ale cenou je další destabilizace světa a také ekonomiky USA.
Stručně řečeno, Biden zdědil obtížné ekonomické dědictví – pandemii, nadměrnou likviditu Fedu vytvořenou v roce 2020, velké rozpočtové deficity v roce 2020 a již existující globální napětí. Ekonomické a geopolitické krize však spíše vyhrotil, než aby je vyřešil. Potřebujeme změnu zahraniční politiky. Po volbách bude důležitý čas na přehodnocení. Američané a svět potřebují hospodářskou obnovu, diplomacii a mír.
Nemyslím, že má sebemenší smysl Jeffrey Sachse sebeméně doplnit. A zítra ráno uvidíme, jaký názor mají američtí voliči na to, co se děje na Ukrajině a ve Washingtonu.