Významný americký expert na kubánskou krizi zhodnotil současnou eskalaci ukrajinského konfliktu. Nabízíme dva úryvky z jeho nejnovějšího rozhovoru.
„Pokud se vrátíme ke kánonu jaderné strategie a ke knize Hermana Kahna o eskalaci nebo k obecným teoriím, pak je zřejmé, že pokud spolu dvě strany soupeří a jedna z nich má výhodu, je zde pokušení postoupit na další příčku na žebříčku eskalace, a proto je zde motivace k eskalaci. A pokud má skutečně jedna strana v této dimenzi významnou výhodu nad druhou stranou, změní to pro soutěžitele fakta na místě a může to vést k řešení. Tak například v kubánské raketové krizi, když se John Kennedy rozhodl uvalit na ostrov Kuba blokádu nebo karanténu, využil toho, že Spojené státy měly v této oblasti drtivou konvenční vojenskou převahu – a že tedy z pohledu Sovětského svazu šlo o situaci, kdy se skutečně díval na někoho, kdo má významně vyšší vojenské schopnosti. Pokud by na ně došlo, protože jeden je 90 mil od amerických břehů, druhý 7 000 mil od Sovětského svazu. Takže tvrzení, že v některých případech si posunutím nahoru na žebříčku eskalace můžete vytvořit výhodnější pozici pro svůj tým oproti tomu druhému, je jistě správné. Nyní, když člověk postupuje po žebříčku eskalace nahoru, je fakt, že pokud uděláte jeden krok na žebříčku a na dalším kroku nahoru máte výhodu, pak jste ve velkém pokušení udělat ten další krok. Otázkou je tedy skutečně relativní síla stran na různých stupních eskalačního žebříčku.“
„Kdyby to bylo na mně, kdybych byl poradcem dospělých v Moskvě i ve Washingtonu, řekl bych, že jsme zašli dost daleko na to, abychom viděli, jak špatné by to mohlo být, kdybychom se ocitli ve světě, kde se používají jaderné zbraně. Myslím si, že skutečnost, že za více než sedm desetiletí dospěly státy k závěru o nepoužitelnosti jaderných zbraní v rámci běžných mezinárodních vztahů mezi velkými jadernými mocnostmi, je významným faktorem toho, že jsme měli sedm desetiletí bez války velmocí – což je historicky velmi anomální. Domnívám se tedy, že tam, kde se nyní nacházíme, jak pro Putinovo Rusko, tak pro USA vedené Bidenem a západní alianci, je čas hledat východisko pro všechny strany. A vím, že do toho vlády vkládají určitou energii, a přál bych si, aby jí bylo více. Myslím, že jsme se v tuto chvíli vyhrotili dost na to, abychom se dohodli.“
Celý rozhovor, který se mimo jiné věnoval také vztahům mezi USA a Čínou z pohledu Thukydidovy pasti najdete zde (ruština).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.