Letošní COP je považována za konferenci, která přinese globálnímu jihu konkrétní opatření a závazky týkající se snižování emisí a také financování ztrát a škod způsobených změnou klimatu.
Hledání řešení klimatických změn připomíná tragédii společných statků, kdy sousedé využívají společné statky, například pastviny nebo zavlažovací rybník, ale jejich nadměrné využívání vede k degradaci společného zdroje, upozorňují Víctor Resco de Dios a Miguel Ángel de Zavala Gironés v příspěvku pro The Conversation. Tváří v tvář situaci, která poškozuje všechny zúčastněné – v tomto případě nekontrolovatelné emise skleníkových plynů – nejsou aktéři schopni dosáhnout konsenzuálního stanoviska, které by zaručilo společné dobro, tj. omezení globálního oteplování pod 2 ℃.
Za účelem řešení této „tragédie“ pořádá OSN ve dnech 6. až 18. listopadu v egyptském Šarm aš-Šajchu 27. summit o změně klimatu (COP27).
Co jsou a k čemu slouží schůzky COP?
V roce 1992 byla na Summitu Země v Riu de Janeiru, známém spíše jako konference v Riu de Janeiru, mimo jiné uzavřena Rámcová úmluva o změně klimatu (UNFCCC). Summity známé jako konference smluvních stran (COP – Conference of the Parties) jsou jedním z nástrojů, které se snaží dosáhnout závazných mezinárodních dohod o snižování emisí.
UNFCCC pořádá každoročně konference smluvních stran, od první v roce 1995 v Berlíně až po loňskou 26. konferenci v Glasgow. Asi nejznámější byla třetí konference (COP3) v roce 1997, na níž byl přijat Kjótský protokol: soubor závazků k dosažení dekarbonizace společnosti a omezení škod způsobených změnou klimatu.
Další mimořádně významnou konferencí COP byla COP21, která se konala v roce 2015 v Paříži. Země zde podepsaly dohodu o omezení globálního oteplování na 2 ℃. Její součástí byla také snaha omezit ho na 1,5 ℃.
Co se stalo na konferenci COP26?
Loňská konference smluvních stran podle mnohých nesplnila očekávání, ale určitého pokroku bylo dosaženo.
Očekával se pevný závazek nulových emisí do roku 2050, aby se zachovala možnost omezit globální oteplování na 1,5 ℃. To vyžadovalo 45% snížení emisí v roce 2030 ve srovnání s emisemi v roce 2010. Podepsané dohody nás však nasměrovaly k průměrnému nárůstu teploty o přibližně 2,4 ℃.
Obzvláště frustrující byla jednání na poslední chvíli, kdy se těsně před ukončením jednání změnil termín „postupné odstraňování“ uhlíku na „postupné snižování“.
Další klíčovou otázkou na konferenci COP26 bylo, jak financovat čistý rozvoj v chudších zemích a jak jim kompenzovat škody, které utrpěly v důsledku změny klimatu, za niž jsou zodpovědné průmyslovější země. Na COP15 v Kodani v roce 2009 byl pro rozvojové země přislíben klimatický fond ve výši 100 miliard dolarů ročně od roku 2020. Současné částky jsou stále hluboko pod tímto cílem.
Co můžeme očekávat od konference COP27?
Letošní COP je považována za konferenci, která přinese globálnímu jihu konkrétní opatření a závazky týkající se snižování emisí a také financování ztrát a škod způsobených změnou klimatu.
Byla nazvána „Africkou konferencí smluvních stran“, protože se od ní očekávají důležité závazky zejména pro africký kontinent. Ten je z environmentálního a sociálního hlediska jedním z nejzranitelnějších kontinentů vůči změně klimatu, ale paradoxně jedním z nejméně zapojených do historické kumulace emisí.
Navzdory dohodám z předchozích konferencí smluvních stran OSN odhaduje, že emise v roce 2030 budou vyšší než v roce 2010, což vylučuje možnost omezit oteplování pod 2 °C. Očekává se proto, že COP27 bude tou, na níž budou zavedeny účinné politiky snižování emisí.
Riziko greenwashingu
Očekává se také, že COP27 přinese významný pokrok v boji proti odlesňování tropických oblastí. Suchozemské ekosystémy mají zásadní význam v boji proti změně klimatu, neboť pohlcují 25 % emisí skleníkových plynů.
Musíme však být ostražití, aby se případné založení Partnerství lídrů v oblasti lesů a klimatu (FCLP – Forests and Climate Leaders’ Partnership) nestalo propagandistickou strategií nebo greenwashingem, který by umožnil velkým podnikům pokračovat v emisích a schovávat se za nekontrolované a nemonitorované výsadby stromů, které často způsobují více škod na životním prostředí než užitku a podkopávají zájmy domorodých komunit.
Dopad války na Ukrajině
Válka na Ukrajině poukázala na zranitelnost Evropy v důsledku závislosti na fosilních palivech a na nutnost přehodnotit její energetický model. Po desetiletích, kdy Evropa vyzývala rozvojové země k růstu prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie, je nucena jít příkladem a pevně se zavázat k využívání energie z jiných než fosilních paliv. Jinak bude její důvěryhodnost a možnost ovlivňovat globální energetickou transformaci podkopána.
Lze také předpokládat, že USA se budou snažit posílit své vedoucí postavení v oblasti technologií prosazováním ambiciózních iniciativ a získat pozice ztracené za předchozí administrativy.
Dalším možným důsledkem války je, zda vzniklý nový geopolitický status quo ovlivní emise. Kromě tradičního vlivu západních zemí je v Africe stále více přítomna Čína, což může být podnětem k uzavření důležitých dohod, které posílí její pozici na kontinentu.
Je mezinárodní spolupráce skutečně možná?
COP jsou často prožívány s určitým optimismem a nadšením před jejich zahájením a se zklamáním po jejich ukončení. Nahrazení hlavního zdroje energie – fosilních paliv – a současného krátkodobého modelu hospodářského růstu je nesmírně složité. Výsledek bude znám až po skončení dvanáctihodinového jednání v závěrečný den.
Ať už bude konečný výsledek jakýkoli, vědecká komunita musí sehrát klíčovou roli při důsledném dokumentování dopadů změny klimatu, budoucích rizik pro různé regiony a integraci sociálního hlediska s ekologickým. Různé studie ukazují příklady možných konsenzuálních řešení, která by zabránila nadměrnému využívání společných zdrojů a v konečném důsledku tragédii.
Autoři: Víctor Resco de Dios (profesor lesního inženýrství a globálních změn, Universitat de Lleida), Miguel Ángel de Zavala Gironés (profesor ekologie, Universidad de Alcalá).
Zdroj: The Conversation, „COP27: what to expect“ (02.11.2022)
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Stephen and Helen Jones from England, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons