Vládní pomoc českým firmám je pomalá a neúčinná, říká viceprezident profesního svazu Chaloupecký

Čína se stane ve střednědobém horizontu největší ekonomikou světa. Svaz průmyslu a dopravy by uvítal, kdyby české firmy a podnikatelé měli stejné podmínky z hlediska výměny zboží s ČLR jako jejich partneři, respektive konkurenti ze zemí Evropské unie. Považovali bychom za správné, aby kroky naší politické reprezentace v této oblasti byly srovnatelné formou a obsahem s kroky politických garnitur v zemích EU, co se týká dopadů na podnikatelskou sféru, řekl v rozhovoru pro iportaL24.cz viceprezident Svazu průmyslu a dopravy František Chaloupecký.

Jako viceprezident Svazu průmyslu a dopravy máte v gesci několik oblastí. Můžete nám je přiblížit?

V úvodu chci konstatovat, že Svaz průmyslu a dopravy ČR je členem Tripartity, kde zastupujeme zaměstnavatele. Máme víc jak 11 tisíc členů, ať už kolektivních, nebo individuálních.

Co se týká mě, tak já mám v gesci mimo jiné péči o členskou základnu, kde probíhají pravidelné schůzky jak s kolektivními, tak s individuálními členy. Dále mám v gesci oblast legislativy, což je do jisté míry zcela zásadní oblast, protože tam se odehrává snaha o vytváření a udržování transparentního, předvídatelného a férového podnikatelského prostředí.

No a pak mám v gesci ještě dvě oblasti, a to je majetek Svazu a vazba na teritorium Čínské lidové republiky. To je základní informace, pokud jde o Svaz a mojí pozici jako viceprezidenta. Co se týká orgánů a funkce viceprezidentů, může mít Svaz sedm viceprezidentů, dneska jich je šest dlouhodobě zvolených a předpokládáme, že na nejbližší valné hromadě v Ostravě bude potvrzen sedmý člen, a to Martin Jahn, který je ve vedení koncernu Škoda Auto, což je individuální člen našeho Svazu.

Jedním z úkolů Svazu průmyslu a dopravy je hájit zájmy zaměstnavatelů – ekonomické, hospodářské, legislativní. Jaké jsou v současné době největší požadavky členů svazu?

Tady bych připomenul, že na nedávném Mezinárodním Strojírenském veletrhu v Brně, který bývá pravidelně zahájen Sněmem Svazu průmyslu a dopravy ČR, jsme předložili vládě dokument »7 úkolů pro vládu«. Bohužel, premiér Petr Fiala byl přítomen jen po určitou část jednání, což byla škoda, ale toto chápeme a respektujeme, protože měl rozhovory týkající se předsednictví Evropské unie. Už méně ale rozumíme tomu, že tam byli přítomni jenom tři ministři. Vicepremiér Marian Jurečka se zdržel velmi krátce. Dále tam byl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který převzal po premiérovi řízení a převzal také povinnost odpovědět na naše otázky, a dále ministr dopravy Martin Kupka.

Materiál, který jsme pro vládu připravili, se týká energetiky, trhu práce, kvalifikací, rozvoje digitální ekonomiky, podpory exportu, průmyslového výzkumu, vývoje, inovací a zlepšení podnikatelského prostředí. Musím říct, že jsme skutečně nebyli nadšeni nepřítomností ministrů. Myslím si, že například paní ministryně Helena Langšádlová, pod níž spadá bod týkající se inovací, zcela jistě není tak zaneprázdněná, aby tam nemohla být přítomná. Na tohle jsme samozřejmě upozornili, mluvil o tom pan prezident Svazu Jaroslav Hanák, mluvil jsem o tom já i další kolegové. Tento dokument shrnuje naše základní požadavky a upozornění na velmi složité řešení v těchto oblastech. Nyní čekáme od vlády, že bude konat.

V médiích můžeme číst články viceprezidenta pro hospodářskou politiku Radka Špicara, který je do jisté míry velmi korektní a dneska už i on hovoří zcela jasně, že situace je naprosto neudržitelná z hlediska podpory vlády a jednotlivých resortů, především nyní v oblasti energetiky.

Vy jste se ve svém vystoupení podrobně zabýval bodem 7 – zlepšení podnikatelského prostředí. Na co konkrétně jste se zaměřil?

Tato oblast jednak spadá do mojí kompetence, ale také tam je jedna z věcí, která nás velmi trápí, a to je rekodifikace stavebního práva. Na tomto zákonu, který je dneska rozcupován a částečně posunut v Poslanecké sněmovně do neznáma, jsme my všichni autoři pracovali čtyři roky. Netvrdím, že to je zcela ideální návrh, můžeme k tomu mít připomínky, a také jsme počítali s tím, že v reálném čase dojde k určitým úpravám. Došlo však k tomu, že to bylo víceméně zrušeno a jsou časová období, kdy neplatí vůbec nic. Tohle nás velmi mrzí a musím říct, že stávající vláda a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš tyhle věci vůbec nezvládli a dovedli to do špatných konců.

Nemáme z toho dělat politikum, tak mohu jenom konstatovat to, co jsem říkal v Brně, že dneska jsme opět na cca 134. místě z hlediska rychlosti procesů, někde po boku Tanzanie, a to je velmi tristní.

Tady bych ještě chtěl podotknout, že na tyto výtky reagoval ministr dopravy, jeden ze dvou, kteří tam zůstali a česky řečeno, já jsem mluvil o voze a on o koze.

Velkým problémem dnešní doby je energetická krize. Jak se tato skutečnost projevuje u členů Svazu průmyslu a dopravy?

Musím konstatovat, že v současné době z hlediska zastropování cen energií velké firmy nejsou pokryty vůbec. Tato situace se projeví v I. kvartále příštího roku a bude zcela jistě velmi složitá. Samozřejmě, pokud velké firmy nebudou schopny fungovat, bude to mít katastrofální dopad také na řetězce dodavatelských a subdodavatelských firem. Ta situace je velmi složitá, protože když vedení takového koncernu, jako Volkswagen, které je velmi obezřetné a opatrné ve svých výrocích, otevřeně mluví o tom, že v případě, že nebude zaručena funkčnost firem, jako je Škoda Auto, tak počítá s přemístěním výroby ze střední Evropy, tak to je podle mě velmi silné varování. Jde o mimořádně nebezpečnou záležitost, protože to jsou zcela nevratné věci. Tohle bychom měli mít na zřeteli, a proto máme tak silné obavy.

Musím připomenout, že jsme přežilidva roky covidu, sice dost dobrodružně, ale přežili jsme je, a nyní dostáváme opět velmi těžké rány. Konkurenceschopnost našich firem je vážně ohrožená, když si vezmete, že Spolková republika Německo, jako náš největší partner, nafinancuje do průmyslu 200 miliard EUR, tak naše konkurenceschopnost se úplně ztrácí.

Svaz průmyslu volá po jednotném evropském řešení. Mnohé členské státy Evropské unie však připravují koncepty, které jsou v rozporu s tím, co stanuje evropská legislativa. Měla by česká vláda na tuto skutečnost nějakým způsobem reagovat?

My voláme po evropských řešeních a uvítáme je. Nicméně to, co říkáte, je realita. Zmínil jsem Německo a jeho podporu průmyslu, stejně tak můžeme dneska mluvit o Chorvatsku, Španělsku nebo Portugalsku. Můžeme se bavit o tom, že jednotlivé země hledají východiska pro svůj průmysl, nám nezbývá nic jiného než čekat, že česká vláda v případě, že nebudou přijata evropská opatření, nabídne národní. Jinak si neumím představit, jak český průmysl bude pokračovat.

Na českém trhu panuje i obrovská disproporce. Řada firem na současné energetické krizi vydělává, jiné na to znatelně doplácejí. Vše záleží hlavně na tom, jak je firma závislá na energiích. Nabízí vláda takové řešení, které pomůže hlavně těm nejvíce postiženým?

Je to velký problém. Vláda se zatím nějakým způsobem pokouší řešit malé a střední firmy. Je tedy možné, že některé malé a střední firmy toto období mohou přečkat, ale potom jsou odvětví, jako jsou sklárny, hutě, pekárny, služby atd., kde energie je rozhodující a tam už řešení není. U velkých firem to zatím není řešeno vůbec. Neustále se hovoří o evropském řešení, to ale není funkční, a jak jsem říkal, některé země se snaží o svá národní řešení. V některých zemích tato situace není tak dramatická, ale pro Českou republiku, jako nejprůmyslovější zemi Evropské unie, je dopad fatální. Průmysl tvoří zhruba 38 % HDP a situace si vyžaduje opravdu zásadní a rychlé řešení, abychom vůbec zachránili, co půjde.

Jak bude podle vás český průmysl v dalších letech vypadat?

Podle našeho názoru je český průmysl z hlediska tvorby HDP v současné době nenahraditelný jakýmkoliv jiným segmentem. Samozřejmě, jak v době covidu, anebo i v období jiných krizí, si firmy dovedly poradit z hlediska funkčnosti, protože čeští, moravští a slezští podnikatelé mají dobrý fundament, jsou flexibilní, gramotní a pracovití. Takže je tady nějaká naděje, že tuto dobu můžeme přečkat, ale právě řetězení těchto dopadů znamená, že firmy už jsou finančně vyčerpané.

Tím se dostáváme k bankovní sféře a můžeme se podívat na schopnost financování v České republice a v zahraničí. Když dám příklad z vlastní firmy, tak úroky z finančních prostředků, které mám v bance, nejsou ani jedno procento a za úvěr platím přes 6 %. Takže financování je další zásadní věc. Zase mohu uvést příklad z vlastní zkušenosti: když jsem pomáhal řešit financování konkrétních uzavřených projektů tradiční české firmy v Egyptě, tak Česká exportní banka, která by měla tyto záležitosti řešit, zklamala na celé čáře. Bohužel, tohle je realita. České firmy mají velký problém z hlediska financování a vůbec přístupu k rozumným podmínkám z hlediska sazeb splatností atd.

Hrozí propouštění zaměstnanců?

Tento proces už začal, jenom o tom příliš nemluvíme. Firmy samozřejmě budou propouštět, už se to děje, jenom se to ještě neprojevuje ve statistikách a zatím se to neprojevuje ani na úřadech práce. Jeden z našich Klubů se nedávno setkal s ministrem financí, Zbyňkem Stanjurou, který hovořil o tom, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU, takže hospodářství funguje a šlape. To je hluboký omyl. Jak jsem o tom hovořil, největší dopady uvidíme ke konci roku a v prvním kvartálu příštího roku, kdy se to teprve promítne ve firmách.

Někdo mluví o tom, že se budou propouštět v první řadě administrativní pracovníci, ale na druhé straně se nikdo neobejde bez účtárny a dalších oddělení, které nejsou přímo ve výrobě, ale jsou nezastupitelné, jako je zajišťování exportu, kontraktů, smluv atd. Takže já si myslím, že tohle už je na stole, probíhá to, jen se to ještě neprojevuje ve statistikách.

Potom tu je další faktor, který nebude tak dramatický, ale jeho dopad bude stejný. Mnoho podnikatelů, zaměstnavatelů je ve starším věku. Vybudovali svoje firmy, pracují v nich a nyní se rozhodnou, že ukončí činnost, protože nebudou již mít sílu, nervy, možnosti dál pokračovat, a hlavně překonávat rizika. Protože když firmu vybudují a umí ji ještě ubrzdit způsobem, že vyplatí všechny závazky a zbude jim tolik, aby po těch desetiletích mohli dál žít celkem slušně, tak nemohou riskovat, že přijdou o všechno. To se může stát, protože budou mít úvěry, které jsou kryty jejich majetkem. Bude to mít dopad na zaměstnance, na daňové odvody a příjmy státu. Takže i tenhle faktor je velmi důležitý.

A jak byste v kontextu toho všeho, zhodnotil postup vlády?

Jako pomalý, neúčinný, neadekvátní situaci a bohužel horší než v mnoha zemích Evropské unie. To znamená, že dopady na naše firmy jsou opravdu možná nejdrastičtější.

Jak se díváte na rušení elektronické evidence tržeb? Opozice neustále upozorňuje na to, že stát přijde o nemalé finanční prostředky. Považujete to za správné rozhodnutí?

Svaz průmyslu a dopravy České republiky je zásadně proti zrušení elektronické evidence tržeb. Firmy to respektovaly, zařídily se podle toho, dneska víceméně 100 % firem v jakýchkoliv odvětvích zvládá EET bez problémů.

Všude říkáme, když byla zrušená povinnost, a je z toho dobrovolnost, tak to nechme aspoň na dobrovolnosti. Proč rušit něco, co funguje, a navíc to znamená určitý přínos do státního rozpočtu. Vůbec to nechápeme, chápeme jenom to, že to je zase politikum, že to je snaha za každou cenu dokázat, že my jsme tady, a zbavujeme vás vašich povinností. Není to tak, ničeho nás nezbavují, pouze se stát zbaví určitých finančních prostředků do rozpočtu. Tyto dopady ještě uvidíme.

Vy byste byl pro to, aby EET zůstalo na dobrovolné bázi?

Já bych byl pro to, aby EET zůstalo povinné. Firma, která hraje fér a platí daně, nemá důvod se něčeho bát. Nejedná se ani o žádné administrativní zatížení, jak se často mluví. Zrušení EET je chybné, jediným výsledkem bude, že se zase budou hledat zdroje a budou se hledat ve zvýšení daní, nebo zmrazení důchodů.

Česká republika je silně exportně zaměřena. Většinou se jedná o trhy Evropské unie, vysoký podíl ale zaujímaly také východní trhy, které se v podstatě rozpadly. To všechno má dopad na český průmysl. Daří se nahradit tyto trhy v jiných zemích v dostatečné míře?

K tomu chci říct, že Svaz na posledním představenstvu odsouhlasil podnět pro vznik pracovní skupiny pro rozvojové země.

Samozřejmě u otevřené ekonomiky, kterou jsme, je export úplně zásadní. Výpadek vývozu, konkrétně na ruský trh, české firmy pociťují dost zásadně. Zase mohu poukázat na svoji firmu, kdy jsem musel po 25 letech ukončit podle platné legislativy export do Ruské federace. V březnu jsme tento vývoz museli ukončit, zaměstnanci, kteří to zajišťovali, ukončili činnost. U nás to znamená výpadek desítek milionů korun, který musíme nahradit. Nicméně zde zdůrazňuji, že přijaté sankce jsou v současné době zcela nezbytné, jak z hlediska ekonomického, tak politického a humánního.

Nabízí se Čína, o které jste se zmínil, z hlediska nahrazení některých trhů…

Mám tuto oblast ve své gesci a mám v ČLR také obchodní partnery. Na rozvoji kontaktů s ČLR spolupracuji také s Česko-čínskou smíšenou obchodní a průmyslovou komorou. Dosud není prakticky možné se osobně setkávat a jednání probíhají pouze videokonferenčně. Snažíme se pokračovat v projektech.

Jedním z nich je projekt »Pitná voda pro každou rodinu«. Jedná se o český patent, a tento výrobek je také patentován v Číně. Co se týká Číny, je realitou, že se stane ve střednědobém horizontu největší ekonomikou světa. Chci také zdůraznit, že Evropská unie uznává politiku jedné Číny.

Mám osobní zkušenosti s tím, jakým způsobem fungují rakouští, němečtí, nebo španělští podnikatelé a firmy v Číně a my máme umělé bariéry, vyplývající z politické oblasti. Považovali bychom za přínosné, kdyby české firmy a podnikatelé měli stejné podmínky z hlediska výměny zboží s ČLR, jako naši partneři, respektive konkurenti ze zemí Evropské unie. Považovali bychom za správné, aby kroky naší politické reprezentace v této oblasti byly, co se týká dopadů na podnikatelskou sféru, srovnatelné formou a obsahem s kroky politických garnitur v zemích EU.

Jana Dubničková