Ondřej Urban o moderování i Brně
Čím jste chtěl být?
Sportovním komentátorem. Sledoval jsem většinou hokej nebo fotbal, který jsem v mládežnických kategoriích závodně hrával, a bedlivě poslouchal Míru Bosáka a Roberta Zárubu. Pak jsem je vypnul a zápas si komentoval doma sám. Nakonec jsem si tohle přání i splnil, protože jsem dělal hlasatele na zápasech Komety a Zbrojovky.
Co vaše moderátorské začátky?
Díky jedné aplikaci jsme s kamarádem rozjeli internetové rádio a vysílali z pokojíčku. Vždycky jsme pustili písničku a pak řekli nějaký rádoby fór. Každý večer nás poslouchali asi čtyři kamarádi. Já se pak odhodlal oslovit jedno brněnské rádio a vyšlo to.
Kdy jste si Petry všiml?
Na střední škole v jídelně. Dodnes si pamatuju, že bylo rizoto. S ostatními jsme pozorovali tu krásnou holku sedící o tři stoly vedle. Netroufl jsem si ji oslovit.
(Petra: Stejně by z toho nic nebylo, protože byl ještě úplné kuře.)
Až po deseti letech jsem na ni narazil na Instagramu a kontaktoval ji.
Ondřej Urban Na Primě každý týden s Adélou Gondíkovou moderuje soutěž Můj muž to dokáže. Na Prima Cool uvádí improvizační show K.O.MICI. Jeho tvář je už několik let k vidění i na stanici Óčko a jeho hlas pravidelně promlouvá z rádia Evropa 2. „Můj život je zatím snový,“ říká držitel bakalářského titulu z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií brněnské Mendelovy univerzity. |
V čem se neshodnete?
V názoru na smažený květák, který nesnáším a Petra miluje. A taky na vánočním televizním programu. Mám rád pohádky, televizi mám puštěnou skoro nonstop a hltám klasiku, Petra by ale chtěla novinky.
(Petra: Viděl všechno tisíckrát a chce se dívat znovu, to nepochopím.)
Potřebuju Popelku, S čerty nejsou žerty a další. Cítím díky tomu jistotu.
(Petra: Ondra je vánoční maniak. Určitě by měl náš dům přihlásit do soutěže o nej vánoční výzdobu.)
Co je vaše velká záliba?
Péče o náš trávník.
(Petra: Je v tom absolutní profík. Máme veškeré vybavení. Teď nám zrovna přišlo čtrnáct pytlů písku, protože bude dělat... co to bude?)
Chystám aerifikaci. Trávník bude krásnější.
(Petra: Pověsit obrazy v domě? To musí počkat. Trávník má přednost. Skoro se až bojím si na něj položit deku a lehnout.)
Trávník, kytky. To je moje. Už když jsem jako malý bydlel s rodiči v paneláku, zalévání kytek byla moje práce.
Nakolik vám chybí Brno?
Počkejte, zamáčknu slzu. Chybí mi moc, protože je to krásné město, kde mám rodinu i kamarády. Brno je úžasné a vzkvétající místo. Vezměte si třeba gastronomickou scénu. Ale chtěl jsem si plnit pracovní sny, tak jsem musel do Prahy. Naštěstí se ta moje Moravačka obětovala a šla se mnou.
Co byste chtěl zkusit?
Musím se přiznat, že mám trochu herecké choutky. Nevadilo by mi zahrát si v nějakém filmu.
(Petra: Doma často předvádí různé scénky z filmů a jde mu to parádně.)
Petra Urbanová o práci i Praze
Nakolik jste soutěživí?
Opravdu hodně.
(Ondřej: Já jsem hodně soutěživý, ale na Petru nemám.)
Někdy to možná až přeháním, to je pravda. Než jsme měli Viktorku, chodili jsme na squash. To byly bitvy. Teď soutěžíme třeba i při přebalování plenek. Když jsme oba doma, střiháme si o to. A já jsem v téhle soutěži mistr. Někdy se stane, že jdu přebalovat, i když vyhraju, ale pro mě je důležitější pocit vítězství.
Petra Urbanová Petra Urbanová s rodinou Vyrůstala v Novém Městě na Moravě, takže nepřekvapí, že se věnovala biatlonu. Později přesedlala na běžecké lyžování. Pak přešla k překážkovým závodům OCR a stala se mistryní Evropy v týmech ve Spartan Race. S Ondřejem jsou pět let. Loni se vzali a narodila se jim dcera Viktorka. Před mateřskou pracovala jako office a projektová manažerka u holdingové společnosti. |
Čím si vás Ondra získal?
Měl to vlastně jednoduché. Stačilo, že má skoro dva metry. Takhle krásně urostlých chlapů moc není. Zabodoval i galantním vystupováním. Málokdy třeba řekne sprosté slovo.
(Ondřej: Možná je to tím, že mám rád filmy pro pamětníky a něco jsem okoukal.)
A taky svým optimismem, smyslem pro humor a tím, jaký je pohodář a kliďas.
Jaký je táta?
Takového tátu bych přála každé ženě pro její dítě. Ondrovi není co vytknout. Je nesmírně starostlivý, pečující a milující. Má hodně práce, ale přitom nikdy nemám pocit, že by rodina byla na druhém místě. Od začátku doma fungujeme jako tým.
(Ondřej: To jsi řekla moc krásně.)
Viď? Skoro bych se dojetím až rozbrečela.
Co říkáte na jeho práci?
Ondra je hodně cílevědomý a pracovitý a já jsem ráda, že jeho úsilí má výsledky a může dělat, co ho baví. A že se zároveň všechno daří skloubit tak, že pro něj s malou nejsme brzdou. Když to jde, jeho pořady sleduju. Minule jsme si malovali, jak si večer pustíme Můj muž to dokáže, ale malé se spustila taková rýma, že jsme neviděli vůbec nic.
Co jste tančili na svatbě?
Trénovali jsme speciální choreografii, ze které byl nakonec obyčejný ploužák. Svatbu jsme totiž kvůli covidu několikrát odkládali, takže člověk z toho vypadl. A já už navíc byla dost těhotná, takže plánovaná zvedačka by dost dobře nešla.
Jak se vám líbí v Praze?
Nebudu zastírat, že jsem si musela hodně zvykat. Předtím jsem žila deset let v Brně, takže už jsem ho měla za svoje město. Praha je přece jen něco jiného. Jsem ráda, že nebydlíme v centru, na to bych si asi těžko zvykla. Žijeme na okraji, na Zbraslavi. Kolem je les, všude cyklostezky. Máme tu spoustu možností sportovat, což je paráda. I když s Viktorkou těch příležitostí tolik není. Je hodně hyperaktivní, nevydrží v kočárku.
Kdy se vrátíte do práce?
S tím nespěchám. Už jsem ve věku, kdy jsem si splnila svoje pracovní i sportovní cíle, a teď se chci naplno věnovat rodině. S Ondrou bychom navíc chtěli druhé dítě.
