Herec a dabér Pavel Dytrt zažil jako malý kluk velké překvapení. Zatímco ho se svým partnerem vychovávala maminka, herečka a zpěvačka Helena Dytrtová, nevěděl, že jeho biologickým otcem je někdo jiný. Když se na Vánoce díval, stejně jako většina dětí, na kultovní pohádku „Tři oříšky pro Popelku“, neměl ani tušení, kdo je vlastně onen krásný princ, kterého hrál Pavel Trávníček.
Přišel na to, až jednoho dne vyšel článek o něm a jeho skutečném tátovi. V té době byl zrovna na dětském hereckém táboře a vedoucí mu text ukázal s tím, že je v novinách: „Já jsem tomu nevěřil a jako dítě jsem plakal,“ vyprávěl o velkém životním šoku v „13. komnatě“ České televize. Ten šok pro něj byl tak silný, že na to prý úplně zapomněl: „Člověk se tomu brání a asi to sám vypustí z hlavy,“ vysvětloval. Jenže o pár let později se podobná situace opakovala na základní škole, kde mu to připomněla spolužačka: „Už jsem to začal vnímat víc,“ přiznal se.
První setkání
Spolužačka se navíc pochlubila, že je sousedkou jeho pravého táty, a tak se Pavel tajně vydal na kole k jejich domu a přemýšlel, jak by se s ním mohl seznámit. Když se to nepodařilo, napadlo ho, že mu napíše dopis. Samotný herec Pavel Trávníček pak v „13. komnatě“ popsal, jak jejich první setkání dopadlo: „Nebylo to nijak třeskutý, protože během života Pavlík už leccos pochopil, takže to probíhalo celkem v klidu a zajímavě. Ale rozhodně jsme byli rádi, že jsme se tehdy potkali a poznali.“ Když ale Pavel Trávníček zavolal Pavlíkově mámě (se kterou několik let žil), zlobila se. Ačkoliv o tom nebyla v „13. komnatě“ řeč a Helena Dytrtová v ní nevystupovala, nemalou roli mohlo sehrát, že se Trávníček prý původně ke svému synovi nehlásil.
Kečupír
Nicméně, v tomto televizním pořadu se k něm hlásil ochotně a kamery dokonce zaznamenaly jejich vřelé setkání. Ačkoliv si nejsou příliš podobní, shodli se na tom, že mají podobný smysl pro humor a jak přiznal Pavel Trávníček, Pavlík podědil i herecký talent. Ten ostatně projevil již ve svých pěti letech, když se díky svému roztomilému vzhledu pihovatého zrzka stal televizní hvězdou. Účinkoval totiž ve velmi populární reklamě na kečup a předvedl v ní přirozené herecké nadání. O slávu ale příliš nestál, tím spíše, že si ho jeho okolí začalo kvůli reklamě dobírat a získal přezdívku „Kečupír“: „Táhne se to se mnou doteď. Když to slyšíš tisíckrát denně, třeba i na ulici, tak to hraničí s něčím, co už se ti nelíbí,“ postěžoval si.
Závistivé nuly
A jako by to nestačilo, záhy čelil dokonce závisti a šikaně právě kvůli tomu, že se stal úspěšným dětským hercem a že byl synem slavné osobnosti: „Hloupí a závistiví lidé si ho vzali za cíl a začali ho zesměšňovat a ponižovat. Vadilo jim, že on je slavnější než oni a že jsou nuly,“ potvrdil jeden z jeho věrných kamarádů. Ze strachu, že by mohly být útoky vůči němu ještě horší, to však před rodiči tajil. A podobné to bylo i na internátě, kde marně přemýšlel, jak to udělat, aby mu spolubydlící dali pokoj a nenaváželi se do něj. Nakonec však dospěl k tomu, že jediné, co mohl udělat, bylo vše přehlížet a naučit se s tím žít. Hodně mu přitom pomáhal pobyt v přírodě a jízda na kole. Dnes se řídí zásadou: „Zapomenout na minulost a nějaké věci, které byly, a žít z přítomnosti.“
Zdroj: Česká televize
