Do vedení porcelánky jste nastoupil v ne zrovna lehké době. Ceny energií jsou snad na nejvyšší úrovni v historii. Dá se to vůbec zvládnout?
Situace byla a je skutečně velice těžká, právě kvůli extrémně vysokým cenám energií. To neplatí jenom pro nás, ale pro většinu českého průmyslu. Do firmy jsem nastoupil zhruba před třemi měsíci a přebíral ji s více než 17milionovou loňskou ztrátou. Cena plynu bohužel nebyla předchozím vedením zafixována a jen od mého nástupu narostla o dalších více než 200 procent, takže na konci srpna jsme platili v takzvaném spotu více než 300 eur za megawatthodinu, přičemž loni na jaře byla cena okolo 20 eur. Dá se říct, že co jsme v minulosti za plyn zaplatili za celý rok, jsou teď naše měsíční náklady. A to ještě není zima, kdy spotřeba plynu ještě naroste po zahájení topné sezony. Ceny naší produkce tuto realitu neodrážely a některé kontrakty byly dokonce ztrátové. Nebylo toho moc, co by bylo ve firmě správně.

Nastoupil jste jako krizový manažer. V jaké kondici tehdy firma byla?
Jak jsem již naznačil, určitě ne v dobré. To byl také hlavní důvod, proč akcionáři přistoupili na valné hromadě ke změně vedení. Nejdůležitějším úkolem je provést restrukturalizaci firmy, prostě přežít to nejtěžší období a pokusit se ji vyvést z těch neklidných vod.

Museli jste už přistoupit k nějakým úsporným opatřením?
Samozřejmě, jinak to nejde. Šetříme na všech místech, kde je to možné - v provozu, v administrativě. Omezujeme i výrobu, plynové pece jedou v optimalizovaném režimu, kdy například nevyrábíme celý měsíc, protože to prostě z hlediska obrovského nárůstu vstupů není možné. Jedeme v určitých cyklech, jak to výroba umožňuje.

A je to dostatečné?
Určitě ne, snažíme se úspory najít i mimo klasické hospodaření firmy. Jde například o prodej zbytného majetku, který není klíčový pro budoucnost firmy. Sice s těžkým srdcem, ale rozhodli jsme se prodat Dům porcelánu v centru Teplic, kde máme podnikovou prodejnu a studio Fantazie. Podniková prodejna bude zrušena, studio přemístíme do vhodného prostoru vedle našeho velkoobchodního skladu v Dubí. Zachována zůstane i podniková prodejna v Praze a v Dubí. Vedeme také jednání o prodeji části a do budoucna možná i celého areálu závodu Royal Dux v Duchcově. Dojde tak k přesunutí výroby, techniky i zaměstnanců, kteří dělají manufakturní figurální výrobu porcelánu a jsou velmi šikovní, do Dubí.

Zvýšily se kromě cen energií i ceny dalších materiálů?
Samozřejmě, ceny letí nahoru úplně u všeho, u materiálu, služeb nebo pohonných hmot. Kromě energií máme zvýšené náklady na vstupní materiál, ať je to kaolin, živec, křemen, granulát nebo i obalový materiál. Porcelán je křehké zboží a musí se důkladně balit a je to stále dražší a dražší.

Máte stále zakázky z klíčových trhů v zahraničí, tedy z Německa nebo Jižní Koreje?
Zatím se nám dařilo, i přes nutné navýšení cen, udržet objem zakázek do Německa. Sem dodáváme převážně bílé nedekorované hrnky. Jednání o vyšších cenách byla velice těžká, ale ve většině případů jsme se se zákazníky dohodli. V některých případech došlo k navýšení cen o 30 až 40 procent. Problém je, že s vyššími cenami již narážíme v Německu na polskou a německou konkurenci. U nás se podpůrné programy pro firmy teprve začínají řešit, zatímco u sousedů fungují od března. Nemůžeme tedy říkat, že je tady jednotný evropský trh. A pokud má polský nebo německý výrobce státní podporu, kterou my zatím nemáme, nemůžeme být konkurenceschopní.

Vraťme se ještě k trhům v Jižní Koreji.
Tady jsou jednání ještě obtížnější než na německém trhu. Zatím stále pokračují, ale v tuto chvíli nedokážu říct, jak dopadnou. Asie se válka na Ukrajině v podstatě nedotýká a naši obchodní partneři naši situaci chápou jen velice těžko.

Když porovnáte objem výroby v loňském a letošním roce, o kolik je letos nižší?
Pokud hovoříme o počtu kusů, proti loňsku je to samozřejmě pokles. Podstatné jsou pro nás ovšem tržby a celkové cash flow. Tím, že se snažíme upravit ceny výrobků, k poklesu tržeb zatím nedošlo. Naopak, za srovnatelné období jsme na tom zhruba o 20 procent lépe než loni.

Když v Koreji jednání nedopadnou, jak chcete nahradit nižší poptávku po výrobcích?
Klíčový je pro nás tuzemský trh. Děláme spoustu akcí hlavně v našem regionu na podporu prodeje. Jde například o dubské a ústecké porcelánové trhy, účastnili jsme se i Jarmarku chutí v Teplicích. Připravujeme také nejen vánoční trhy. Soustředíme se samozřejmě i na hledání nových zákazníků, jak u nás, tak v zahraničí. Konkrétní kroky již podnikáme například ve Vietnamu, Malajsii nebo Thajsku.

Jak zaměstnanci, pro které je Český porcelán srdcovka, vnímali změnu ve vedení firmy?
Nevím, jestli je to otázka na mě. Ale jsem přesvědčený, že firma změnu nutně potřebovala a většina zaměstnanců ji přivítala. Jsme samozřejmě v těžké situaci. S nástupem zimy budeme muset dělat nějaká nepopulární opatření. V rámci firmy to budou kroky nevyhnutelné a věřím, že to většina zaměstnanců chápe. Od svého nástupu komunikuji se zaměstnanci i s vedoucími pracovníky, nic nezatajuji, říkám každému na rovinu, co nás čeká, a snažím se maximálně probouzet ve firmě týmového ducha, což podle mě dříve nebylo. Myslím, že by lidé měli vědět, jak na tom firma je a s čím mohou počítat.

Zmínil jste nutnost nepopulárních opatření. Jaká to budou?
V první fázi jsme se i přes redukci a optimalizaci výroby snažili zachovat všechna pracovní místa. Pokud se však nic významného nestane s cenami energií a dalších vstupů, dojde zřejmě v zimním období na druhou fázi, na částečné propouštění. Ale rozhodně se nechceme zbavit klíčových lidí, to v žádném případě.

Dá se říct, že Český porcelán bojuje o přežití? Jakou pomoc byste potřebovali od státu?
Čerpáme v podstatě jen z mediálně dostupných informací. Myslím, že by vláda měla zejména přehodnotit kritéria pro malé a střední firmy do 250 zaměstnanců, kam Český porcelán spadá, v oblasti zastropování ceny plynu, kdy je pro firmy daná maximální roční spotřeba ve výši 4200 MWh. I přes toto dílčí navýšení se do tohoto limitu nevejdeme. Připomínám, že naše roční spotřeba plynu je 16 tisíc MWh, a tím nás zastropování cen plynu míjí. Obdobný problém je v tom, že když si například firma, jako ta naše, v rámci krizového řízení - právě aby udržela výrobu a zaměstnanost - pomohla prodejem zbytného majetku, vypadne ze seznamu firem, které mohou čerpat kompenzace, protože není v provozní ztrátě, ale v provozním zisku. Doufám, že to nebylo cílem tvůrců kompenzačního programu, protože to by vůbec nedávalo smysl...

Jak dlouho bude podle vašich odhadů trvat „uzdravení“ firmy?
Rozhodne letošní zima. Jestli se nám ji podaří přežít, máme snad nejhorší za sebou. Jsem optimista a věřím, že se narovnají ceny plynu, elektrické energie a dalších vstupů. Máme šikovné a loajální zaměstnance a téměř 160letou tradici výroby toho nejkvalitnějšího porcelánu - cibuláku, známého téměř po celém světě. Byla by obrovská škoda pro Českou republiku nechat tuto tradici zaniknout.