Evropská unie vyšle do Arménie civilní misi, která pomůže s vytyčením hranic s Ázerbájdžánem. Právě tak zní dohoda uzavřená na čtvrtečním pražském summitu Evropského politického společenství.
Konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach trvá už dlouhé roky. Oba dva národy si tuto oblast z historických důvodů nárokují. Letos konflikt opět eskaloval a přinesl oběti na životech na obou stranách.
Diplomatické vztahy se dlouho držely hluboko pod bodem mrazu. Před pár dny došlo k průlomu, kdy se arménští a ázerbájdžánští ministři zahraničí sešli v Ženevě, aby zahájili přípravu textu budoucí mírové smlouvy.
A k překvapení všech se ledy dále prolomily i na jednání Evropského politického společenství v Praze. U jednoho stolu usedli lídři znepřátelených zemí opakovaně, buď ve společnosti tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nebo představitelů EU.
Právě zástupci EU se pokusili využít pražské setkání k tomu, aby přivedli ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva a arménského premiéra Nikolu Pašinjana ke společné řeči. A povedlo se. Schůzky, které byly údajně dvě a trvaly v řádu hodin, měly čtyřstranný formát – ke stolu k nim usedl předseda Evropské rady Charles Michel a francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Došlo k dohodě, že Arménie umožní civilní mise EU podél hranice s Ázerbájdžánem. Ázerbájdžán souhlasil s tím, že bude s touto misí spolupracovat, pokud se ho to bude týkat,“ uvádí se ve společném prohlášení vydaném po jednání.
Mise začne v říjnu a potrvá maximálně dva měsíce. Jejím cílem přitom bude „budování důvěry“ a podpora „činnosti pohraničních komisí“. Arménie a Ázerbájdžán rovněž potvrdily, že budou dodržovat Chartu OSN a deklaraci z Alma Aty z roku 1991.
Alma Ata bylo v té době hlavní město Kazachstánu. Smlouva z Alma Aty z roku 1991 stanovila zásady Společenství nezávislých států (SNS), včetně vzájemného uznání a respektování územní celistvosti a nedotknutelnosti stávajících hranic. Smlouva však nezabránila tomu, aby v zimě roku 1992 vypukly mezi Arménií a Ázerbájdžánem boje o Náhorní Karabach. Konflikt se od té doby nepodařilo vyřešit.
„Urychlený“ proces
EU se opakovaně pokoušela vstoupit do diplomatického sporu a prezentovala se jako prostředník. Stabilita v regionu jižního Kavkazu má pro Unii strategický význam. Unie totiž potřebuje dodávky plynu z Ázerbájdžánu.
Lídři znepřátelených zemí se sice setkali v srpnu v Bruselu, kde jednali o tom, jak zabrání dalším střetům. Na místě sporu však dosud EU nebyla nijak významně přítomna a nedokázala prosadit dodržování podmínek příměří. To dříve na území Arménie zajišťovalo Rusko, kvůli válce na Ukrajině však padlo.
Unie tak nyní po schůzce v Praze doufá, že dojde k normalizaci arménsko-ázerbájdžánských vztahů a že k tomu přispěje i její přitomnost v podobě dohodnuté civilní mise. Ochotu k dialogu vyjádřil i ázerbájdžánský prezident, který novinářům sdělil, že mírový proces s Arménií „byl urychlen“ a že se s arménským protějškem brzy opět setká.
„Navrhli jsme, aby se pracovní skupiny obou zemí sešly a několik dní pracovaly na přípravě textu mírové dohody. Takový je náš záměr,“ uvedl Alijev.
Sbližování s Tureckem?
Arménie vzhlíží k Rusku jako k hlavnímu spojenci, který může zaručit její bezpečnost prostřednictvím Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) pod vedením Moskvy. Ta v Arménii provozuje vojenskou základnu.
Rusko však v regionu viditelně ztrácí vliv, většinu své pozornosti totiž zaměřilo na Ukrajinu.
Turecko je zase klíčovým podporovatelem Ázerbájdžánu. Naopak Írán usiluje o sblížení s Arménií.
I na této straně však došlo k posunu, když se turecký prezident sešel s arménským premiérem. Obě země neměly od 90. let 20. století žádné formální diplomatické ani obchodní styky. Normalizace by se tak mohla nastolit i v otázce turecko-arménských vztahů, k čemu rovněž pražské setkání přispělo.
Turecký prezident Erdogan po setkání s arménským Pašinjanem prohlásil, že „upřímně věří“, že obě země dosáhnou úplné normalizace vztahů na základě „dobrých sousedských vztahů“. Naznačil i možnost otevření vzájemných hranic poté, co se situace na Kavkaze uklidní.