13. komnata Sáry Struhařové

Úspěšná česká modelka se utkala s alopecií, nemocí, při které vypadávají vlasy, ale dokázala se s touto výzvou vyrovnat. Příběhem provází Zuzana Burešová. Režie M. O. Nešlehová

PREMIÉRA

Sára Struhařová byla už jako dítě půvabná, měla krásnou postavu a byla cílevědomá. Vždy chtěla být modelkou. Už ve dvanácti letech spolupracovala s ostravskou modelingovou agenturou a odtud už pro ni byla krátká cesta k hvězdné agentuře Czechoslovak Models. V roce 2013 se zúčastnila soutěže Czechoslovak Top Model a umístila se na 2. místě.

Soutěž Sáru vystřelila na přehlídková mola, k focení a až k první účasti na Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Rodiče se kvůli její práci přestěhovali ze Severní Moravy do Prahy.

Sára dostala nabídku k vycestování za prací do Tokia. Nadšeně ji přijala a odletěla na východ. Japonsko si Sáru zamilovalo mimo jiné pro její krásné dlouhé vlasy.

Jenže již po návratu Sáře, které bylo tehdy šestnáct let, začaly vlasy vypadávat. Nejdřív nebyla jasná příčina. Nakonec si v osmnácti vyslechla jednoznačný lékařský verdikt – alopecie. Nemoc, kterou živí stres. Sára byla ochotná udělat všechno pro to, aby své vlasy získala zpět.

Docházela na Bulovku, kde jí lékaři aplikovali na kůži různé substance – látky na podporu růstu, podstoupila kryoléčbu. Ovšem ani ta Sáře plnou kštici vlasů nezachránila. Rozhodla se ostříhat si vlasy nakrátko a netradiční účes jí přinesl nové nabídky.

Začala chodit na terapii a věnovat se své psychice. Zároveň hledala i jinou práci než samotný modeling a postupem času se vypracovala jako make-up umělkyně – vizážistka. Svou alopecii přijala, veřejně o ní mluví a přiznává ji i v rozhovorech.

Svou hlavu si nechává holou. Alopecie ji nezabila, ale posílila, a tak je díky ní za svůj změněný pohled na svět vděčná.