Putujte minulostí, současností i budoucností až do města v oblacích

Nejnovější kniha Anthonyho Doerra je českým čtenářům k dispozici už nějakou chvíli. Stojí za přečtení a překonává dosud nejznámější autorův titul Jsou světla, která nevidíme? Už nyní je však jasné, že na obě otázky lze odpovědět kladně.

Ohlas na nový titul Město v oblacích je de facto stejně silný jako na Jsou světla, která nevidíme. Důvodem také může být fakt, že spolu s knihou Jsou světla, která nevidíme se jedná o poslední dva vydané autorovy tituly. Doerrův styl je tudíž vytříbenější v porovnání s předchozí tvorbou (kam například spadá Sběratel mušlí či Čtvero ročních období v Římě). Zatímco tematika druhé světové války je čtenářsky neustále žádaná a vděčná, ve Městě v oblacích autor přináší zcela jiné zasazení, a to dokonce v různorodých časových rovinách. Děj nás tak zavede do období obléhání Konstantinopole v roce 1453, do současného světa i do vesmíru v nedaleké budoucnosti. Styčným bodem všech tří časoprostorových linií se stává příběh o Aithónovi, který je sice protkán zejména do děje odehrávající se v přítomnosti, nicméně jako takový má návaznost i na dění v dalších dvou linkách.



To, co dělá z této šestisetstránkové knihy čtivou jízdu, je bezpochyby vypravěčský talent Anthonyho Doerra, který dokáže umně vystavět všechny tři dějové linie s věrohodnými charaktery a přímou pospolitostí skrze sjednocující prvky. Právě zasazení do tří různých míst a časů, jež se pravidelně střídají a jistým způsobem doplňují, je to, co čtenáře udržuje při tom, aby pokračoval dál. Postavy vám autor představuje pomalu, ale pečlivě, abyste k nim přirozeně přilnuli a soucítili s jejich osudy. I když by se dal obsah o něco zkrátit, aby příběh nepůsobil tak rozvlekle, patří toto rozvláčné tempo koneckonců k autorově vypravěčskému stylu. Ze zasazení budou mít bezpochyby radost všichni čtenáři, neboť středobodem celého příběhu se v Městě v oblacích stávají knihy, příběhy a knihovny. Anthony Doerr zde klade zejména důraz na (ne)odvratitelnost lidských osudů, lidskou naději i odhodlání a sílu vůle.

Nevyhneme se porovnání s předešlými vydanými knihami, z čehož Město v oblacích vychází velmi dobře. Autorův styl zůstává víceméně stejný, pouze je zde více než v jiných jeho knihách vyzdvihován jednotící prvek, který i trochu přesahuje svůj původní smysl. Knihovna je zde brána jako místo nijak nelimitovaného vědění, které vzájemně propojuje každou lidskou bytost, nehledě na časoprostor. Město v oblacích si zkrátka užijí čtenáři, kteří už mají předešlé Doerrovy knihy přečtené, i ti, jež se chtějí s tvorbou tohoto soudobého romanopisce teprve řádně seznámit. Vězte, že těch šest set stran uteče stejně rychle jako dějiny lidstva v celém bezbřehém vesmíru.